Maminka.czLáska a vztahy

10 pilířů dobrého vztahu. Co dělat, abyste vedle sebe mohli dál cítit lásku, respekt, úctu, radost i touhu?

Jana Potužníková 1.  5.  2023
Dnes je první máj, lásky čas. I když pohádky a romantické příběhy říkají něco jiného, láska vám k dobrému vztahu nestačí. Jaké jsou ty správné ingredience a jak byste je měli svému partnerství dávkovat, aby to právě u vás mohlo skončit oním „a žili spolu šťastně až do smrti“?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Čím jsem starší, tím víc vnímám, jak málo toho o vztazích víme. A přistupuju k nim se stále větší pokorou. Pokorou ke vztahu samotnému, s úctou a respektem k partnerovi a narůstající porcí úcty a respektu k sobě samé. Nic z toho bych do vztahu třeba ve dvaceti nedala. Tehdy jsem byla určitě z těch, kdo si myslí, že stačí motýli v břiše a fakt, že vám to klape v posteli. Teprve poslední dobou dozrávám do něčeho, o čem se dá mluvit asi jako o „vědomém partnerství“. Počítám s překážkami, hádky vnímám jako moment, ve kterém se může vztah výrazně posunout dopředu, miluju být „tady a teď“ a žít si ty takzvané každodennosti, stejně jako dívat se do budoucnosti a vytvářet si sny, ke kterým si společně prostřednictvím plánů klestíme cestu. Už ze sebe nedělám „paní Dokonalou“ ani vedle sebe nečekám ideálního chlapa, prince, po němž jsem roky koukala. Vím, že potřebuju hlavně někoho, kdo nemá potřebu si na něco hrát, kdo se nebojí pojmenovat své chyby a nelekne se mých. Toho, kdo je schopný být racionální, silný stejně jako topit se se mnou v emocích. Dobrých i zlých. Rok za rokem, a přesto pořád jen velmi pomalu dokážu pojmenovávat, co dobrý vztah znamená pro mě samotnou, hledám v něm i mimo něj pořád to, kdo jsem já. A teprve poslední dobou vnímám všechnu tu dřinu, která se vztahy přichází, jako něco, co opravdu chci.

VIDEO: Prvomájová magie s Helen Stanku

Moderní posuny

Dnešní pároví terapeuti se na to dívají podobně. A já se na vztahy dívám tak, jak se dívám, právě jejich zásluhou. Ale ani odborníci neměli pilíře dobrého vztahu vždycky tam, kde je vidíme dneska. „Dlouhé roky hrálo hlavní roli něco, čemu se říkalo základní instrumentální složky vztahu. A těch složek bylo celkem šest. Patřil tam společně strávený čas, společné představy o intimitě, téma peněz, rodičovství, téma vztahů z původních rodin, širší rodina, okruh přátel a pak prostor pro sebe. Těchto šest bublin se používalo jako základ a bylo mnohokrát prokázáno, že pokud si je dokážete nějakým způsobem poštelovat, se vší pravděpodobností se nebudete navzájem příliš prudit. Ale dneska jdeme ještě do větší hloubky a jedinečnosti a o vztazích přemýšlíme na pestřejších úrovních,“ vysvětluje párový terapeut Mgr. Pavel Rataj, se kterým jsem si povídala právě o tom, co je to „dál“, co je třeba hlouběji vnímat ve struktuře vztahu, v partnerství jako takovém.

1. Nehledejte ideál a nebuďte jím ani vy

Hry na ideály rozehráváme už při seznamování. Děláme se „zajímavější“. Máme obavu ukázat sebe, jací doopravdy jsme, a první krize ve vztahu ustáváme často právě proto, že se po nějaké době konečně ukazujeme ve své pomyslné nahotě. Hra na dokonalost je totiž absurdně vyčerpávající a nikdo ji nevydrží hrát věčně.

Ideální není a nebude ani váš partner. Je třeba ho vnímat jako jakýsi komplexní balíček toho dobrého i toho, co možná na první dobrou nehodnotíme dvakrát kladně. Ideální nemůžete pak očekávat především ani váš vzájemný vztah. Čím více budete počítat s prací (navíc s prací, která musí být průběžná, která neskončí ani svatbou, ani dětmi, ani nějakou věkovou hranicí), tím větší šanci na dobrý vztah máte už v jeho začátku.

2. Přijímejte se vzájemně

Místo her na cokoli je potřeba učit se přijímat jeden druhého v jeho autenticitě a zároveň neztratit svoji autenticitu. „Necítit se přijímaný ve své autenticitě pak znamená zranění. Je to jako dostat pokaždé facku. Zprávu: Nechci tě. A pak pochopitelně hodně záleží na tom, co vás pojí dál,“ říká k tomu Pavel Rataj. Já jsem třeba dlouhé roky narážela na nepochopení toho, jak moc jsou v mém životě důležité emoce. Žiju je opravdu hodně. Ty hezké, ale i ty, které drtí. Brečím, směju se, křičím, a pokud mám vztek, třesou se všechny dveře v domě. Je to mou součástí, která vždycky poslouchala hodnotící věty o tom, že jsem „hysterická, nevyrovnaná, nedá se ve mně vyznat“. Dobře je mi až ve vztahu, který říká „já vím, tohle jsi ty, nemám s tím problém – spíš mi pojď říct, proč s tebou ty emoce třískají“.

Paradoxně s přijetím šly emoce do klidu. Protože přijetí je kromě jiného lék. Na bolesti z minulých vztahů, z dětství. Protože zažít přijetí znamená moct být sebou. A tohle pak chcete nejen dostávat, ale i dávat tomu druhému. Jako díky, jako důkaz toho, že vnímáte, co tím přijetím dělá pro vás, pro váš vztah. Jako díky za to, že je dospělý, a taky prostě z lásky k němu.

V pokračování pro předplatitele také najdete

Proč je důležitý vzájemný prostor?

Exkluzivita jako grál.

Jak vyvažovat pravomoci?

Posouvání vztahu na "vyšší level".

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.

Vyzkoušet za 1 Kč Více informací
Témata: Láska a vztahy, Rodina, pohádka, partner, partnerka, Respekt, Známý pár, Úcta, Pavel Rataj, Vztah, Přijetí, Partnerství, První máj, Pilíř, Láska, Helen Stank, Jedinečnost