13 mýtů o pohybech aneb Plave jako rybička?

I děťátko v bříšku musí někdy relaxovat, proto jeho pohyby necítíte nepřetržitě. Co vlastně dělá a jak se mu daří? Odpovídá MUDr. Roman Chmel.
13 mýtů o pohybech aneb Plave jako rybička?
1. mýtus: Miminko se poprvé pohne v okamžiku, kdy to maminka zpozoruje…
Pohyby jsou patrné již v době vývoje lidského zárodku (embrya) v 1. trimestru. Tyto pohyby jsou však vidět pouze při ultrazvukovém vyšetření. Zpočátku jde jen o pohyby celým tělíčkem, po vyvinutí končetin je zřetelná i jejich hybnost. O vnímání pohybové aktivity nastávající maminkou však zatím nemůže být řeč.

2. mýtus: Dítě nemůže v děloze příliš měnit polohu, protože je připoutáno pupečníkem…
Plod je v děloze dlouho v poloze labilní, tedy nijak fixované. Jediným „přidržujícím“ faktorem je pupečník, který přitahuje zárodek (tak se správně nazývá budoucí potomek v prvním trimestru) a později plod (to je pojmenování vysněného tvorečka v děloze ve druhém a třetím trimestru) k děložní stěně. Malý plod a poměrně velké množství plodové vody zpočátku dovoluje pohybovou aktivitu všemi směry. Labilní, tedy neustále jiná poloha je zcela normální až do konce druhého trimestru. Teprve v průběhu třetího trimestru zaujímá plod, ve srovnání s objemem plodové vody, v děloze tak velký objem, že je jeho pohyb omezen a poloha se v důsledku toho fixuje, obvykle do polohy podélné, přičemž dole je většinou hlavička a nahoře zadeček miminka.

3. mýtus: Pohyby – ať už čekají první, druhé, nebo třeba třetí dítě – zaznamenají všechny nastávající maminky ve dvacátém týdnu…
Učebnice tvrdí, že první pohyby jsou dříve vnímány ženami v minulosti rodícími – mohou být vnímány již mezi osmnáctým a dvacátým týdnem. Ženy, které jsou těhotné poprvé, se s pohyby obvykle setkávají až o něco později – mezi dvacátým a dvaadvacátým týdnem. V těchto týdnech je plod již dostatečně silný a plodové vody již není tolik, aby se v ní plod „ztratil“.

4. mýtus: Pohyby miminka nejsou znát od počátku těhotenství proto, že je dítě líné a nemá potřebu tolik v bříšku „cestovat“…
Plod se vydatně pohybuje již během prvního trimestru. Je ovšem maličký a jeho přesuny z místa na místo a nárazy na děložní stěnu nejsou nijak objektivně vnímány. Na začátku druhého trimestru je plod již kompletně vytvořen a dále jen roste, je sice velmi mrštný, ale svalová síla stále ještě chybí. A právě ta je potřebná k tomu, aby těhotná žena ucítila náraz tělíčka či končetin na děložní stěnu. V souvislosti s pohyby hraje na začátku druhého trimestru zásadní roli i relativně velké množství plodové vody v plodovém vejci, které umožňuje malému plodu poměrně velkou volnost pohybu.

5. mýtus: Za živější pohyby může jídlo, které hodně nadýmá…
Pohybová aktivita je individuální, přičemž rozdíly v pohybech jednotlivých plodů nelze exaktně vysvětlit. Různé dohady na téma zevních vlivů nejsou odborně podloženy. S klidným svědomím můžeme říci, že složení jídelníčku maminky nemá vliv na pohybovou aktivitu plodu.

6. mýtus: Dítě v noci vůbec nekope, protože tvrdě spí…
Plod v děloze také žije svůj život. Tedy „spí i bdí“. Při troše štěstí má režim stejný s maminkou, pohybuje se ve dne a relaxuje v noci. Ale nemusí to platit vždy, plod může „spát“ ve dne a pohybovat se v noci, což sice není známkou ničeho abnormálního, ale může to způsobit pár bezesných nocí, kdy chce nastávající maminka odpočívat, ale silné nárazy ji nedovolí užít si klidného spánku.

7. mýtus: Dítě může rotovat v maminčině bříšku tak moc, že cítí „kopající nožičky až na „zádech“…
Ano, to je opravdu možné. Vždy to však závisí na momentální poloze dítěte. Jeho nožičky mají obvykle největší sílu a maminka proto nejčastěji vnímá dominantně právě jejich někdy slabší, jindy silnější nárazy na děložní stěnu.

8. mýtus: Některé děti nekopou, ale jen jako by maminku hladily…

Zpočátku se může jednat jen o nepatrné a těžko postřehnutelné záchvěvy v místě, kde je umístěná děloha. Někdy se první pohyby plodu lehce spletou se střevní peristaltikou. Frekvence vnímání pohybů se zvyšuje s růstem plodu, který sílí a je schopen stále více narážet na děložní stěnu. Frekvence vnímání pohybové aktivity plodu se zvyšuje i podle toho, jak rychle se těhotná naučí pohyby registrovat.

9. mýtus: Nastávající maminky si mohou pohyby miminka splést s „činností“ střev…
Maminka si může splést pohyby s něčím jiným zpravidla jen v době okolo 20. týdne, kdy je začíná očekávat. Příbuzní a přátelé se na pohyby ptají, a tak se začne více pozorovat. Než identifikuje první pohyby, žije trochu v napětí. Je si vědoma toho, že by měla pohyby začít registrovat, a to ji někdy znervózňuje natolik, že je při touze po pohybech schopna pokládat různé škrundání a přelévání tráveniny ve střevech za aktivitu plodu.

10. mýtus: Všechny děti kopou své maminky na stejných místech...
Plody v děloze „kopou“ (je to trochu silný výraz, ony se jen normálně pohybují a přitom narážejí tělem a končetinami na děložní stěnu) maminku obvykle tam, kde mají momentálně uložené dolní končetiny. Vzhledem k tomu, že jsou plody téměř vždy uložené v poloze podélné hlavičkou dolu, mají nožky nahoře a tam také maminku „kopou“. Intenzita pohybů je nejlépe vnímána vleže, kdy se těhotná na ně může lépe soustředit.

11. mýtus: Pohyby, kopání, šťouchání atd., někdy maminku bolí, dokonce jí dítě může udělat modřiny…
Bolení je asi silné slovo, výstižnější je spíše tvrzení, že některé pohyby mohou být vnímány jako nepříjemné. A co modřiny ze silných pohybů? Tak tento tradovaný „blud“ je třeba důrazně vyvrátit. Maminky se nemusí ničeho takového obávat. V životě se sice může stát téměř všechno, ale tohle se opravdu stát nemůže.

12. mýtus: Dvojčata mají málo místa – jejich pohyby nejsou skoro znát…
Dvojčata, stejně jako jeden plod, mají relativně málo místa pro pohyb až ve chvíli, kdy vyrostou do větší velikosti a plodová voda už je pro ně příliš malým „bazénem“ na koupání. Z relativně prostorného bazénu v prvních dvou trimestrech se na konci gravidity postupně stává malá vanička, která víceméně nedovoluje žádný pohyb. To platí jak pro dvojčata, tak pro jedno dítě. A není-li pohyb, není co cítit. Zejména v posledních dnech před termínem porodu je pohybů tak málo, že to nejedna nastávající maminka nevydrží a vyjede se strachem do porodnice, aby lékař ověřil, že je její miminko v pořádku. Strach z nízké frekvence pohybů není na konci těhotenství obvykle opodstatněný.

13. mýtus: Nedává-li o sobě miminko vědět, prostě jenom odpočívá…
Přiměřená pohybová aktivita plodu je jedním ze signálů jeho normálního vývoje. Těhotná by měla pohyby průběžně sledovat a v případě zásadnější odchylky od navyklého normálu navštívit gynekologa. Podstatná odchylka je zejména ta ve smyslu minus, tedy pohyby slabé či dokonce jejich atypické vynechání na nezvykle dlouhou dobu. Má-li těhotná pocit, že pohyby necítí, měla by zaskočit na kontrolu, aby se ověřila srdeční frekvence plodu, většinou pomocí běžného poslechu přes břišní stěnu, někdy je však třeba použít i kardiotokografu či ultrazvuku. Nezvyklá absence vnímání pohybů může být signálem ohrožení plodu v děloze.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Betynka na Facebooku


Nejčtenější články