Maminka.czChování a vztahy

3 příběhy žen: Mít, či nemít dítě?

redakce 19.  6.  2016
Pro mnoho žen jsou děti smyslem života, pro jiné nedostižným snem a pro další závažím, o které by opravdu nestály. A to je v pořádku. Rozhodnutí, kdy a zda vůbec se stát matkou, je pro každou z nás jedno z nejintimnějších a nejtěžších v životě. Vyzpovídali jsme tři ženy, které mají velmi rozdílné názory na roli matky i zkušenosti.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Příběh druhý: Největší radost 

Ani lékařka Ivana nikdy nepochybovala o tom, že chce děti. V patnácti začala chodit se spolužákem z gymnázia, po absolutoriu na lékařské fakultě se vzali a přivedli na svět čtyři děti. Dva kluky a dvě holky, z nichž nejstaršímu je jedenáct let a nejmladšímu šest měsíců. Pohádkový scénář zatím nemá chybu, rodina funguje, dnes pětatřicetiletá Ivana má svého stejně starého muže ráda i po dvaceti letech. Co jí brzké mateřství dalo a vzalo?

„Začnu tím, co by se mohlo jevit jako negativum. Kvůli rodině jsem hodně brzy vypadla z profese, jsem sice vystudovaná lékařka, ale bez atestace. Až se budu chtít za pár let vrátit do zaměstnání, budu to mít nedlouho před čtyřicítkou a bez potřebné praxe hodně těžké. Zatím to neřeším, ale čím dál častěji si říkám, že buď úplně změním profesi, anebo zůstanu tím, čím jsem ve skutečnosti: mámou a ženou v domácnosti.“

Ivana má to štěstí, že její muž je schopný uživit i tak velikou rodinu, je architekt a s kolegou vede vlastní ateliér. Nijak si nevyskakují, bydlí ve tři plus jedna a dovolenou tráví především na chalupě. „Přiznávám, že jsem z podstaty kvočna, co se nejradši stará o své blízké. Čtvrté dítě jsme zvažovali, ale s manželem jsme se rychle shodli, že mít děti je pro nás největší radost v životě, i když to vyžaduje hodně peněz, náročnou logistiku a hodně energie.“ Na své stejně staré kamarádky, které stihly nejdříve kariéru a teď rodí svoje první děti, prý Ivana vůbec nežárlí. „Se zájmem poslouchám jejich vyprávění o tom, s kým se zas rozešly nebo sešly a kam letí na dovolenou. Ale neměnila bych. S dětmi je život plný, radostný. Je to záhul, ale taky veliká legrace,“ uzavírá.

Na otázku, zda vztah, který začal v dospívání, má naději být stejně idylický i nadále, psycholog Skalík přikyvuje. „Jsem o tom přesvědčen. Zároveň se Ivana nemusí upínat jen na roli matky a následně babičky. Život je stále dost dlouhý na to, abychom usilovali o naplnění svých snů i mimo roli rodičů. A krize středního věku? S tím označením mám problém a raději to období nazývám hledáním dalších aktivit, hledáním motivů a zájmů v životě. Samozřejmě že po dvaceti letech péče o děti potřebujeme další životní impulzy. Ale to není krize, je to hledání příležitostí stále vést aktivní plnohodnotný život. Není to lehké, ale je to možné.“ 

Témata: Láska a vztahy, Příběhy, Chování a vztahy, Vaše příběhy, Časopis Moje psychologie, Andreas, Zen, Záhul, Společenský život, Jachta, Život plný, Pilulka, Antikoncepční pilulka, Minulý rok, Patricie, Plnohodnotný život, Plodné období, Čtvrté dítě, Negativum, Surf, Příběh žen, Večírek, Naprostá většina, Příběh, Čtyřicítka

Video