[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Situace: Moje kamarádka Olga právě naservírovala oběd, načež její dvouletý syn Matyáš slezl ze své židle, vylezl na ni zpátky, stoupnul si a začal se na ní točit a tancovat.
Staré řešení: Olga ho několikrát trpělivě požádala, aby si sedl a byl v klidu, na což Matyáš samozřejmě nereagoval. Nakonec se Olga rozčílila a zvýšeným hlasem začala pronášet věty typu: „To je tak těžké tomu porozumět? Při jídle musíš sedět v klidu!“ Skončilo to tak, že Matyáš dostal propustku od oběda, jen aby později předvedl naprosto stejné chování.
Lepší řešení: Povely se u dětí (stejně jako u dospělých) obecně nesetkávají s dobrým přijetím. Proto příště zkuste najít cestu, jak dosáhnout svého, ale nechat rozhodnutí na dítěti. Třeba místo „Ukliď to mlíko do lednice“ je lepší říct něco ve smyslu „Když zůstane to mlíko venku, zkazí se.“
Výsledek: Za pár dní později zkusila Olga jiný přístup. „Matyáši, židle není tělocvična. Až se najíš, půjdem lézt po žebřinách do tvého pokojíčku, jo? A skákat po posteli. Ale židle jsou na sezení.“ A překvapivě to zafungovalo. Matyáš si sednul a začal jíst a po obědě si s ním šla Olga zablbnout k němu do pokojíčku.