[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se narodí miminko, v tu chvíli je výzvou snad úplně všechno. Od správného držení děťátka přes přebalování, koupání, kojení po časté noční vstávání…
„Ze své zkušenosti považuji za nejvýznamnější kojení, jelikož ne u všech maminek tělo zafunguje ihned, mléko se někdy netvoří. Někdy prostě miminko nechce. Vím, jak je to obtížné, přichází pocit selhání, že nebýt umělé mléčné výživy, tak své miminko ani nenakrmím a umře hlady. Další velkou výzvou je partnerský život. Před narozením potomka jste na sebe měli čas, dělali jste, co jste chtěli, a nyní to nejde. Společný čas s partnerem máte, až když zbyde. Náročné bývá i téma společné komunikace, které se mamince zúží skoro jen na dítě, takže první rozhovory pro partnera nemusí být nejzajímavější ani nejpříjemnější, protože už se svět netočí jen kolem vás dvou,“ popisuje mentorka a koučka Hana Slámová.
Hned první výzvou je pro novopečenou maminku zpracování porodního zážitku. Ať už porod proběhl hladce a bez problémů či byl nečekaně náročný nebo třeba proběhl plánovaně císařským řezem, vždy se s ním pojí mnoho emocí, které v nás zůstávají, dokud jim věnujeme pozornost.
Mnoho žen po porodu říká, že se jim některé situace stále dokola objevovaly před očima, potřebovaly o porodu znovu a znovu mluvit nebo se jim tento zážitek opakovaně vracel ve snech. "Tady často pomáhá sepsat si svůj porodní příběh, napsat zpětnou vazbu do porodnice, probrat porod se svou porodní asistentkou nebo dulou, a pokud jsou myšlenky na porod stále neodbytné, pak je možné promluvit si o něm také s psycholožkou," radí porodní asistentka a psycholožka Mgr. Kristina Zemánková.
Narození miminka může velmi zamávat také s vaší sebedůvěrou. Prožíváte zcela nové zkušenosti, všechno děláte poprvé a vůbec nevíte, jestli je to tak dobře. „K miminku nedostanete žádný návod, co dělat, když pláče, když nespí nebo nechce jíst. Vše prostě zkoušíte metodou pokus omyl, a ne vždy to hned vyjde. Od lidí z okolí navíc často místo pochopení či ujištění, že to měli stejně, slýcháváte, že se musí dítě nechat vyřvat, nesmí se tak často brát do náruče, že není dobré se s ním moc mazlit a tak dále. Potom snadno podlehnete, i když vy sama cítíte, že to děláte dobře, pochybnostem, jestli neděláte chybu, vaše sebevědomí se sníží a rozpoutáte pak boj s vlastním srdcem,“ varuje Hana Slámová.
Tvrzení, že kojení je naprosto přirozené, je velký mýtus a většina žen potvrdí, že to prostě není pravda. „Přirozené vám kojení může začít připadat po několika týdnech, ale dá to práci a potřebujete nejdříve získat praxi, abyste všechno dělala správně,“ říká Lisa Spiegel, rodinná terapeutka a spoluzakladatelka organizace Soho Parenting v New Yorku. Podle ní není dobré, pod jak velkým tlakem ze strany lékařů, rodiny nebo přátel se ocitají čerstvé maminky, pokud jde o kojení a jeho důležitost.
„Snažte se udržet si nadhled a zdravý rozum. Výhody kojení jsou sice nesporné, nejdůležitější ze všeho ale je, aby krmení bylo co nejpříjemnější a nejpohodlnější pro vás i vaše děťátko. Pokud jste při kojení v jednom kuse vystresovaná, frustrovaná a napjatá, není to ta nejlepší cesta pro nikoho,“ zdůrazňuje Lisa Spiegel.
„Kojení dokáže zpočátku mnoho maminek potrápit. Důvodem jsou často protichůdné informace, které se ženám dostávají v porodnici a od pediatra, a také mnoho mýtů, které se o kojení stále šíří. Pokud si nejste jistá s kojením, určitě nečekejte a oslovte svou porodní asistentku nebo laktační poradkyni. Někdy stačí jednoduchá malá změna a vše se v lepší obrátí,“ uklidňuje Mgr. Kristina Zemánková.
Dobře, "nesnášíte" je možná silné slovo, je ale pravdou, že mnoho novopečených maminek, které tak nějak automaticky předpokládaly, že je narození společného potomka sblíží s partnerem, je po porodu překvapených spíše opačnými pocity.
„Během prvního roku s miminkem budete pravděpodobně několikrát přemýšlet o rozvodu. Nemůžete manžela zničehonic vystát? Je to normální. Adaptovat se do nové role rodičů přináší zvýšený stres, nejrůznější nejistoty a obavy, a tím pádem velké duševní vypětí. To vše se zákonitě promítne do každého partnerského vztahu. Maminka může trpět pocitem, že ji partner nechápe, neuvědomuje si, jak náročné je starat se o miminko 24 hodin denně. Cítí se nedoceněná, vadí jí, že se muž dostatečně nezapojuje do péče o miminko, nepomáhá s domácností… Zatímco čerstvý otec cítí také mnohem větší tlak a stres než jindy, aby dokázal finančně zajistit rodinu. Není tedy divu, že nálada ve vztahu je často zcela jiná než zamilovaná a romantická,“ popisuje Lisa Spiegel.
Jak se s tím vyrovnat? „V první řadě si uvědomte, že váš manžel pravděpodobně dělá to nejlepší, co může a dokáže. Uznejte, že péče o dítě je opravdu těžká a váš vztah to dočasně stresuje. Nejdůležitější je o svých pocitech mluvit. Dejte partnerovi jasně najevo, co od něj potřebujete, koneckonců neumí číst vaše myšlenky,“ dodává Lisa Spiegel.
Důležité je si uvědomit, že jedině máma je nejlepším odborníkem na svoje dítě, chápe jeho projevy v souvislostech a nejlépe rozumí jeho potřebám. Důvěřujte svým mateřským instinktům. I pro partnerství může být poporodní fáze zatěžkávací zkouškou. Najednou to už nejsme jen my dva, ale je tu miminko, a času pro partnerství tak moc nezbývá. Mnoho mužů i žen podvědomě na miminko žárlí. Je důležité na partnerství myslet a pečovat o něj, dělat si alespoň malé chvilky "jen pro nás dva".
Pro mnoho žen je toto období natolik náročné, že se jim v hlavě objevují myšlenky, že by snad bylo lepší, aby se miminko nenarodilo, že se jim stýská po životě před tím. K tomu se pak často přidá obava, zda "jsem normální, když mě napadají takové věci". Je dobré si říct, že podobné myšlenky sem tam napadnou snad každou mámu. Zvlášť po náročné noci.
Naučte se být sama k sobě laskavá a fandit si. Dejte si prostor učit se a dělat chyby. Žádný učený z nebe nespadl a být mámou se taky učíme. Dbejte na kvalitní jídlo, pitný režim, doplňujte vitaminy, dopřejte si masáž, popovídejte si často s blízkou kamarádkou, ideálně takovou, která už také porodila a ví, o co jde, a podrží vás.
Jak se po porodu vyrovnat s frustracemi, že třeba vše nejde úplně podle představ? „Nemám žádnou univerzální odpověď. Dostávala jsem rady, že to přejde, že to musím vydržet. Jenže já byla zoufalá a unavená a nechtěla jsem čekat na to, že to bude někdy lepší. Chtěla jsem řešení hned, a to nepřišlo. Má dcera se budila 14x za noc až do 15 měsíců a já už skoro nevěděla, jak se jmenuji. První tři měsíce měla ukrutné koliky a denně plakala bolestí. Co mi nejvíc pomohlo, byla podpora partnera, který mě pochválil, ocenil, poděkoval mi. Bylo pro mě velmi cenné vědět, že i když mám chvílemi pocit, že jsem neschopná, manžel si mé starosti o dítě a domácnost váží. Myslím, že hodně pomůže, když máte vedle sebe někoho, ať už partnera, maminku nebo kamarádku, kdo vám řekne upřímně, že to např. měla stejně, že bylo hrozné, když člověk neví, a poradí nějaké triky… Je k nezaplacení, když ve stavu nejvyššího zoufalství a vyčerpání člověk ví, že v tom není sám,“ říká koučka a lektorka Hana Slámová a zdůrazňuje: „Nesrovnávejte se s ostatními. Sociální sítě jsou jako reklama na štěstí, všichni tam fotí vymazlená miminka, krásné a spokojené maminky. Na sítě se téměř nepíše, že jsem nespala celou noc, že si nevím rady, že mám kruhy pod očima až ke kotníkům, že jsem unavená a mé tělo není, co bývalo. Podle mě nejlépe funguje zakódovat si větu: Dělám to nejlepší, co v danou chvíli umím.“