[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
.Chcete vědět, jaké to jsou? Myslím, že v duchu už trochu tušíte. Je ale fajn vědět, že v tom nejste sami a že dětskému roztrpčení nad rozmanitými ústrky dospělých jsou vystaveni i ostatní rodiče.
„Mami, můžeš mi dát džus? A mami můžeš mi dát žvýkačku, prosím? A mami, já už ten deštník nechci nosit, podrž ho. Mami, tys mi ještě nedala ten džus!“ Tyto a podobné povely se na vás sesypou zpravidla v pěti sekundách, nejlépe když přitom ještě táhnete rozpadající se tašku s nákupem, do kopce tlačíte kočár s dalším potomkem či s někým telefonujete (viz dětská zášť vůči telefonu ve vaší ruce níže). Chce se vám vykřiknout: Můžeš prosím chviličku počkat? Jenže pravda je taková, že nemohou. Či jen velmi neradi. Čekání je na dětském seznamu nenáviděných činností pěkně vysoko.
Děti mají zvláštní smysl pro mnoho věcí, nad kterými dospělým zůstává rozum stát. Jednou z nich je nepochybně přesné vystihnutí okamžiku, kdy se rodiče chtějí v klidu najíst. Ať byly do té doby zcela pohlceny hrou či zabaveny jakkoli zajímavou činností, v okamžiku, kdy dospělí usednou ke stolu a chystají se na 5 minut v klidu spočinout, rozezní se dětem v hlavě poplašný alarm: Pozor! Přílišná pohoda na obzoru!! S tím se musí něco udělat!
Všimli jste si, že v momentě, kdy se vám u ucha ocitne telefon, vaše dítě popadne neovladatelná touha něco důležitého vám sdělit? Myslím, že na žebříčku nenáviděných činností našich dětí je tato činnost hned na druhém místě po čekání. Pozorovat dospěláka, jak si sděluje naprosté nedůležitosti s další dospělou osobou… Brrr, nuda!
Ale nejen česání, ale jakákoli manipulace s vlasy – od jejich mytí a rozčesávání až po konečnou úpravu. Nutno podotknout, že pokud máte doma chlapečka, máte to v tomto směru o hodně lehčí. (Nepamatuju, kdy jsem naposledy česala vlasy před odchodem ven synovi. Jestli vůbec kdy.) Rodiče holčiček s krátkými vlasy rovněž ještě neznají dětskou nenávist k hřebenu či kartáči v plné síle. Pouze pokud denně češete dlouhé lokny, zaplétáte copánky či gumičkujete culíky, pak víte, kolik vášní zjevení hřebenu na scéně v dětech probouzí. (Naše dcery se každý den dokáží dlouhé minuty přít o to, která se půjde česat první. Samozřejmě obě chtějí jít jako druhé.)
Kolikrát se vám stalo, že jste nechali běhat své dítě doma v pyžamu vlastně až do chvíle, než jste se začali vypravovat ven? Mně nespočetně krát. Oblékání bylo totiž podle dětského měřítka rozhodně vynalezeno dospělými za účelem co nejvyššího obtěžování dětí a s odpovídajícím nadšením bývá přijímáno.
JAKÁKOLI jiná postel je lepší než postel vašeho dítěte. Je zajímavé, jak lehce (a bez vlastního přičinění) se tento nevinný kus nábytku stane nenáviděným. Všimli jste si?