[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Uf, konečně se uklidnil!“ říkáte si a oba jste naprosto vyčerpaní. Na rozdíl od vás se ale malý vzteklounek za chvíli oklepe a rád by se tulil nebo si dokonce chrupnul! S vámi naopak cloumají emoce ještě hodinu i více poté a hlavou vám nejspíš běhají myšlenky typu: „Nepřehnala jsem to? Nebyla to má chyba? Nešlo se všemu nějak vyhnout? Jsem snad špatná máma?“ Možná vás v takové chvíli uklidní několik skutečností o horkých rodičovských chvilkách, kterým se v nějaké podobě nevyhne asi žádný rodič.
GALERIE: Matka zapsala 44 důvodů, proč tříletá dcera dostala záchvat vzteku. Neuvěříte!
7 skutečností o záchvatech vzteku:
Záchvaty vzteku nejsou ničím patologickým a do jisté míry patří k naprosto přirozenému vývoji každého z nás. Malé batole prostě zatím neumí nahromaděné emoce ventilovat jinak.
Batolata obvykle chtějí vše hned, jednoduše: „Tady a teď!“ Ještě neumí počkat a nechápou, že nedostanou vždy to, co chtějí – to je musíme naučit.
„Hysteráky“, jak oněm perným chvilkám některé maminky říkají, nejsou zdraví škodlivé, nemusíte se tedy obávat, že si váš křiklounek odnese nějaké psychické trauma.
Záchvat není vaší chybou, nenesete za něj odpovědnost! Malé děti nemají své emoce pod kontrolou, teprve se učí, jak s nahromaděnými pocity a emocemi zacházet a jak je přijatelně ventilovat. (A pozor, učí se to od vás…)
Záchvaty vzteku nejsou nijak výjimečné, zvláště ve věku od 2 do 4 let. Jejich četnost i intenzita se v některých případech odvíjí od zděděného temperamentu po rodičích! Některé děti si své těžké chvilky odžívají výhradně doma, jiné je s oblibou a rády předvedou před větším publikem.
To, že dítě po úporném záchvatu usne, bývá naprosto běžným jevem. Záchvat bývá fyzicky i psychicky velmi vyčerpávající.
V některých případech je záchvat vzteku umocněn nedostatkem odpočinku a také hladem, pak stačí už jen opravdu málo a pohár přeteče.
Tohle na ně platí! Tři tipy, které zabraly na vztek u tří synů:
Milé maminky, přiznejme si, nebylo by občas úžasně osvobozující se podobným způsobem zcela svobodně zbavit nahromaděného vzteku, frustrace a zoufalství? Jednoduše sebou plácnout o zem, mlátit do podlahy pěstmi, všechno ze sebe vykřičet a pak si jít spokojeně lehnout s vědomím, že mě nikdo nezavrhl a mí blízcí mě stále bezmezně milují?