[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Bezdětní si ani v nejmenším nedokážou představit, jaká je to bomba mít dítě. I po probdělém prvním roce, se všemi nehezkými stopami, které na vašem těle zanechalo těhotenství a prvotní nápor stresu, se všemi možnými omezeními, se vším tím strachem a zodpovědností.
Ten, kdo to nezažil, může určitě prožít hezký život plný zajímavé práce, zábavy, cestování a volného času, ale to můžou rodiče s jistými modifikacemi taky. Každá máma a každý táta vám ovšem potvrdí, že jakkoli byl jejich život před potomkem příjemný a pohodlný, teprve s dítětem dostal skutečný smysl.
Pokud vám dřív chyběla rozhodnost, odvaha, trpělivost nebo vynalézavost, s dítětem se tohle všechno poměrně rychle dostaví. V rozjetém vlaku totiž není pro slabost prostor! Postupem času také zjistíte, že jste neuvěřitelně praktická a že jste konečně získala ten správný nadhled.
Uvědomíte si, že spoustu věcí, lidí ani zážitků vlastně nepotřebujete, naučíte se maximálně užívat čas, který máte jen pro sebe, a když vám zaměstnavatel zavře dveře před nosem ve chvíli, kdy byste se k němu ráda vrátila, poradíte si jinak. Jo a taky konečně v pravém slova smyslu definitivně dospějete.
V podstatě pořád. Nejdřív úplně všeho: jestli je váš kojenec v pohodě, proč brečí, jestli není divné, že moc nebrečí, proč nespí, jestli nespí moc, jestli dost jí… Úplně nejvíc se budete bát, až vaše miminko dostane poprvé horečku. Pak se budete bát, aby vaše batole někam nespadlo. Aby to ve školce zvládlo bez vás. Aby ho ostatní nešikanovali. Aby ho nesrazilo auto nebo mu někdo něco neudělal. Aby nedostal nějakou vážnou nemoc...
Jeden strach zmizí, další dva se objeví. Už nikdy neusnete úplně bez strachu, ale naučíte se s tím aspoň žít.
Teď jste se možná ze srdce zasmála při představě, jak stylově vypadá typická novopečená maminka. „Jenže to je právě ono. Když se ploužíte po světě v polospánku, s kruhy pod očima, nenalíčená, s neoholenýma nohama, vypadanými vlasy, povoleným břichem nebo s kily navíc a připadáte si tak zoufale neatraktivní a vychýlená z běžného života, ve chvíli, kdy vám to zase čas, energie a finance dovolí, o sebe začnete pečovat mnohem víc než dřív.
Stačí se podívat do médií, jak dobře vypadají celebrity s dětmi kolem školkového nebo školního věku. Jsou upravené, mají styl a jen září. Vypadají kolikrát mnohem lépe než mladé holky, které hřeší na to, že jsou prostě mladé a vypadají dobře. „Nejen muži zrají,“ směje se sedmatřicetiletá Pavlína.
Vážně! „Dovedete si představit, jak bude skvělé být babičkou? První rok si hezky protáhnete tělo při jízdách s kočárkem a sem tam pohlídáte, a od batolete začne ten pravý rokenrol,“ směje se pětatřicetiletá Hanka. „Výchova? Ta je na rodičích. Stresy kolem toho, jak splatit hypotéku a uživit rodinu? Ty už se vás (snad) taky týkat nebudou. Kariéra? Bejvávalo, už ji jen tak v klidu dojíždíte. Domácí povinnosti? Ty si uděláte, až své roztomilé vnouče zase předáte rodičům.
Jinými slovy, budete mít najednou spoustu energie a času a vaší jedinou povinností bude zabavit prcka natolik, aby se k vám rád a co nejčastěji vracel. Hrozně se na to těším, vidím na svých rodičích, jak jim role babičky a dědy svědčí. A holky je zbožňují.“
Než se vám narodilo dítě, měla jste spoustu volna a vůbec ho neuměla využít. Kdybyste dnes se svou nově objevenou schopností využívat každé minuty měla tolik času, kde byste jen mohla být? Ale nevadí.
„Matky jsou úžasně efektivní. Času mají mnohem méně než bezdětné, ale zvládají ještě jednou tolik. Protože musejí,“ líčí třiatřicetiletá Martina. „Naučila jsem se spát jen sedm hodin místo dřívějších devíti a kupodivu mi to vůbec nevadí. Večery u seriálů jsou také passé, místo toho si radši u vína popovídám s manželem, přečtu kousek knížky nebo doháním práci. Dokonce zvládám i pravidelně cvičit, k čemuž jsem se dřív nedokopala.“
„Každou chvíli, když se podívám na syna, mě zalije pocit pýchy. Jak je hezký, chytrý, vtipný, šikovný. Fakt je možné, že se nám s manželem tak povedl? Myslím, že každý rodič svoje dítě považuje za nejlepší, každopádně bych nechtěla vyrůstat s rodiči, kteří by si to o mně nemysleli,“ konstatuje dvaatřicetiletá Šárka. „Je skvělé vidět v dítěti kus sebe, společné rysy, úsměv… Pozorovat všechny ty malé pokroky a úspěchy. To nejlepší, co se mi v životě povedlo, je právě syn.“