Maminka.czZdraví

Děti s ADHD jsou jen nevychované! Omyl! Jaké jsou další mýty?

Simona Procházková 23.  3.  2019
Co přesně znamená, když se o dítěti řekne, že trpí ADHD, případně ADD poruchou? Skutečně víte, o co kráčí? Kolem těchto diagnóz panuje ještě stále celá řada nejasností a omylů. Zjistěte víc!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Není žádnou výjimkou, že si lidé pletou a zaměňují zcela odlišné pojmy. Uveďme proto hned v úvodu na pravou míru – ADD (Attention Deficit Disorder) je porucha pozornosti, zatímco ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorder) značí hyperaktivitu. Jaké jsou mezi nimi zásadní rozdíly?

První z nich zahrnuje vývojové potíže u dítěte ve fungování myšlenkových operací, které vyžadují plánování, předvídání, sebeovládání a udržení pozornosti. V podstatě jde o stejnou poruchu jako je ADHD, jejíž příčinou jsou odchylky ve fungování centrální nervové soustavy, ovšem bez přidružené hyperaktivity, tedy nepřiměřené aktivity  v konkrétních situacích.

Symptomy obou onemocnění se objevují již v raném dětství, ve velké většině případů ale mohou přetrvávat do puberty a někdy se stanou „přítěží“ i během dospělého života. Zde je sedm nejrozšířenějších mýtů, které o poruchách ADD a ADHD mezi lidmi kolují a které odborníci vytrvale popírají nebo uvádějí na pravou míru.

Jak zvládnout dítě s ADHD a jak se děti s touto diagnózou projevují?

Mýtus č.1: Jen hyperaktivní dítě trpí ADHD!

Mnozí rodiče mohou být zmateni, co přesně diagnóza jejich potomka znamená. Málokdo dokáže jasně určit, co si všechno představit pod pojmem „porucha pozornosti“, a poznat rozdíl mezi narušenou pozorností, obyčejnou neposedností nebo hyperaktivitou. Zaprvé byste měli vědět, že i když jde o dvě rozdílné nemoci, lékaři je obě souhrnně označují jako „ADHD“. Ano, hyperaktivita je nejčastějším příznakem ADHD poruchy, stejně tak je ale možné, že dítě touto poruchou trpí, aniž by zároveň vykazovalo známky hyperaktivity.

ADHD má ve skutečnosti tři podtypy: převážně nepozorný (je roztěkaný, snadno se rozptýlí irelevantními podněty nebo zvuky, nevnímá detaily, často dělá chyby z nedbalosti, ztrácí a zapomíná věci, hračky, tužky, oblečení i domácí úkoly), hyperaktivně-impulzivní (mezi hlavní příznaky patří častý pocit neklidu, zmatenost, v jednom kuse se vrtí, kroutí, chvilku neposedí, odchází od stolu nebo slézá ze židle například v divadle uprostřed představení, ruší v situacích, kdy má být potichu, když se ho na něco ptáte, vyhrkne odpověď ještě dříve, než dořeknete otázku, jen s obtížemi ho udržíte stát a způsobně čekat ve frontě a podobně) a kombinovaný podtyp, který je nejběžnější. Děti, které spadají do prvního podtypu, mohou trpět ADHD, aniž vykazují jakékoli známky hyperaktivity!

Mýtus č. 2: ADHD zůstane až do dospělosti!

Ano, pokud není tato porucha chování včas diagnostikována a léčena, může „růst“ s jedincem do doby dospívání i dospělosti. Nicméně s postupujícím rozvojem osobnosti, usilovnou prací za pomoci odborníků, cíleným tréninkem a také získáváním životních zkušeností a osvojování si nových dovedností, v případě potřeby někdy také díky pravidelnému užívání léků, mohou z dětí s ADHD poruchou vyrůst velmi schopní dospělí jedinci, kteří vedou produktivní a zcela bezproblémový život a budují úspěšné kariéry.

V některých profesích jim naopak může být jejich „energické“ a impulsivní vystupování a rychlé rozhodování přínosné! Dospělák má oproti dítěti navíc tu výhodu, že se umí lépe ovládat, kontrolovat své emoce a také předvídat důsledky svého jednání.

Mýtus č. 3: Děti, které musí brát léky na ADHD, častěji začnou s drogami!

Je pravdou, že nutnou součástí léčby některých malých pacientů jsou léky předepsané lékařem, specialistou. Závažnější případy hyperaktivity a poruch pozornosti jinak řešit zkrátka nelze. Je sice pravdou, že lidé s ADHD poruchou bývají zpravidla ze své přirozenosti velmi impulsivní a mají rádi adrenalin, takže někdy lehkovážně a zbytečně riskují nebo balancují na hraně.

V tomto případě je to ale naopak, pacienti užívající léky určené pro poruchy chování jsou ve skutečnosti rizikem zneužívání drog ohroženi méně. Zcela upřímně, nebezpečí užívání drog a alkoholu číhá dnes doslova za rohem na všechny děti a mladistvé, a to bez ohledu na to, zda zrovna užívají nějaké léky. Preparáty určené pro léčbu ADHD rozhodně nemají žádný vliv na potenciální rozvoj návyku na nějakou drogu.

ADHD: Holčičí a klučičí typ poruchy se může lišit. Víte, jak?

Mýtus č. 4: Děti s ADHD jsou prostě jen nevychované!

Nesmysl! ADHD je stav, nastavení mozku a centrální nervové soustavy, které dětem ztěžuje a komplikuje kontrolu nad vlastním chováním. Nedokážou ho prostě ovládat. Vědci sice dosud nenašli zcela jednoznačnou příčinu vzniku této poruchy, objevili ale, že velikost mozku i aktivita mozkové činnosti je u postižených jedinců změněna.

Takže věřte, že i když se rodiče skutečně snaží, může se jejich ratolest jevit na první pohled jako rozjívená a lidově řečeno „nevycválaná“. V některých případech ale jako přihlížející vůbec netušíte, jak daleko jste od pravdy a jak náročný každodenní boj zažívá celá rodina takto nemocného dítěte! A pozor, poruchy chování jsou často spojeny s dalšími negativními rysy, které se u malého pacienta mohou objevit: časté změny nálad a emoční nestabilita, úzkostné stavy, vzdorovitost vůči autoritám a také specifické poruchy učení.

ADHD u dětí – nic nového! Co je však čeká v dospělosti?

Mýtus č. 5: Léky jsou zbytečné, pomůžou bylinky a vitaminy!

Ačkoli se v médiích čas od času objeví zprávy o „zázračných“ přírodních prostředcích, které stoprocentně pomůžou nebo dokáží spolehlivě zmírnit průvodní příznaky, příliš na ně nespoléhejte, vědci jsou v tomto ohledu skeptičtí. Nicméně určitě nic nebrání tomu vyzkoušet například uklidňující čaj z meduňky, pozornost a paměť příznivě ovlivňují výtažky z listů ginkgo biloby a kořenu žen-šenu, schopnost soustředění podpoří lecithin.

Každopádně je vždy vhodné navštívit s dítětem psychoterapeuta, problémy s učením konzultovat v pedagogicko-psychologické poradně, nezbytností je většinou také neurologické vyšetření. Zajímavou alternativou, která může mít někdy až pozoruhodné účinky, je také aplikovaná kineziologie.

Navštívit pedagogicko-psychologickou poradnu s předškolákem se rozhodně vyplatí

Mýtus č. 6: Je tak divoké, protože jí hodně cukru!

Ne, žádná vědecká studie dosud neprokázala teorii, že poruchy pozornosti a chování způsobuje nadměrná konzumace cukru a sladkostí. Ve skutečnosti je velmi nepravděpodobné, že by příjem (jakkoli vysoký) cukru mohl ovlivňovat strukturu a funkce částí mozku dítěte, které jsou odpovědné za ADHD poruchu. Vysoká hladina cukru v krvi může stát za podrážděností dítěte nebo nervozitou, jde ale vždy o přechodný stav, vyvolaný nezdravými stravovacími návyky.

Mýtus č. 7: Z dítěte s ADHD nikdy nic nebude!

Obrovský omyl, který dokazuje fakt, že neuvěřitelné množství významných a světově proslulých osobností se potýkalo (případně i v dospělosti potýká) s poruchami pozornosti a hyperaktivitou.

Tak pro příklad: spisovatelka Charlotte Bronteová, malíř a sochař Salvador Dali, vědec a státník Benjamin Franklin, zakladatel Microsoftu Bill Gates, bývalý americký prezident John F. Kennedy, hudební skladatel Wolfgang Amadeus Mozart, herec Jack Nicholson, legendární zpěvák Elvis Presley, akční herecká hvězda Sylvester Stallone, slavný holandský malíř Vincent van Gogh nebo třeba spisovatelka Virginia Woolfová.

Témata: Zdraví, Děti, Předškolák, Školák, Chování a vztahy, ADHD, névy, Hyperaktivita, mýty, Elvis Presley, Wolf, Zneužívání, Lék, Benjamin Franklin, Kennedy, Amadeus, Vincent van Gogh, Microsoft, Jak, Funkce, Franklin, Porucha pozornosti, Bílo, Gates, Přirozenost, Zdraví na Heureka.cz