[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
O přechodné pěstounské péči se dozvěděla od přátel, kteří již pěstouny byli. „Moc mě to zaujalo. Myšlenka, že bych mohla pomáhat dětem, které díky přechodné pěstounské péči nemusejí do kojeneckých ústavů, mě natolik nadchla, že jsem se stala přechodnou pěstounkou,“ vypráví čtyřnásobná maminka Alena.
Se svými dětmi byla dlouho a moc ráda doma. „Bylo to opravdu krásné období. Nyní už žádné rodičovské ambice nemám. Také jsem o dost starší a myslím, že bych například staršímu dítěti nemohla dát to, co jsem dala svým dětem zamlada, třeba co se týče sportu a podobně.“ I proto se rozhodla pro přechodnou pěstounskou péči, kde je děťátko do doby, než se vyřeší jeho situace. „Buď se pak vrací do své biologické rodiny, nebo jde do dlouhodobé pěstounské péče, kde je nejčastěji do své zletilosti anebo do adopce neboli osvojení. U nás v přechodné pěstounské péči by mělo být dítě nejdéle jeden rok,“ vysvětluje Alena.
Pěstounkou je téměř devět let. V prosinci 2013 dokončila přípravy a v únoru 2014 přišlo první miminko. „Za tu dobu jsem měla v péči už devět dětí. Dvě holčičky a sedm chlapečků.“ Začátky prý nebyly příliš složité vzhledem k tomu, že v rodině už děti byly. „Všichni jsme se těšili. Já nejvíc na to, až zazvoní telefon a dostanu první dítě do přechodné pěstounské péče.“
Nejsložitější to prý bylo s prvním „Broučkem“. „Byl to chlapeček s velmi nízkou porodní váhou a velmi nedonošený. Když mi zavolali, byly mu tři měsíce a já jsem za ním každý den po dobu tří týdnů chodila do nemocnice, abych ho mohla chovat a krmit. Milovala jsem ho od první chvíle!“ Poté s ním mohla být i pár dní v porodnici, kde jí všechno ukázali, včetně koupání, léků a dýchátka… „Když jsme šli z porodnice domů, byly mu čtyři měsíce a měl už 2800 gramů. Doma jsme cvičili Vojtovu metodu, masírovali, dvakrát týdně chodili na hipoterapii, stále probíhaly nějaké kontroly. Dnes je to velký chlapec a bude mu devět let.“
Na přechodné pěstounské péči Alenu těší, že dítě, které je opuštěné, nebo se k ní z jakéhokoli důvodu dostane, u ní najde dočasný domov a ona mu může naplnit jeho potřeby, věnovat se mu, protože má čas jen pro něj. Fázi předávání děťátka ale upřímně moc ráda nemá, i když se to na sobě snaží nedat znát. „Mám to tak nastavené, že vím, že dítě půjde buď zpět do své biologické rodiny, nebo k dlouhodobým pěstounům či do osvojení. Musím říct, že vždy to byli hodní a příjemní lidé a s většinou se stýkáme, takže děti stále vídám.“ Stejně ale vždycky na začátku, když se dozví, že byli vytipovaní pěstouni či rodiče, má obavy, jací budou. „Doteď byly obavy zbytečné, už při seznamování jsme si padli do oka a během návštěv u nás jsme se spřátelili. A to mi velmi pomáhá. Po předání ještě děťátko párkrát navštívím, nebo se jdeme projít, abych mu nezmizela hned, ale postupně. Většinou už ale ke mně ani nejdou, a to v tu chvíli vidím, že ta práce má smysl a dítě je dobře převedené do své definitivní nebo dočasné rodiny.“
Jaké jsou u nás podmínky přechodné pěstounské péče?
Jak jsou na tom pěstouni finančně?
Jaký vzkaz má Alena pro děti v pěstounské péči?
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa bez reklam na devíti webech.
Už mám předplatné. Přihlásit se