[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Zanedlouho očekáváte nový přírůstek do rodiny. K synovi Vašíkovi přibude holčička. Jak se cítíte před porodem?
Po psychické stránce je mi fajn, ovšem nevím, co se mnou udělají hormony po porodu :-) Na druhé straně už vím, do čeho jdu, co mě čeká. Při prvním těhotenství jsem ani pořádně nevěděla, jakou výbavičku a jaké další nezbytnosti pořídit. Teď jsem klidnější, miminkovské věci po Vašíkovi máme pořád doma, takže nemusím tolik řešit nákupy. Všeobecně jsem ve větší pohodě.
Chystá se k porodu i váš manžel Václav? Byl i u prvního?
Byl a jsem mu za to moc vděčná, choval se jako opravdový hrdina. Psychicky mi obrovsky pomohl. Například s dýcháním, pamatuji, jak na mě volal: „Álo, teď dýcháš špatně, zkus to jinak!“ :-) Přestože jsme žádné předporodní kurzy neabsolvovali, zvládl to napoprvé naprosto bravurně. U druhého porodu nebude chybět.
Říká se, že těhotenství je nejkrásnějším obdobím v životě ženy. Máte stejné pocity?
Po duševní a citové stránce určitě, po té fyzické bohužel moc ne… Sice víte, že je ve vás nový život, že vám v bříšku roste vaše miminko, to je na tom nejúžasnější, navíc, když máte po boku milujícího partnera, o to víc si ty pocity dokážete vychutnat - ale fyzicky je to tedy dost náročné. Mně se nevyhnuly ranní nevolnosti, chtělo se mi neustále zvracet, k tomu se přidaly bolesti zad. Později se o slovo začal aktivně hlásit Vašík v bříšku. S Aličkou je to v podstatě to samé. Tak to má ale asi každá maminka.
Lišilo se vaše první těhotenství od toho současného? Změnil se nějak váš pohled na mateřství?
Po narození Vašíka jsem byla hodně zmatená. Děsila jsem se toho, co mu je, když třeba zaplakal. Bála jsem se, jestli ho náhodou něco nebolí. Chodila jsem pořád s teploměrem a měřila mu teplotu… Teď to řeším tak, že když mu přiložím tvář nebo rty na tělíčko, bezpečně poznám, jestli ji má nebo ne. Už nejsem tolik vystrašená a úzkostlivá jako jsem byla dříve.
Vysvětlili jste Vašíkovi, že bude mít sestřičku? Prvorozené děti mívají přece jen problém pochopit a přijmout do rodiny nový přírůstek. Žárlí a najednou nechápou, proč už se maminka nevěnuje jen jim…
Lehce jsme ho na to připravili, ale přece jen mám trochu strach. Vašíkovi se dostává myslím až přemíra mojí lásky. Když třeba nechce, abych telefonovala, a místo toho si s ním hrála, tak prostě netelefonuji. Všechno se točí převážně kolem něj. Nemusel by pochopit, že je doma někdo další, komu maminka musí také věnovat svou pozornost. Vymysleli jsme proto „dárečkovou taktiku“. Řekli jsme mu, že až se miminko narodí, přinese Vašíkovi dárek, a na oplátku zase on dá nějaký malý dáreček na uvítanou jemu. Návštěvy jsme už obeznámili s tím, že až se přijdou na Aličku podívat, tak se mají rovnou zeptat Vašíka, jestli se můžou podívat na „jeho“ miminko, na „jeho“ malou sestřičku. Nerada bych, aby se náhodou někdo po příchodu vrhl rovnou na miminko, (kterému je to stejně jedno) a Vašíka odstrčil stranou. To všechno bychom chtěli ohlídat.
Vašíkovi budou brzo tři roky. Poznává už svět. Co ho baví, na co je šikovný?
Nejvíc miluje, když lítáme někde venku. Je mu jedno, jestli jdeme po ulici, do parku nebo na hřiště. Jestli zrovna sbíráme kamínky nebo jdeme na Matějskou. Baví ho hraní s modelínou, kreslení, aktivit má poměrně dost. Od dubna jsme začali znovu chodit plavat, kvůli píchání oušek jsme si předtím museli dát pauzu.
Jste zastáncem liberální výchovy, nebo jste spíše přísnou maminkou?
Nemám vůbec žádná pravidla! Jsem absolutně neorganizovaná, věčně rozlítaná, pořád někde něco zapomínám. Co se týče výchovy, tak přísná nejsem vůbec nebo minimálně. Občas mi to manžel vytýká. Snažím se dohlížet především na čištění zoubků a aby měl Vašík dobrou stravu. To ostatní neřeším. Vašíka jsme nikdy neuhodili ani neplácli. On nás přece taky neplácá za naše chyby! Nemám tyto formy trestů ráda. Mám výčitky, když už jen zvýším hlas, což je ale přece jen někdy zapotřebí. Hranice ale nastavené máme. Vašíka vedeme například k tomu, aby vědomě někoho nezranil - on ví, že se to nesmí. Naopak mi vůbec nevadí, když se třeba někde umaže nebo šlápne do louže. No co, botky se umyjí, prádlo vypere. To přece není vůbec podstatné. Zbytečné peskování rodičů, kteří si na dětech léčí své nedostatky, mi přijde opravdu nesmyslné. Myslím, že děti mají mít krásné a pohodové dětství bez zbytečných stresů.
Máte prý s manželem vytetované Vašíkovo jméno na rukou a zádech. Předpokládám, že dcerka bude mít jméno po vás. Na jaké partii těla se tedy Alička objeví?
Bude hned vedle Vašíka, to je jasné! Datum narození i jméno mám vytetované zezadu na krku, ještě tam přibude Vašíkovo znamení (rak) a hned pod ním bude Alice. Seznam bude opravdu rozsáhlý, doufám, že skončím až někde v půli zad :-) Dalším dětem se tedy v budoucnu bránit rozhodně nebudeme.
Jak jste se dostávala do formy po prvním porodu?
Nejsem typ, který by navštěvoval posilovny. Dám spíš na přirozenou cestu. V průběhu těhotenství jsem chodila jen plavat. Cvičení na míči jsem vzdala poté, když jsem z něj spadla a zvednout se bylo v mém stavu opravdu nadlidským úkonem… I proto jsem si domů pořídila posilovací stroj Power Plate. Je naprosto skvělý, cvičím na něm 3x týdně po 30 minutách. Je ideální také pro maminky, které by po porodu rády dostaly nějaké to kilo dolů. Každý den mám opravdu nabitý, a než abych zdlouhavě dojížděla někam cvičit, to budu raději někde venku na procházce s Vašíkem. Po porodu jsem sice v porodnici zhubla za týden 12 kilo, což je opravdu dost, ale paradoxně jsem se moc dobře necítila. Neměla jsem totiž vůbec chuť k jídlu. Po druhém porodu to nijak hrotit nebudu. Až přijde čas, tak s cvičením zase začnu. Občas si dopřeji i úžasnou těhotenskou masáž v Zen Asian Wellness, kde se o mě krásně starají. Osvědčilo se mi pravidelné používání olejíčků proti striím, fungují opravdu bezvadně.
Dbala jste v průběhu těhotenství na zdravý životní styl?
Nijak zásadně. Soustředím se na vyváženou stravu, v podstatě to, co vařím Vašíkovi, jíme všichni. Zbožňuji čerstvé ryby, jím také hodně ovoce. Když dostanu chuť na pytel smažených brambůrek, tak si ho prostě koupím a celý ho sním. Samozřejmě dbám na to, aby takové pochoutky nebyly nijak kořeněny, ale jinak se v tomto ohledu úzkostlivě nehlídám. Snažím se vyvarovat konzumace bílého pečiva, moučných produktů a taky tuků. Do 6. měsíce jsem ale jedla opravdu hodně, pak jsem se musela mírnit, aby nešla kila tolik nahoru.
Myslíte, že je rozdíl mezi dvacetiletou matkou a ženou, která má děti po třicítce? Vy sama jste měla první dítě ve 34 letech.
Do svých třiceti jsem po dětech nijak zvlášť netoužila. Mateřské pudy se mi neozývaly, nenakukovala jsem do kočárků. Kromě dětí mojí sestry mě ostatní děti nezajímaly. Když mi bylo třiatřicet, tak jsme se s manželem na toto téma bavili a Václav řekl: „Je ti třiatřicet, mohli bychom to zkusit.“ Tak jsem kývla. A vyšlo to hned napoprvé! Naráz se můj postoj kompletně změnil. Od první chvíle, kdy jsem na ultrazvuku uviděla ten pouhé tři týdny starý plůdek, začala jsem ho šíleně milovat! Úplně jsem se na něj upnula. To není možné, říkala jsem si. Já, takový rozlítaný blázen, který nedělal nic jiného, než jen pracoval, cestoval a bavil se, bude mít najednou dítě? Z Vaška jsme prostě s manželem oba vyřízení, jak říkám „poprdění“. Nepotřebujeme už chodit ani do společnosti. Nic pro mě teď není důležitější než mé děti.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.