[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mateřství i „pobyt“ na rodičovské zanechá na člověku stopy. Na tom se asi shodneme všechny. Jsou vesměs pozitivní? Nebo negativní? Nebo prostě takové neutrál? Kdybyste měla vybrat jednu jedinou nejzásadnější změnu, kterou mateřství změnilo váš charakter či způsob vnímaní okolního světa, co by to bylo?
Kamila, 25: „Dřív jsem byla taková zamlklá holka, která si vůbec nevěřila. Když jsem si třeba od řezníka přinesla zkaženou šunku, nebyla jsem ani schopná jít ji reklamovat. Jenže pak se narodil Dominik a já si uvědomila, že když nebudu trochu průbojnější, nic si nevydobudu. Jednou měl Domča horečky a tak jsme pro jistotu šli k doktorce. Nebyla tam ta naše, ale nějaká jiná mladá na záskok. Podívala se Dominikovi do krku a konstatovala, že je to zánět nosohltanu, kterého je teď prý všude. Řekla, ať si v lékárně koupíme sirup na horečku a hotovo. Už jsme byli z ordinace venku, když mě napadlo, že nám vlastně vůbec neudělala CRP test (na prokázání virové nebo bakteriální infekce). Vím, že dřív bych se nikdy nevrátila a o test nepožádala (doktor je doktor a co řekne je svaté), ale tentokrát šlo o zdraví mého dítěte. Paní doktorka koulela očima a neodpustila si pár úšklebků, ale test udělala. Vyšel 65, což svědčí o jasné bakteriální infekci, kterou je nutné léčit antibiotiky. Byla jsem opravdu ráda, že jsem se ‚pochlapila‘ a od té doby už se nebojím věřit vlastnímu úsudku.“
Svatava, 32: „Když jsem se po mateřské vrátila zpátky do práce, nemohla jsem věřit tomu, jak hodně věcí jsem schopná za den udělat. To, co mě dřív stálo šílenou spoustu sil, energie a nervů mi najednou připadalo jak hračka. No co, že po mě šéf chce nějakou zprávu do čtyř do odpoledne. Prostě sednu, napíšu ji a ještě mám čas zajít si na oběd nebo aspoň na kafe. Pozoruju na sobě, že jsem daleko produktivnější. Z věcí nedělám vědu a problémy řeším mnohem svižněji. Vždycky se mi vybaví, kolikrát denně jsem na mateřské vytírala rozlité mléko po podlaze, převlékala Tomáška, který se v něm zatím stihnul vyválet, brala mu z rukou rozmačkané čokoládové figurky a běhala s hadrem po bytě likvidujíc čokoládové otisky všude, kde to šlo. Proti tomu je nějaká kancelářská práce úplná brnkačka.“
Mohlo by vás také zajímat:
Nosítka nebo šátek? Jak to vidí fyzioterapeutka
Dáša, 27: „Nikdy předtím jsem o téhle přehnané starostlivosti v sobě nevěděla, ba právě naopak, projevovala jsem se vždycky spíš dost lehkomyslně. Ovšem až do narození Niny. První dny jsem ji nedala z náručí podržet snad nikomu. (Možná na pár minut mamce a manželovi na fotku, ale celou dobu jsem byla jak na trní, že ji upustí.) Všichni říkali, že to je normální a že se to časem uklidní, ale neuklidnilo. Teď jsou Nině tři roky a kousek. U nás ve vesnici chodíme občas jezdit na ponících. Stáj vede moje kámoška a ta mi upřímně říká, že i když jsme kamarádky, vždycky se zděsí, když nás tam uvidí. Když je totiž Ninuška v sedle, nemůžu si pomoct, ale neustále vykřikuju, ať se hlavně drží, ať nepadá, ať dává pozor, atd. Donedávna jsem nebyla ochotná dát ji samotnou mamce na hlídání, jelikož barák našich má docela strmé schody na zahradu a verandu bez zábradlí. Mám prostě děsný strach, že se jí – když bude beze mě - někde něco stane. Kámošky kroutí hlavou a říkají, že bych měla ubrat. Já to vím, ale nevím jak.“
Vanda, 34: „Dřív jsem musela bezpodmínečně snídat. Vždycky cestou do práce jsem si koupila celozrnné pečivo a nějaký sýr, v kanceláři si udělala velký hrnek čaje a ten jsem usrkávala celé dopoledne až do porady v 11. Pak následovalo kafe. Jakmile moje tělo nedostalo úderem jedenácté svojí porci kofeinu, byla jsem jak praštěná (a to i o víkendech). Po poradě se rozeslaly nejurgentnější emaily a šlo se na oběd. Nedej bože když se porada protáhla nebo se těch urgentních věcí sešlo víc. Můj žaludek bil úderem půl jedné na poplach. Jídlo!!! No a na mateřské? Hahaha. Nikdy předtím jsem nechápala stesky matek, že jsou ještě v 11 v županu a v 1 odpoledne stále nemají vyčištěné zuby. A teď? Popravdě nemám k tomu daleko.“
Naďa, 28: „Támhle halenka za šest stovek, tuhle lístky do kina, velký víkendový nákup, při kterém jsme na sobě s manželem nešetřili, velkorysé dárky kamarádkám k narozeninám,… Prostě jak se říká: dokud peníze jsou, člověka šetřit nenapadne. Nechápala jsem, proč rodiče mluví o tom, kde mají vajíčka za kolik a kde mají lacinější jogurty nebo sýry. Lacinější o kolik? O korunu o dvě? Nebo proč pořád řeší, kde je co v akci. Aby ušetřili deset korun? To přece nejsou žádné peníze. No, teď už to chápu. Ta ušetřená desetikoruna je například jedna jízda na kolotoči, co stojí u vchodu do supermarketu. A ty lacinější vajíčka a jogurty, když jich člověk kupuje hromadu každý týden, taky znamenají rozdíl. Jen škoda, že takhle racionálně nemyslel člověk dřív.:)
Pro chvíle oddychu:
GALERIE: Takhle zářili Kate, William a George u protinožců