reklama

ANKETA: Kdy pustíte děti samotné ven?

V kolika letech mohou děti samy bezpečně běhat venku, chodit do školy nebo dojít pro zapomenuté mléko do obchodu?

Děti nikdy venku nebudou zcela v bezpečí - to ani my dospělí. Bezpečný svět neexistuje, každý se zkrátka musí naučit pohybovat v rámci možností bezpečně v tom „světě“, ve kterém se narodil a žije.

Jako rodiče bychom se měli snažit úměrně věku a individuálním možnostem dítě vést k samostatnosti a schopnosti si samostatně poradit v nejrůznějších situacích. „Učitelky mateřských i základních škol vyprávějí o fenoménu dětí, které rodiče vozí do školy a ze školy autem. Pro učitelky je pak děsivým zážitkem např. školní výlet hromadnými prostředky, protože tyto děti neumí cestovat metrem, nastoupit na eskalátor a na nádraží se chovají jak pomatené včely.“ uvedla například v rozhovoru s psycholožkou Evou Lábusovou dětská psycholožka a vysokoškolská pedagožka Simona Hoskovcová, která se mimo jiné zabývá výzkumem vývoje psychické odolnosti dítěte.

Jak však najít bezpečnou míru a hranici, kdy je dítě na danou míru samostatnosti připraveno? A není lepší, tak jako je tomu v některých vyspělých státech, samostatný pohyb dětí bez dozoru zkrátka znemožnit?

Jak to vidí maminky: 4 ženy, 4 názory

Alexandra (34 let): „Můžete se na mě koukat klidně skrz prsty, ale mé děti chodily od první třídy do školy samy. Starší dcera dokonce připravovala snídani pro mladší! Pracuji od 6 hodin, jsem samoživitelka, babičky nemám a děti musím vést k samostatnosti. Nemám na výběr. Je pravda, že jsem z malého města, školu máme kousek od domu a všichni se tu známe. Děti jsou poučené, co víc mám dělat? Jíst se musí a práce je málo! Samozřejmě, že se o ně někdy bojím, ale s každou samostatně vyřešenou obtíží pozoruji, jak jsou holky samostatnější, zralejší a rozumnější. Jsem na ně opravdu hrdá a i ve škole je za to učitelky hodně chválí.“

Erika (40 let): „Dceru do školy vozím autem a hodně dlouho budu! Zvlášť po posledních nešťastných událostech. Školu má 3 zastávky autobusem, kde musí přecházet rušnou silnici. Ven dcera nechodí, má každý den nějaký kroužek, je tak spokojená a já také. Navíc jsem klidná, protože se naprosto nikde netoulá bez dozoru. Když vidím malé školáky samotné na hřišti, nechápu jejich rodiče, jak mohou být v klidu. Stát se přeci může cokoliv!“

Magda (31 let): „Syn chodí sám do školy od 8 let, před domem mi zamává, já jdu na autobus a on ke škole. Klidně bych ho dál doprovázela, ale on nechce, stydí se. Všichni kluci chodí sami, což jsem si samozřejmě ověřovala. Po obědě jde do družiny, odkud ho vyzvedávám. Ven sám zatím nechodí, a ani nechce. Má třikrát týdně fotbal, kde se vyběhá dost.“

Johanka (36 let): „Mám tři školáky a jsem z malé vesnice, kde končí silnice. U nás děti lítají venku naprosto běžně samy, a to i předškoláci. Do školy je s kamarádkami vozíme na střídačku autem. Neumím si představit, co by naše neposedné děti dělaly, kdyby nemohly chodit samy ven, nebo byly neustále pod dozorem. Zažila jsem to ve Spojených státech jako studentka a bylo to děsivé!  Mám pocit, že tahle mají šťastné dětství, učí se spoléhat samy na sebe, řešit samostatně konflikty ve skupině, poradit si při problému. Samozřejmě máme domluvu, kam smí, kam ne a nastavená další pravidla!“

 Od kolika tedy?!

„Svou roli dále hraje, jak rizikové je prostředí cesty do školy – přechody přes silnice, nutnost použít hromadnou dopravu, skladba osob, které dítě po cestě potkává apod. Jednodušší je situace, kdy dítě přechází jen jeden přechod, stejnou cestu používá celá řada spolužáků, v místě se hodně lidí zná, u školy hlídkuje místní policie… Pokud dítě musí přeběhnout frekventovanou silnici, prochází parkem plným bezdomovců a všichni ostatní spolužáci bydlí jinde, pak je situace úplně jiná," polemizovala Hoskovcová. 

Shrnuto: Za určitých okolností může do školy chodit sám už prvňák, jindy není od věci doprovázet dítě třeba do deseti let. To už je ale věková hranice, kdy zpravidla dítě můžeme pustit i na cestu hromadnou dopravou ve větším městě.

Psycholožka navíc zdůrazňuje, že svou přílišnou úzkostí dáváme dítěti (obvykle ne záměrně) najevo nedůvěru a despekt k jeho názorům. Do dětí pak postupně zasíváme nejen strach a úzkost, ale také nedůvěru ve vlastní schopnosti a nevědomky srážíme jejich sebevědomí. 

Školák | Hlídání dětí

5 rad, jak zajistit dítěti bezpečný návrat domů

Nicméně dítě musí být na samostatný pohyb venku systematicky připravené, poučené, mělo by vědět jak zvládnout nestandardní situace, mělo by si umět poradit i v případě, že například ztratí mobil či zapomene klíče od domu apod.

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Máte myšlení otevřené pro podnikavé i filozofické nápady, proměnu svého uvažování tak snášíte pozitivně. Práce i studium vám jdou…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama