[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Aspergerův syndrom se považuje za jeden z typů poruch autistického spektra. Výrazně častěji je diagnostikován u chlapců. Od klasického raného autismu se liší tím, že nezahrnuje vadu řeči. Děti s tímto syndromem nemají potíže se slovní zásobou či gramatikou, problém jim však činí neverbální komunikace.
Je pro ně velmi obtížné udržet oční kontakt, nechápou humor, ironii či metafory, což činí komunikaci s nimi značně náročnou. V návaznosti na to se projevují také potíže v sociálních vztazích. Dítě bývá často izolováno, mnohdy však nemá o vztahy a hru s ostatními ani příliš zájem. Tyto děti také mívají potíže se zpracováním a formulováním emocí. Neobvyklé nejsou afektivní výbuchy či nepřiměřené reakce.
Poměrně typickým znakem je nějaký specifický zájem či koníček. Většinou se jedná o sbírání předmětů nebo shromažďování informací. Příkladem jsou například chlapci, kteří si dokáží zapamatovat neskutečné množství informací z jízdního řádu nebo vědí vše o počítačích. Orientace na technické nebo dopravní oblasti je u chlapců s tímto onemocněním běžná. O svém koníčku dokáží neuvěřitelně dlouho a i zapáleně hovořit, neberou však ohled na to, zda posluchače jeho vyprávění vůbec zajímá.
Čtěte také: Když zvířata léčí
Jak jsou na tom s inteligencí? Tyto děti mají většinou inteligenci v hranicích normy, často však o něco níže, než je rodinný průměr. Objevují se však i případy dětí s Aspergerovým syndromem v kombinaci s nadprůměrnou inteligencí. Vývoj těchto dětí bývá dosti nevyrovnaný, zatímco zmíněná inteligence je zcela v normě, vývoj komunikačních či sociálních dovedností však může být značně opožděn.
Diagnóza Aspergerova syndromu mnohdy může znamenat pro rodiče úlevu. Do té doby okolí a možná i oni sami považovali dítě za divné a třeba i nevychované. Nyní jim je však mnohem jasnější, proč se dítě chová tak, jak se chová. Odporník tedy rodičům vysvětlí, co nemoc obnáší a jak by měli k dítěti přistupovat, aby se situace zlepšila pro rodiče i dítě. Rodiče tedy například přestanou dítěti zakazovat věnovat svůj čas jeho bizardnímu koníčku, dítě bude spokojené a rodiče také, protože se značně omezí afektivní výbuchy nemocného dítka.
Psycholog či psychiatr může být také nápomocen samotnému dítěti. Aspergerův syndrom nemá zcela jasnou příčinu, roli však hraje z části genetika, mluví se také o příčině v době těhotenství a během porodu. Jelikož se tedy nejedná o naučené chování nebo o následek nějakého psychického traumatu, nemůžeme počítat s tím, že dítě něco přeučíme nebo odblokujeme trauma a bude vše v pořádku. Aspergerův syndrom jako takový zatím léčit nemůžeme, ale můžeme dítěti pomoci, aby se mu mezi lidmi snadněji žilo. Psycholog ho může například naučit, jak lépe zpracovávat emoce, psychiatr mu může předepsat léky na úzkost, která tyto děti často trápí.
Pokud máte dítě s onemocněním autistického spektra, můžete se obrátit například na organizaci APLA. Tam vám poradí, na jaké dávky a příspěvky máte nárok, zprostředkuje vašemu dítěti asistenta do školy nebo kamaráda ve formě dobrovolníka a určitě se vám budou snažit odpovědět na všechny otázky, které vás ohledně onemocnění vašeho dítěte zajímají.
Čtěte také: Aspergerův syndrom – nemoc výjimečných