Baletka Eva Horáková: Jen ať Jurášek zlobí, hlavně když je zdravý.

Je problém skloubit rodičovství s návratem na jeviště? O tom, že ne, vás přesvědčí v našem rozhovoru...

<<< První díl článku

Tanečnice nebo i sportovkyně a gymnastky mívají často komplikovaný porod, byl to i váš případ?

Ano, míváme tak pevné břišní svaly, že je někdy nemožné je uvolnit, aby mohlo dítě přirozeně ven. I když všechno předtím probíhalo normálně, Jurášek přišel na svět císařským řezem. Ani jsem pak nestíhala vnímat nějaké pooperační bolesti. Měla jsem v první řadě starost o dítě a už mi nezbyl čas sledovat se, jestli někde něco bolí.

Jak brzy jste začala zase trénovat?

Po půl roce. Chtěla jsem dřív, ale neměla jsem sílu, šest měsíců je akorát. Jurášek byl hodný, mohla jsem ho brát na baletní sál, seděl a hrál si nebo se na mě díval, ale když začal chodit, tak už to samozřejmě nešlo. První představení jsem měla brzy, vrátila jsem se do svého oblíbeného duetu od Petra Zusky v inscenaci Graffiti a pak mě pan režisér Jiří Srnec obsadil do premiéry Legendy magické Prahy. Byla jsem moc ráda, že jsem od vedení dostala nabídku vrátit se zpátky.

Jaké bylo první představení po takové pauze?

Při představení jsem neměla moc čas na to myslet, musela jsme se soustředit – trochu jsem ztratila fyzičku, domácí klidový režim byl znát. Ale na konci večera při děkovačce, když jsem zase slyšela potlesk, na který jsem byla zvyklá, jsem měla v očích slzy. To je něco, pro co se stálo za to vrátit. Byla jsem šťastná a věděla jsem, že ještě u divadla zůstanu, přinášelo mi doteď naplnění a potěšení, nechtěla bych se ještě s tancem rozloučit.

Co ale budete dělat, až skutečně z jeviště odejdete?

Určitě se budu snažit zůstat v tanečním světě. Když jsem tanci věnovala celý život, měla bych to zužitkovat a předat dál. Až když to nepůjde, budu muset hledat v jiném oboru.

Musela jste si v těhotenství hlídat postavu?

Myslela jsem na to, že se chci vrátit, ale ve vyšším stupni těhotenství nejde intenzivně cvičit a „udržovat se“. Když se malý narodil, moc jsem o tom nepřemýšlela, měla jsem štěstí, že jsem tolik nepřibrala a postava se mi spravila sama od sebe. Naopak mi udělalo dobře, že jsem se nestresovala tím, co bude. Podařilo se mi úplně vypnout a užívat si. Předtím to bylo v práci náročné, člověk všechno prožíval emočně naplno, zodpovědnost za chod souboru se nedá v hlavě vypnout. Asi bych nevydržela být dlouho doma bez kontaktu s lidmi, ale v tu chvíli mi to pomohlo.

Dokážete si představit, jak byste prožívala mateřství třeba o deset patnáct let dřív?

Možná se cítím víc zodpovědná, ale o to víc si to užívám. V mládí má člověk jiné priority, zúročit studium, vybudovat kariéru, něčeho dosáhnout. Já měla opravdu hodně práce a asi bych se dítěti nemohla věnovat tolik, abych nepromeškala nějaké šance. Na druhou stranu bych mohla zůstat déle na mateřské, nebyl by takový problém se vrátit. Teď mám pocit, že jsem měla naplněný taneční život, už mě to nikam nežene, můžu si všechny chvíle s malým užít a nebát se, že by mi něco jiného uteklo.

Je to velká změna, přijít o všechen čas, který byl doteď jen váš?

Je i není, mně osobně to vůbec nevadí. A všechno se dá zvládnout, záleží na domluvě s partnerem, aby se zapojil do péče o dítě a do chodu domácnosti. Dokud není dítě tak samostatné, že si může samo hrát a být bez dozoru, tak člověk čas pro sebe nemá. Pořád dávám pozor, aby se mu něco nestalo, aby někam nevlezl, nespadl, něco na sebe neshodil, musím si s ním hrát, přitom uvařit, uklidit po něm... Čas pro mne nastává, když usne, ale to jsem většinou tak unavená, že už nemám na nic sílu. Ale všechno to dělám ráda, mám pocit, že času pro sebe jsem měla už dost a že ho klidně můžu věnovat někomu jinému.

Šéfovala jste souboru, jako pedagog vedla tanečníky - jak to vypadá s výchovou u vás doma?

Myslím, že nejsem úplně důsledná, i když se Juráška snažím usměrňovat. Nedokážu odolat jeho pohledům, úsměvu… už jsem rozmazlila dva pejsky, ale tady jsme na to naštěstí dva. Táta to vždycky srovná.

ČTĚTE TAKÉ: Vaše Adéla: Být matkou není zas taková sranda, jak se zdá!

Jste pro mužský element ve výchově?

Naprosto, sama vidím na malém, jak je jiný, když je s tátou. Už jen jiná dikce hlasu na něj působí. Jinak si spolu hrají, jinak komunikují. Máma je přece jen s dítětem pořád, ze začátku to ani jinak nejde, když ho musí každé dvě hodiny kojit. Jurášek mě dobře zná a myslím, že už ví, co na mě platí, zato tátu ještě tak přečteného nemá a neví, co si může dovolit. A to je dobře.

Je to hodně živé dítě?

To bych řekla! Ale já jsem za to ráda, přála jsem si to tak. Máme domek za Prahou, takže se může vydovádět na zahradě, v bytě by to tak jednoduché nebylo. Žádné dítě nemá rádo být zavřené doma. Jurášek má hodně energie, asi i po mně. Stačí, když pár dní nemůže ven kvůli počasí, a člověk nedělá nic jiného, než mu vymýšlí, jak by se zabavil a unavil. Někde tu energii vydat musí, to je jasné. Vždycky si říkám: jen ať zlobí a lítá, hlavně když je zdravý.

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Váš názor je dnes výrazný stejně jako myšlenky, na poradách ostatním dokážete do myšlení vnést množství pozitivních nápadů. Konec…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci