[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Alena Dušková, novinářka, na mateřské dovolené, 3 děti
Neuměla bych si těhotenství bez zdravého pohybu představit. Díky němu jsem byla plná energie.
Mám za sebou tři těhotenství a u všech třech jsem se hýbala. U prvního jsem byla ještě velmi opatrná. Jako prvorodička jsem byla zmatená, nevěděla jsem co můžu a nemůžu. Myslela jsem, že v těhotenství je spoustu věcí tabu, včetně sportu. Pak jsem se přihlásila v posledním trimestru do předporodního kurzu, v rámci kterého bylo i cvičení a plavání pro těhotné. Dvakrát týdně jsem se věnovala józe a jednou týdně jsem chodila plavat. V prvních měsících těhotenství jsem bývala hodně unavená a v poslední třetině vděčím za dostatek energie právě pohybu. Když jsem čekala svoje druhé a třetí děťátko, už jsem věděla, že se nemusím bát a cvičení jsem se věnovala celé těhotenství. Od začátku jsem kombinovala mírný běh a opět jógu. Na velké běhání jsem odvahu neměla, i když znám ze svého okolí ženy, které běhaly bez obav až do porodu. Těhotenství je sice jiný stav, ale rozhodně to není nemoc, kvůli které je třeba se vzdát radosti z pohybu.
Andrea Nováková, pracovnice call centra, na mateřské dovolené, 1 dítě
Pro někoho je to asi samozřejmost, ale já říkám rozhodně ne. V těhotenství jsem si chtěla užít hlavně lenošení.
Je to trochu absurdní, ale vždy jsem byla zvyklá si dávat pořádně do těla. Bohužel se ale stalo, že jsem třikrát potratila. Když to vypadalo, že se další těhotenství udrží, hrozně jsem se bála, byla dost paranoidní a myslela si, že udělám nějaký špatný pohyb a zase bude po všem. Potřebovala jsem energii, potřebovala jsem se věnovat myšlenkami něčemu jinému a udělala jsem úplný extrém. Lenošila jsem a užívala si devět měsíců jen a jen pro sebe. Dřív jsem extrémně pracovala a potila se v posilovně. Tohle všechno jsem vyřadila ze dne na den. Přečetla jsem hromadu knih, která se mi kupila na nočním stolku. Navštívila všechny příbuzné a kamarádky, na které jsem dlouho neměla čas a pořád dokola jim slibovala, že si ho udělám. A zároveň jsem si říkala, kdy se mi ještě něco takového v životě podaří? Devět měsíců skoro nicnedělání a na konci taková odměna? Samozřejmě jsem přibrala trochu víc, než bylo zdrávo, protože k lenošení patřily i dobroty, ale po narození miminka jsem se zase dostala do formy.
Jak to máte vy? Je vám bližší postoj Aleny nebo Andrey?