reklama

Blog Dítě jménem Kuba: Adrenalin hned po ránu

Jsem žena, máma dvouletého ďáblíka, samoživitelka a taky píáristka. Příhody o Kubém jsem začala psát proto, abych se z toho sama nezbláznila, ale hlavně, aby i ostatní mámy viděly, že na to nejsou samy. Že vše, co se u nich doma děje, je naprosto běžné.

Známe to všechny. Všechny mámy. Někdy se rozplýváme nad tím, jací to jsou andílci (většinou, když spí), někdy máme pocit, že každou chvílí zešílíme. Jediné, co nás může uklidňovat, je fakt, že z toho možná někdy vyrostou.

Adrenalin hned po ránu

Bylo léto a byli jsme s Kubém na chalupě. Všichni odjeli, tak jsme tam zůstali sami. Hned ráno si vymyslel, že chce mléko. Udělala jsem mu ho a šla na záchod. V domnění, že si poklidně popíjí v posteli, jsem nezapnula radar a bezmyšlenkovitě seděla. V tom se ozval šílený smích a Kubé mě zabouchl. Dveře neměly kliku. Byla to vteřina. Super, co teď? 

Já: „Kubíčku?“
Kubé: „Áno?“
Já: „Je tam někde položená klika?“
Kubé: „Áno.“
Já: „A mohl bys ji zvednout, vybrat tu správnou polovinu a nasadit ji do té malé dírky ve dveřích?“
Kubé: „Áno.“

(Jasně, můj geniální, ani ne dvouletý syn vybere správnou polovinu kliky, zvedne ji, nasadí ji do dírky ve dveřích a otevře mi. Chápejte, ještě jsem neměla ranní kávu.)

Můj vynikající plán nevyšel. To už se za dveřmi začalo ozývat zoufalé: „Maminka, maminka." Fajn, jsem přeci superhrdina. Zavřela jsem mísu, vylezla na ni a vykoukla malým průzorem mezi záchodem a sprchou (díky bohu, že to na chalupě takhle je). Tam vidím stojící malou postavičku v pyžamu, jak nadšeně tleská a radostně volá: „Maminkaaaa!“

Tak jo! Co teď? 

Já: „Kubíčku? Je tam někde taková bílá stolička?“ (To jsem mimochodem věděla, že tam někde je.)
Kubé: „Áno!“
Já: „Tak ji vezmi, dones ji do sprchy, zvedni ji a dej do sprchového koutu.“
Kubé se děsivě zachechtal a řekl: „áno“ a stál dál.

(Znovu opakuji, že jsem ještě neměla kávu. Každopádně musím uznat, že mám po ránu dobré nápady).

Mám dvě možnosti. Přelézt zeď otvorem u stropu s jistou vyhlídkou smrti nebo přinejmenším zmrzačení. Nebo dostat dítě ode dveří a jako Rambo dveře vyrazit. Jelikož zvažuji i škody na majetku, volím první možnost. 

Jednou nohou stojím na míse, druhou mrštně vyhazuji nad hlavu a snažím se prsty na noze zachytit zdi. Vystřeluje mi šílená bolest ve stehně: „Určitě jsem si natrhla stehenní sval! Najdou mě viset na zdi, zamčenou na záchodě!“ Kubé bouřlivě tleská a radostně volá: „Maminkaaaaa!“ Dodává mi to odvahu: „Tak ale, když jsi zvládla porodit, dostaneš se i ze zamčeného záchodu!“

Vší silou se přitahuji rukama. Upozorňuji, že polonahá, jen v tričku a kalhotkách. Sedím nahoře. Spíše ležím. Není tam prostor. Kubé leze do sprchového koutu a vypadá to, že mě chce chytit. Hlasitě mě povzbuzuje: „Hop, hop, hop!“ Podaří se mi ho zahnat na ústup a s odhodláním přehazuji druhou nohu na druhou stranu. Tělem ležím nahoře na zídce s neopracovaným betonem (nebo co to je, každopádně to bolí) a nohy mi visí dolů: „Kubíčku, drž nám palce!“ Kubé napodobuje zvuk sanitky.

Sunu se směrem dolů. AUUU.... Tělo skoro dole, a nahoře mi zůstalo prso! Jak je to možné? Kojily jste? Není cesty zpět. S úpěním dopadám na dno sprchového koutu. Krvácím, jsem celá sedřená, ale Kubé nadšeně tleská. Jsem superhrdina. Minimálně v jeho očích ještě aspoň na pár let. 

A poučení? Musíte mít kliku, abyste neskončili v…
Jdu si dát kávu...

Příhody ze života maminky Terezy se synem Kubou můžete sledovat také na jejím facebooku Dítě jménem Kuba.

 

Pokud máte nějakou vtipnou historku se svým dítětem (o ty maminky určitě nemají nouzi), pošlete nám ji na email maminka@cninvest.cz my ji rádi zveřejníme.

 

Předškolák | Školák | Mateřská škola | Základní škola | Maminky blogují

Maminky blogují: Jak jsme zvládly 1. září  

  • 11. 9. 2016 20:29 Test Test
reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Nemůžete utratit víc, než se ukáže jako potřeba. Pokud získáte správný pohled, díky Luně vše proběhne bez větších problémů. Dnes večer…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama