Maminka.czBlogy

Blog Dítě jménem Kuba: Nevím, zda mám být pyšná nebo se klepat hrůzou, že je celý po mně

Tereza Melišová 24.  11.  2016
Každá máma se nemůže dočkat toho, až její potomek začne mluvit. Je naprosto unešená z toho, když poprvé řekne „máma“. I já jsem byla. Rozplývala jsem se blahem. V září byly Kubovi dva roky. A od té doby se krásně rozmlouvá. Jo, je to super. Co všechno se nedozvím.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Byli jsme ráno ještě v posteli.
Kubé: "Maminko, chupy."
Já: "Jaké chlupy?"
Kubé: "No noy, ohoit."
Já: "Mám si jít oholit nohy?"
Kubé: "Ano. Ako táta puťu. Pi(ch)á."

Je super, když vám váš dvouletý syn sdělí, že si máte oholit nohy, jako táta pusu, že píchají. A to jsem si myslela, že když nemám chlapa, tak to v zimě nemusím řešit. Omyl.

Pro změnu v posteli, tentokrát večer. Uspávám Kubu, vyprávím mu. On se na mě najednou důrazně podívá a chytne mě za prso.

Já: "Kubo, co to děláš?"
Kubé: "Maminko, yndat balón, Kubík góla."

Je vážně těžké ho vychovávat, když se z něj většinu času válím smíchy.

Ráno mi pak roztáhl prstíčky víčko, zblízka se na mě podíval a polohlasem se mě zeptal "maminko, máš možek?".

Vzhůru jsem byla hned, protože jsem vybuchla smíchy. Dotaz, zda mám mozek, jsem teda opravdu nečekala. Ale musela jsem uznat, že po ránu většinou ne.

Taky již delší dobu připravuji Kubu na to, že až přijde čert s Mikulášem, tak jim odevzdá v pytlíčku dudáky a oni je dají nějakým miminkům.
Já: "Kubi, až přijde v prosinci čert, co mu dáš?"
(Kuba zatím nepoužívá předložky...)
Kubé: "oluba nosu." (Holuba z nosu) 

Blog Dítě jménem Kuba: Adrenalin hned po ránu

Znovu se ptám. Jak mám to dítě vychovávat, když mám stále záchvaty smíchu?

Čerti jsou u nás teď téma číslo jedna. Opět jsme je řešili a jako další téma jsme přidali kosti. Ano, kosti. A přišli jsme k tomu tak, že se Kuba praštil do pusy o mojí klíční kost. Nahmatával ji na mně, pak na sobě, pak šel osahat naši fenku. Vysvětlovala jsem mu, že všichni máme kosti.

Zamyslel se a prohlásil: "Táta nemá košti."
Já: "Samozřejmě, že má táta taky kosti. Stejně jako ty, jako Seibí, jako maminka..." 
Kubé: (skočil mi do řeči) "Táta nemá košti, táta polšták." (Táta nemá kosti, táta je polštář).

Tak mně to říká napřímo. Nevím, zda se tím snaží tatínkovi něco naznačit :-D.

Upřímně? Děsím se dne, kdy nastoupí do školky.

Dítě jménem Kuba

Příhody z našeho života si můžete přečíst na facebooku. Píšu proto, že by to snad mohlo někoho uklidnit, že to, co se děje u nich doma, je naprosto normální a možná se u toho i usmějí.

 

Blog Dítě jménem Kuba: Dobrý den, prsa ven
Blog Dítě jménem Kuba: Po čem mámy touží

Blog Dítě jménem Kuba: Adrenalin hned po ránu
 

Témata: Blogy, Blog Dítě jménem Kuba, Děti, Byt, Víčko, Celý, Blog, Klíční kost, Holub, Dvouletý syn, Dobrý den