[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jsou vám čtyři roky a někdo před vás položí bonbon, lízátko nebo oblíbenou sušenku. Pak zůstanete v místnosti sami. A víte, že pokud vydržíte, než se dotyčný vrátí, a bonbon nesníte, dostanete za odměnu dva. Doba na rozmyšlenou trvala zhruba patnáct minut. Vydrželi byste?
Američtí psychologové Walter Mischel a Ebbe Ebbesen ze Standfordské univerzity použili tento experiment koncem šedesátých let pro doložení souvislosti mezi schopností oddálit požitek a úspěšností v životě.
Před dětmi tehdy ležel na talířku marshmallow – voňavý pěnový americký bonbon, podle kterého dostal test svůj název: Stanford Marshmallow Experiment.
Většina dětí se snažila odolávat ze všech sil. Bonbon očichávaly, dloubaly do něj, kopaly do stolu a snažily se dívat jinam, ale sedmdesát procent z nich nakonec podlehlo a bonbon snědly.
Mischel se k dětem, které se zúčastnily experimentu, vrátil po šestnácti letech, tedy v době, kdy jim bylo dvacet. Ty, které kdysi dokázaly bonbon nesníst, byly výrazně úspěšnější při studiu. Ty mlsnější měly horší známky, ale také měly větší sklony k nadváze a k závislostem na alkoholu a drogách. Děti, které vydržely, byly podle závěru výzkumu více zaměřeny na vidinu budoucího uspokojení, tedy více orientované na budoucnost.
Vědci z toho usuzují, že schopnost odolávat pokušení a nespokojit se s okamžitým uspokojením je pro náš úspěch v životě důležitější než třeba inteligence.
(Článek vyšel v časopise Moje Psychologie)