[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Co máte za úkol těsně po porodu? Na porodní sál přicházíme těsně před narozením miminka. Jsou tam současně tedy porodní asistentky s gynekologem a my, novorozenecké sestry s neonatologem. Naším úkolem je zajistit správnou adaptaci miminka v novém prostředí. Dáváme jej ještě nahé ihned po porodu mamince na bříško, přikryjeme vyhřátou dečkou a hlavičku kryjeme čepičkou. To vše, aby dítě neprochladlo. Popisujete tolik propagovaný bonding. Nabízíte ho maminkám aktivně? Ano, snažíme se podporovat kontakt dítěte s rodičem co nejvíce – pokud jsou samozřejmě maminka i miminko po zdravotní stránce v pořádku. K tomu nám napoví Apgar skóre, které hodnotí poporodní stav miminka. Hned na první pohled lze rozeznat miminko, které se po porodu rychle adaptuje – takové se hned rozpláče a má pěknou zdravou růžovou barvu. I když jsme velká porodnice s velkým množstvím porodů, snažíme se o podporu bondingu co nejvíce.
Po porodu se snažíme o co nejméně narušující přístup. Pak si mohou rodiče příchod děťátka co nejvíce vychutnat.
A říkají si o něj maminky? Každý rodič je jinak připravený. Některé maminky mají bonding už v porodním plánu a usilují o něj. Samy si tedy řeknou, že chtějí miminko ještě „na pupečníku“ položit na břicho. Jiné o té možnosti třeba ani nevědí, ale i těm ho samozřejmě nabízíme, děláme to již automaticky. Je vidět, že i miminka jsou u maminek spokojená a tolik třeba nepláčou.
Po dvou hodinách od porodu se maminka přesouvá na oddělení šestinedělí i s miminkem? Miminko si během převozu maminky z porodního sálu na šestinedělí odvážíme na chvíli na tzv. observační box – tady kontrolujeme, zda je všechno v pořádku, měříme pulzy a saturaci miminka, proběhne první vykoupání děťátka a pak už jej v postýlce odvážíme na pokoj k mamince na tzv. rooming-in, kde již zůstávají spolu nepřetržitě až do odchodu domů. Když si ale některá maminka výslovně nepřeje, abychom takto ošetřili a na chvilku si odnesli miminko, respektujeme to a miminko se na observační box vůbec nedostane. A k jaké variantě se přikláníte? Vidíme to z pohledu zdravotníka. U miminka se mohou i déle po porodu vyskytnout například nějaké dýchací problémy, kterých si právě na tomto observačním boxu můžeme snáze všimnout, máme tam miminko na očích, čidlo nám ukazuje správné hodnoty saturace. Výjimečně se opravdu zjistí, že může být s miminkem něco v nepořádku, co třeba hned v prvních minutách po narození nemuselo být patrné. Více než maminky si tedy uvědomujeme, že může k něčemu takovému kdykoli dojít, a proto má svůj význam, že se nějaký čas po porodu miminko takto sleduje a kontroluje.
Jak pomáháte maminkám na oddělení šestinedělí? Maminky hned první den zaučujeme v péči o jejich miminko – probereme správnou manipulaci s děťátkem, přebalování, koupání i celkovou péči a bezpečnost. Upozorňujeme je například, aby nenechaly miminko někde ležet samotné, seznámíme je se systémem oddělení, jak to u nás chodí a že se tu vyskytujeme jak novorozenecké, tak gynekologické sestřičky. Vybavuju si samu sebe po porodu. Měla jsem pocit, že si vůbec nic nepamatuju To je normální, jsme na to zvyklé. V prvních dnech po porodu musíme předat maminkám velké množství nových informací, které samozřejmě nejde hned všechny zcela pochytit. Proto je běžné, že se k určitým věcem ještě vracíme a často je mamince opakujeme. Je to vlastně velmi krátká doba, kdy pobývá maminka s novorozencem v porodnici, a my ji musíme během těchto 72 hodin naučit vlastně úplně všechno. Není tedy divu, že toho je moc a někdy nastává chvíle, kdy má maminka pocit, že na to nestačí. A neví, co její miminko zrovna potřebuje, neumí ho utišit a navíc je přitom velmi unavená a nevyspalá. Někdy pomůže pár uklidňujících vět nebo rad a během chvíle se problém vyřeší. I od toho jsme tady, abychom dokázaly maminku uklidnit, povzbudit ji, aby měla pocit, že to všechno zvládne. Nikdy není ostuda, když k nám na sesternu maminka přijde a potřebuje už poněkolikáté s něčím pomoci. Jeden den může mít vzorné hodné miminko a další den to může být všechno zase úplně jinak. Co my mámy po porodu nejvíce řešíme? Velmi často maminky děsí ublinkávání miminka, zpanikaří a neví, co si počít. Uklidňujeme je, že je to normální stav, že mnoho miminek po narození ještě ublinkává plodovou vodu, kterou mají napolykanou v bříšku. Důležité je nenechat miminko při navalování na zádíčkách, ale otočit jej na bok nebo i na bříško. Některé maminky, hlavně prvorodičky, se bojí i samotné manipulace a oblékání miminka, připadá jim křehké a zranitelné. Máme vlastně i psychologickou část práce – některá maminka je sebevědomá a všechno hned zvládá, jiná potřebuje podpořit i více se vším pomoci.
Je vystudovanou porodní asistentkou, ihned po škole začala pracovat jako novorozenecká sestřička. Svou práci popisuje jako rozmanitou a hezkou, i když je často stresující. „Připadá mi, že se o miminka starám už celý život,“ říká.
Velkým tématem je asi kojení Ano, to je oblast, kde se vyplatí toho hodně nastudovat ještě před porodem, tyto informace se určitě neztratí. Jak lze podpořit tvorbu mléka, jaké jsou polohy při kojení. My pak učíme maminky správně přikládat dítě k prsu, pomáháme jim, pokud se třeba nechytá nebo mají nějaké problémy. Informace se ale často hodně liší od různých sestřiček – jak si s tím poradit? Nedá se úplně říci, že je jediný postup, jak je to správně. Samotné miminko má během dne chvíle, kdy je čilejší a hezky saje nebo naopak spavější a pak se u prsu hůře chytá. Stejně tak i každé miminko může být jinak šikovné. Některá třeba nemají hned zájem, další se budí po hodině a nejraději by byla u prsu pořád. Snažíme se proto vždy najít individuální postup a poradit mamince to, co zrovna její miminko vyžaduje. Je samozřejmě dobré zkusit poslouchat i svůj instinkt. Co když se kojení hned dobře nedaří? Laktace se rozbíhá u každé ženy jinak. Maminky mohou mít pocit, že něco dělají špatně, když jim to hned nejde a jiné miminko na pokoji se krásně kojí. V takových chvílích je důležité nepropadat panice. Spíše maminky uklidňujeme, že to také přijde, jen třeba o nějaký ten den déle. Někdy dokonce stačí přijet domů, kde mají svůj klid a bezpečí, a pak se samy rozkojí. Rozhodně není hanba, když jdou některé maminky domů s dokrmem, pokud ještě nemají dostatek svého mlíčka, často se to doma srovná. Stává se, že ve vzájemné komunikaci s maminkami „narazíte“? Všichni jsme jen lidé. Maminky jsou navíc pod vlivem hormonů, plánování je třeba něco úplně jiného než realita, která je pak zaskočí. Velký vliv na obecnou náladu má podpora partnera a rodiny. I když máme hodně práce, plánujeme si to tak, abychom na každou maminku měly dostatek času a mohly jí se vším pomoci. Ale vždycky se dá potkat někdo, s kým si prostě maminka nesedne. Naštěstí je nás v práci více, střídáme se po 12 hodinách, proto se může obrátit na jinou sestřičku nebo s nějakými svými otázkami vyčkat na svou oblíbenou sestřičku. Komunikace, vlídnost a empatie je na našem oddělení opravdu důležitá.