Čekám své první dítě. Manžel mě ale opustil těhotnou!

Jaroslav 24. 10. 2012 10:30
No jo holka, je mi tě upřímně líto, ale v podstatě sis odpověděla sama. Evidentně nejsi žádná hlupačka a když jsi poodhrnula závoj emoční a hormonální bouře vyhodnotila jsi situaci správně. Natlačit chlapa do rodičovství se prostě nevyplácí. Ono to ze začátku může trochu fungovat, obzvlášť pokud je žena dostatečně rafinovaná a umí používat všechny zbraně kterými jí příroda obdařila. Chlapi jsou poměrně snadná kořist. Jednak obvykle nejsou v manipulaci ženám rovnocennými soupeři a často prostě proto, že chtějí mít klid. Raději než by se dohadovali a čelili nátlaku, tak pasivně rezignují. To ale zdaleka neznamená, že si neuvědomují co se kolem nich děje. I hlupák nakonec pochopí, že byl vmanipulován do nechtěné situace. Nakonec to může dopadnout jen několika základními způsoby. Buďto uteče hned, tak jako ve tvém případě. Nebo uteče později, protože si až po narození dítěte naplno uvědomí všechny důsledky. A nebo zůstane, ale šťastný život to rozhodně nebude, protože bude k dítěti jen velice těžko hledat vztah a pocit hořkosti v něm už navždy zůstane. Chlap prostě musí dítě chtít a toužit po něm podobně jako ty. Pak máš šanci, že bude dobrým tátou. Nemůžeš ho přesvědčit, že dítě určitě chce taky, jen o tom vlastně ještě neví. Myslet si, že novorozené dítě udělá z rozhrkaného vztahu vztah idylický a láskyplný jak z amerického filmu je bohužel častým a někdy i tragickým omylem mnoha žen. Nicméně nezoufej, tohle zdaleka není konec. Pokud je tvůj bývalý rovný chlap, tak se postará o to, aby vaše dítě ekonomicky nestrádalo. Ty se teď se soustřeď jen na sebe a své děťátko. Až se dáš po porodu dohromady, tak se rozhlédni kolem a zjistíš, že je na světě dost chlapů, kteří mají v těle dostatek cti a v srdci dostatek lásky. Chce to jen chtít, brát věci tak jak jsou a do budoucnosti hledět pozitivně. Hodně štěstí, zdraví a lásky. Jarda
Babype 7. 11. 2012 12:56
Určitě Ti přeji hodně moc síly a štěstí, je mi jasné, jak moc tě to musí bolet. Ale věř tomu, že možná je lepší hned než si myslet ještě další a delší dobu, že je vše v pořádku... Život prostě občas hodně bolí A ačkoliv tvého manžela asi spoustu lidí odsoudí, našel v sobě alespoň trochu cti a nelhal ti dál. Co může být horší než žít vedle člověka, který ti každý den do očí lže? Věřím, že i když nebude s Tebou, bude miminku dobrým tátou a pomůže Ti překonat to těžké co tě čeká, i když možná ne tak jak by sis momentálně přála... A to malinké ti zaplní život láskou Určitě sama nezůstaneš Víš, ještě nedávno bych tvého muže odsoudila a myslela si asi to nejhorší, ale člověk se sám občas dostane do situace, kdy se všechno změní. Nehájím ho, to v žádném případě. Možná mně odsoudíš, ale já jsem ta na druhé straně. Poznala jsem člověka, kterého skutečně miluji, jsme jako dvě kostičky ze skládačky, které do sebe zapadnou a patří k sobě... Jenže má přítelkyni, která je těhotná a my se poznali až po té... Je hrozné se snažit nevidět toho člověka, protože tohle vím. Je těžké ho od sebe "odhánět" když mne miluje, jen proto, aby zůstal s přítelkyní alespoň do porodu. A nejhorší je, že mne bolí jeho smutek v očích, když chce být se mnou, ale jen aby neublížil zůstává dál s ní... Tolikrát chtěl odejít, ale já ho nenechala, vím, že by jí to moc bolelo, nechci ublížit miminku... Ale... postupem času zjišťuji, že už nevím jestli je dobré s ní dál zůstávat. Trápit sebe a jí, protože to všechno doma jde kolem něj... Čekat až se malé narodí. Miminko, které neplánoval, ale přesto by mu chtěl zůstat tátou, i když ne ve společné domácnosti... Nikdo z nás tohle neplánoval, ale stalo se... Život občas "zamíchá kartami" tak, že se stanou věci, které s i myslí, že ho nepotkají... Ale žít život bez lásky a v přetvářce? Věř, že pokud je to normální chlap, tak ani pro něj to nebylo lehké... Možná to teď bolí, ale určitě půjdeš dál a láska k miminku Ti pomůže všechno překonat. Moc Ti držím palce. A hodně zdravíčka i pro tvé miminko!
Kateřina 4. 7. 2015 13:54
Dobrý den, zaujala mě Vaše odpověď. Mohla bych na Vás mít pár otázek? Pokud ano, napište mi prosím email. Děkuji, Kateřina.
neřeknu 29. 4. 2018 16:40
Nejsem ani jsem nebyla v podobné situaci... Ale dost dobře nerozumím tomu, proč čekat do porodu. Jestli miluje Vás, pak odejde tak jako tak a je podle mě úplně jedno, jestli odejde pár týdnů před porodem nebo pár týdnů po porodu... Pro tu jeho těhotnou přítelkyni to bude těžké tak jako tak, teď i potom, takže moc nevidím smysl toho protahování... Takhle se trápíte všichni a jen se oddaluje to, co stejně dřív nebo později přijde...
eva 29. 4. 2018 11:27
je tomu právě 56 let, co jsem se seznámila s mým prvním manželem. Prožili jsme krásné dva roky známosti a pak svatba. Další užívání si radostí až do doby než jsem podruhé otěhotněla. Sestěhovali jsme se s mými rodiči, od nichž jsme dostali krásnou vilu a oni byli připraveni se o starat o naše děti a pomáhat, abychom se mohli oba věnovat našim povoláním. Místo toho přišel krach, manžílek se nám zamiloval do dívky na pracovišti. Udělala jsem skandál. Dva porody za sebou, tolik obětí pro jednoho chlapa a on si najde milenku. Následoval rozvod, o který on zažádal, já jsem s ním nikdy nesouhlasila. On se do roka znova oženil, sice s jinou, a mě čekal život vždy v dlouhodobém osamění, bez manžela. Absolvovala jsem další dvě neúspěšná manželství i dlouhodobá, ale byly to jen náhražky. Moje rodina a hlavně děti zůstaly tímto jeho činem navždy poznamenány. Nikdy mu neodpustím. EVA
neřeknu 29. 4. 2018 16:35
No, nevím, podle mě sestěhování s rodiči nikdy nedělá dobrotu, ani výměnou za vilu... A jestli porody nazýváte obětí, pak se nedivím, že si našel milenku... Asi s vámi a vašimi rodiči moc šťastný nebyl...
Iveta 30. 4. 2018 21:38
Nedivím se Vám, proč odpouštět, pokud se Vás to tak dotklo,zřejmě jste byla spokojená. Zkazil Vám i dětem život, tak to beru, ale je třeba se oklepat a jít dál, snažit se na to nemyslet, je to dávno, i když křivdy bolí pořád. pozor
7