Maminka.czChování a vztahy

Čert a Mikuláš nesmí dětem způsobit trauma. Jak přežít jejich návštěvu?

Martina Machová 5.  12.  2019
Mikuláš, čert a anděl – jsou opravdu tak nebezpeční pro dětskou psychiku? A co si o této tradici myslel psycholog Zdeněk Matějček?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Radek je nebojsa. Na hřišti se nebojí vzít většímu klukovi hračku, doma si dovolí na starší sestřičku i její kamarády a neustále vzdoruje mamince i tátovi. Jednoduše působí dojmem, že až přijde čert a Mikuláš, budou mít oba co dělat, aby v Radkovi vzbudili respekt.

Přestože chlapcovi rodiče ví, že by dětem neměli rohatým pekelníkem vyhrožovat – a u Radkovy sestřičky to ani nikdy neudělali – Radka čertem občas straší. Dlužno podotknout, že pouze tehdy, když už neví kudy kam.

Nezlob, nebo přijde čert! Strašit děti není dobrý nápad. Proč?

Když kouzelná dvojice doprovázená půvabným andělem nakonec zaťukala na dveře, obvykle tišší holčička způsobně recitovala básničku.

Jindy suverénní Radek se však kupodivu bojácně schovával za maminku, a když měl přednést naučenou básničku, naprosto oněměl, aby po chvíli spustil poděšený křik a pláč, před kterým se třáslo celé peklo. Rodiče takovou reakci nečekali, Radek se změnil ve strašpytla.

Čert naše selhání nenapraví

Je skoro úsměvné, jak se jindy neohrožení malí „bojovníčci“ v blízkosti čerta a Mikuláše promění v ustrašené uzlíčky držící se máminy sukně. Okolí je nepoznává! Je to opravdu ten stejný kluk, kterého je všude plno, všem rád velí a nejde pro ránu daleko? Jakoby taková dítka měla černé svědomí, jakoby se bála odplaty za „hříchy“, které spáchala.

Sice bychom takovým suverénním nezbedům občas přáli, aby je někdo čas od času pořádně vystrašil, a také je čertem ze zoufalství nad selháním všech výchovných prostředků občas strašíme, ale dobrý nápad to rozhodně není!

Dítě se totiž pekelníka bojí zcela reálně, a mnohdy nejde o obyčejný strach, ale o čirou hrůzu, kterou v dětské mysli podpoří zatím jen tenoučká hranice mezi realitou a nadpřirozenem.

Dovedete si představit, že se vás někdo snaží usměrnit a vytrestat tím, že vám oznámí, že máte nějakou vážnou nemoc? Podobně jako by se dospělý obával vážné nemoci, tak se dítě hrozí, že jej pekelník chrastící řetězy skutečně odnese a ono už nikdy neuvidí maminku – oba strachy jsou zcela reálné a srovnatelné. Ještě budete své děti strašit čertem?

Strach patří k vývoji

Radkovi byly navíc nedávno „magické“ tři roky, je tedy ve věku, kdy u dětí dle psychologů nastává období, kdy se v plné síle projevuje jeden z takzvaně vývojově podmíněných strachů – strach z nadpřirozena. Děti se v tomto věku často bojí přírodních živlů; nejčastěji bouřky či větru.

Strach jim také nahánějí nejrůznějších magické bytosti a zvířata (ukrytá za okenním závěsem, ve škvírách mezi skříněmi či pod postelí a podobně). Někdy stačí prostá skvrna na dveřích babiččiny skříně nebo obraz s Ladovským vodníkem, aby jinak neohrožené tříleté dítko odmítalo pobývat u prarodičů.

Čert a Mikuláš: Trauma, nebo výchovný prostředek?

Vývojově podmíněné strachy, tedy i přechodný strach z nadpřirozena, jednoduše patří ke zdravému duševnímu vývoji dítěte. Měli bychom s nimi počítat, respektovat je, umožňovat dětem, aby se s nimi utkaly s jistotou, že rodiče stojí za nimi, že jim budou oporou a pomohou jim. Věk mezi 3. a 4. rokem je v souvislosti s Mikulášem, čertem a andělem velmi citlivý, negativní zážitky z této doby si děti pamatují a vyrovnávají se s nimi ještě dlouho poté!

Domov má být bezpečný

Každá zem má své zvyky; předvánoční obchůzky Mikuláše, čerta a anděla jsou půvabným českým obyčejem. Kontroverzní se tato tradice stává ve chvíli, kdy se dospělí chovají hloupě a zneužívají své převahy a nadhledu. Byla by samozřejmě škoda děti ochudit o krásné vzpomínky, lehce adrenalinové napětí i obrovskou radost ze sladkostí, avšak buďme dětem v této zkoušce oporou.

Klepněte pro větší obrázek

Děti by se neměly cítit vydané nadpřirozeným bytostem na pospas, především ne u sebe doma – domov je přeci pro dítě (i dospělého) to nejbezpečnější místo! Nelze přeci čertovi otevřít dveře a nechat ho, aby dítě odnesl před zraky pasivních nebo dokonce přejících a pobavených rodičů – pak se nelze divit, že se dítko začne v noci budit strachy nebo dokonce pomočovat.

Domov najednou není bezpečný, čert může kdykoliv přijít a máma ho nechá! A ještě se tomu třeba směje a s čertem souhlasí!

Mikuláš je česká tradice

Dětský psycholog profesor Zdeněk Matějček:

V životě se člověk dostane do mnoha situací, kdy bude muset překonávat strach, proto si společnost vytváří výchovné praktiky, kterými své potomstvo už dopředu na to připravuje, cvičí, trénuje, otužuje. Myslím si, že i náš Mikuláš k takovýmto výchovným institucím patří. Svědčí o tom i to, jak se s vývojem společnosti mění a kultivuje. Víme dnes např., že trestat dítě strachem je nejen neúčinné, ale i výchovně scestné.“

„Myslím, že dnešní český Mikuláš není ani kulturní přežitek, ani pekelná výrobna psychických traumat ohrožujících mladou českou generaci. Jen je třeba užívat ho s rozumem a v souladu s vývojem poznatků z dětské psychologie. A dodejme, že dětské psychice spíše hrozí otřesy s následky hlubokými a trvalými z krutých trestů, ponižování, vhánění do stresových neřešitelných situací a všeho toho zlého, co se děje doma za zavřenými dveřmi, a nikoli z toho, co přichází v pohádkovém hávu zvenčí v podobě Mikuláše s čertem.“

Psychické následky po návštěvě čerta? Pozor dítě může začít i koktat
Témata: Děti, Chování a vztahy, Vánoce, Trauma, Strach, Mikuláš, čert, Skříň, Výchovný praktik, Černé svědomí, Cert, Podmíněný strach, Dětská psychika, Zavřená dveře, Dvojice, Dětská mysl, Stolní hra, Anděl, Duševní vývoj, Půvab, Česká tradice, Zdeněk Matějček, Chrást, Stará sestřička, Výchovný prostředek