[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Všichni se na to moc dobře pamatujeme. Ten zimní podvečer, kdy jsme s obavami sledovali ploužící se stíny. Tiskli na okno rozpálenou tvář a s napětím vyhlíželi, kdy se před domem objeví pohádková trojice – Mikuláš, čert a anděl. Zvědavost, očekávání, ale i strach a nejspíš i výčitky svědomí z toho, že jsme se nechovali tak vzorně, jak jsme před rokem ve stejný den slibovali.
S postupujícím věkem už jsme sice možná tušili, že s pravostí Mikuláše a jeho pomocníků to nebude tak jednoznačné, ale stejně v nás přetrvával ten pocit rozechvění a strachu, protože co kdyby náhodou...?
Teď se role obrátily a ve stejné situaci jsou vaše děti. Zatímco jeden tábor rodičů nedá na mikulášskou nadílku dopustit a kromě výchovného přínosu zdůrazňuje i tradice a neopakovatelnou atmosféru, další rodiče návštěvu pohádkové trojice zásadně odmítají.
Jsou přesvědčeni, že Mikuláš a samozřejmě zejména čerti jsou zdrojem zbytečného stresu a mohou u dítěte způsobit i opravdové trauma. Jak se k mikulášské nadílce staví odborníci a jak ji pojmout, aby z ní měly děti veskrze pozitivní zážitek?
První a zásadní otázka samozřejmě zní, zda vůbec děti zážitku s Mikulášem a čertem vystavovat, a případně, jestli je pozvat domů. „Já bych si domů Mikuláše, čerta a anděla nikdy nepozvala. Podle mě je to skoro týrání dětí,“ tvrdí vehementně moje kamarádka Pavla, matka dvou kluků ve věku pět a osm let.
A na moje námitky, že my jsme v dětství také návštěvu čerta přežili a žádnou zjevnou duševní chorobou netrpíme, razantně odpovídá, že „čerta si zvou domů jen ubožáci, co nezvládají výchovu vlastních dětí.“ Mně, jakožto vášnivé milovnici tradic a všeho pohádkového, dělá poněkud problémy její argumenty akceptovat. Už proto, že návštěvu čerta a Mikuláše nevnímám primárně jako výchovný prostředek, ale jako součást adventního folklóru, romantiky a atmosféry.
Podobný názor zastával i legendární dětský psycholog Zdeněk Matějček: „V životě se člověk dostane do mnoha situací, kdy bude muset překonávat strach, proto si společnost vytváří výchovné praktiky, kterými své potomstvo už dopředu na to připravuje, cvičí, trénuje, otužuje. Myslím si, že i náš Mikuláš k takovýmto výchovným institucím patří,“ uvedl v roce 2003. „Hrdina není ten, kdo nemá strach, nýbrž ten, kdo strach překonává. A to bez učení nejde.“
Navíc je podle psychologů velmi důležité, že čert nepřichází do domácnosti sám, ale v doprovodu Mikuláše, který ho usměrňuje a krotí. Do dětského světa se tak symbolicky dostává zlo, které je ale zkrocené dobrem. Mikuláš je ten, který má poslední slovo a nakonec dá dětem nadílku. Dobro tak vítězí nad zlem, což je poselství, které je pro děti velmi důležité.
Na druhou stranu to ale samozřejmě znamená, že rodiče nesmí čerta zneužívat ke strašení a předpokládat, že zvládne napravit jejich výchovná selhání a nedostatky. Překonávat strach musí dítě v láskyplném prostředí, ve kterém se cítí bezpečně. „Vloni jsme se domluvili s kamarády, že uděláme pro děti společnou mikulášskou nadílku. Moje děti se mě držely pevně za ruku a sama jsem několikrát čertovi zdůraznila, že jsou v podstatě hodné a nezaslouží si odnést do pekla.
Zato moje kamarádka postrkovala svého syna neustále k čertovi, vypočítávala všechny jeho hříchy a nabízela mu, že ho může strčit do pytle. Matyáš byl strachy bez sebe a bylo mi ho tak líto, že jsem se ho před čertem zastávala nakonec já,“ vyprávěla mi Martina o své zkušenosti. Zároveň tak pojmenovala i jednu z největších chyb, kterou rodiče při mikulášské nadílce dělají.
Je potřeba podívat se na celou situaci dětskýma očima. Děti považují mikulášskou trojku za reálné pohádkové bytosti. Zejména předškolní věk je z tohoto hlediska velmi citlivý: „Připomeňme si, že předškolní věk je právě dobou nejvyšší dětské sugestibility, neotřelé fantazie a následkem toho i onou nejvlastnější dobou pohádek.
S dobrými i zlými pohádkovými figurami se děti už jistě dávno seznámily v bezpečí své postýlky při večerním čtení nebo při televizním večerníčku či pohádce nebo při jiných televizních příležitostech,“ uvádí Zdeněk Matějček.
Musíte jim ale umožnit, aby se s nimi utkaly za situace, která jim dodává pocit bezpečí a mají za sebou jistotu a oporu rodičů. Vy jste jejich pevný bod, spoléhají na vás, a pokud se proti nim spolčíte s čertem, budou to vnímat především jako vaši zradu. Když pro ně ale bude vaše náruč otevřená, svůj strach překonají mnohem snadněji a potvrdí si, že domov je to nejbezpečnější místo na světě.
Pojměte mikulášskou nadílku jako událost, která patří k adventnímu období a děti na ni připravte. Můžete například navštívit vánoční trhy, vyrábět tématické výrobky nebo jít na procházku, při které si budete s dětmi povídat o tom, co je v průběhu adventu čeká a jak to bude probíhat. Naladíte se tak na předvánoční atmosféru a snížíte dětskou nejistotu z neznámého.
Ideální je, pokud máte ve svém okolí kamarády, kteří by se rolí čerta, Mikuláše a anděla ujali. Lépe se tak vyhnete nepříjemným překvapením, jako je například příliš děsivé řádění čertů.
Domluvte se také v předstihu s pohádkovou trojicí, jak bude nadílka probíhat. Pokud se například dítě děsí příliš hlasitých zvuků, upozorněte na to čerty a požádejte je, aby se projevovali umírněně. Jestliže chcete, aby Mikuláš upozornil dítě na některé nedostatky v chování, nezapomeňte k nim uvést i adekvátní protipól a vyjmenovat mu také dobré vlastnosti dítěte, které má při nadílce vyzdvihnout. A pak už si jen spolu se svými dětmi užívejte neopakovatelnou atmosféru mikulášského večera!