Maminka.czBatole

Cesta do dětské duše

Ivana Ašenbrenerová 11.  6.  2009
Jak to, že ten náš kluk nic kloudného kromě čmáranic nenakreslí? A proč ta naše holka maluje pořád dokola jen sluníčko a domeček? Prostě proto, že každé dítě je jiné…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Pro psychology a pedagogy je dětská kresba a její zkoumání „královskou cestou do duše“ dítěte. Není divu, kresba je jedním z nejvhodnějších přístupů, jak poznat jeho osobnost. Není jen hrou nebo sněním, ale má v sobě i kus reality. Pro dítě je kresba vlastně jazykem - když slova nestačí nebo je ještě nemá k dispozici (anebo když slova zradí…).

DOPORUČUJEME: Je vaše dítě introvert? Podpořte ho!

Kreslení je nejúžasnější a nevhodnější způsob, jak se může dítě vyjádřit - je to takové malé grafické vyprávění, které může „malý malíř“ využít, aniž by musel otevřít pusu. Pravda, jsou děti, které raději „drnčí“ ostošest a k pastelkám se moc nemají.

Ale většinou děti nikdo do kreslení nutit nemusí a výtvarničení je baví. Kresba je každopádně pro rodiče (i pedagogy) velkou neznámou, která je odjakživa fascinuje. Mnohokrát jste se už určitě ptali: „Co to má, panebože, vlastně vyjadřovat?!“ nebo jste si říkali: „Tedy taková mazanice...“ či naopak: „To je ale krásný obrázek!“ Ovšem pozor, odborníci říkají - nehodnoťte své dítě jen podle jednoho obrázku, nevyvozujte žádné závěry z toho, že jednou namaloval váš Kubík třeba černou díru a v ní žluté kolo - správnou interpretaci může provést jen odborník. Vyžaduje to totiž nejen intuici a citlivost, ale také odborné znalosti. Jednoduše řečeno, užívejte si období nic neříkajících skvrn, čmáranic, univerzálních postaviček a podobně. A berte vývoj dětské kresby tak, jak odborníci doporučují: jako hru, projev snění i reality.

Proč právě kresba?

S dětskou kresbou se dá pracovat v mnoha oblastech a lze ji využívat například:

  • při testování mentální úrovně (podle kresby se dá určit inteligence dítěte, tzv. inteligenční kvocient), jako komunikační prostředek (obrázky můžou pomoci v případě, že dítě nemluví tak, jak by mělo - vypovídají o tom, co dítě cítí, ale neumí se slovně vyjádřit), jako prostředek zkoumání sociální úspěšnosti dítěte,
  • jako prostředek zkoumání krizových znaků (například týrání, sexuální zneužívání), ale i jako prostředek k odhalení geniality, či naopak dětí s ADHD, dyslexií a podobně.
  • jako prostředek k vyjádření znalostí dítěte o svém těle.

Kvalita kresby tedy, jednoduše řečeno, odráží jednak úroveň intelektu, jednak jeho emoční rovnováhu, která je velice často určující pro schopnost adaptovat se v rodině i ve škole. Bohužel, když začne vaše dítě chodit do školy, výtvarná výchova je leckdy podhodnocována a považována za něco „menšího“ než například matematika nebo český jazyk. Ano, v první třídě děti ještě hodně kreslí, ale učí je jejich třídní učitel, který není odborník, tudíž je předmět většinou odsouván na vedlejší kolej kvůli jiným, „hlavním“ předmětům. A není tomu tak jen u nás - i ve Francii považuje 52 % školních dětí výuku výtvarné výchovy za nedostatečnou a 72 % si dokonce myslí, že by se „výtvarka“ měla postavit na roveň matematice a jazykům. Velice často se ve škole dítě uchyluje k jednoduchému ztvárňování stejných námětů (vojáci, lodičky, domeček…) a používání stejných barev. „Studovala jsem sice jen na umělecké škole grafiku, ale vím, jak je to ve škole těžké. Dítě se nemůže nechat unést svou fantazií a vnímavostí, ale musí nakreslit to, co se po něm žádá. Když chce dostat dobrou známku… Svátek matek, Velikonoce, Vánoce… pořád stejné náměty. Není to náhodou úplně špatně?!“ říká třicetiletá Veronika, která právě teď řeší totéž se svou sedmiletou dcerou.

Vývoj, jak má být?

„Nechali jsme našeho jedenáctiměsíčního syna, aby vzal do ruky smývatelné fixy a dělá si s nimi, co chce. Bylo úžasné ho pozorovat, jak se vyžíval v tom, co dělá. Nenutili jsme ho, aby udělal tohle či tamto, prostě jsme ho v tom nechali,“ říká maminka malého Erika. Jen málokteří rodiče své děti v tomto věku nechají, aby zkoušely malovat. A to je škoda.

Skvrny: Každému věku odpovídá specifický typ kreslení. Určitě nebude kreslit stejně dvouleté dítě jako tříleté nebo pětileté.

Vždycky najdete rozdíly. Kresba se vyvíjí vždy v závislosti na vývoji samotného dítěte. Pokud to risknete a dáte svému ani ne ročnímu batoleti tužku, pastelku nebo fix, asi udělá skvrny tak jako Erik.

Čmáranice: Kolem jednoho roku se začnou objevovat na papíře „čmáranice“. Už se dá hodně odhalit, tužka je totiž jakýmsi prodloužením ruky a čáry souvisejí s „já“ dítěte. Takže dítě s oblibou čmárá do všech stran, aniž by tužku nějak zvedlo. Pohyby rukou budou neobratné. Podle odborníků děti, které jsou šťastné, kreslí silné čáry, nevyrovnané děti brzy tužku odhodí. Čmárá vaše rok a půl staré dítě čmáranice po celé ploše papíru? Pak prý chce zaujmout všechno místo v maminčině srdci a i jeho srdce překypuje láskou.

Čárání: Přichází po období čmáranic. Podle odborníků tohle období souvisí s rozvojem organických funkcí dítěte. V této době se objevuje i fáze, která je spojena s vývojem intelektu (dítě se snaží napodobovat psaní dospěláků a lépe držet tužku. Už se dá vypozorovat určitý záměr). Obvykle přichází mezi 2. a 3. rokem a jde o stadium „nezdařeného realismu“, kdy dítě kreslí smyčky.

„Hlavonožec“:Neboli stadium univerzálních postav, které přichází koncem třetího roku. Dítě už kresbu zvládá lépe a obrázkům dává určitý obsah. Je to věk, kdy kreslí tzv. hlavonožce - postavu znázorňuje kolečkem, které představuje současně hlavu i trup zepředu, k němuž přidává dvě čárky (nohy) a často další dvě - ruce. Takhle kreslí všechny tříleté děti na celém světě. Jak dítě roste, přibývá detailů (v kolečku jsou oči, ústa, pupík...). Kolem 5. a 6. roku se začíná objevovat trup znázorněný dalším kolečkem a postava je vždy nakreslena zepředu. Až kolem 6. roku kreslí dítě úplné tělo se všemi končetinami. Detailů přibývá s růstem mentální úrovně.

Transparentnost:Na obrázku je znázorněn vnitřek zobrazeného objektu, i když by na obrázku měl být vidět jen vnějšek (dům, ve kterém vidíte, co se děje uvnitř, nohy nakreslené tak, že jsou vidět skrze šaty…). Je běžná u dětí do sedmi let, vytrácí se s nástupem do školy.

A co rodiče?

„Natálka kreslí odmalička, vždycky jsme se výtvarné cítění snažili probouzet a rozvíjet. Kreslili jsme společně, když přišla ze školky, místo povídání si vzala pastelky a to, co ten den prožila, namalovala. Teď kromě kreslení pastelkami zkoušíme i jiné techniky, tempery, tuš, ale i modelovací materiály. Moc nás to baví,“ říká třiatřicetiletá Marcela z Příbramska. A jak uvádí psycholožka Tereza Beníšková, je naprosto v pořádku, aby rodiče podporovali výtvarné cítění. „Rozvoj uměleckých schopností dětí je v každém případě pozitivní. Uměleckými schopnostmi nemyslím nějaké „umění na úrovni“, ale jakékoli běžné tvoření, výtvarné (a nakonec i jiné) vyjadřování se. Dnešní společnost je hodně „levohemisférově“ zaměřena, to je na racionální, analytické činnosti, na vědomosti a znalosti.

Někdy se ze života trochu vytrácejí tzv. „pravohemisférové“ činnosti, to je důraz na emoce, pocity, smyslové vnímání, intuici, tvořivost... A to je škoda, teprve v součinnosti „levohemisférových“ a „pravohemisférových“ činností je člověk skutečně člověkem. Nejsme jen analytičtí roboti, a proto je dobře, když se umělecké dovednosti a takový styl vnímání rozvíjejí už odmalička (a pokud možno i u starších dětí). Malé děti si pastelky přirozeně vyžádají, ale starší děti už se někdy stydí kreslit.“ K prvním dětským kresbám dítě moc nepotřebuje - stačí pár pastelek, papír a vaše přítomnost. Čas od času se ho zeptejte, co to vlastně nakreslilo, ale nenuťte ho, aby vám pokaždé odpovědělo. Ze začátku v podstatě nekreslí nikdy nic konkrétního - a hlavně by vám vaši zvědavost mohlo mít za zlé. Je dobré si obrázky dětí schovávat - je úžasné později, s odstupem času, sledovat vývoj dítěte, jeho intelektových schopností. První obrázky svých synů jsem vždy důsledně vyvěšovala na naši kuchyňskou korkovou nástěnku a taky je připínala magnetkami na lednici.

Nebylo na ní místo, kde by nevisel nějaký obrázek... Většina ostatních činností po sobě takové očité svědectví nezanechává... a snad proto jejich obrázky vyvěšuji na lednici stále, i když už uplynula od prvních čáranic a čmáranic spousta let. Kreslení je u nás doma na běžném denním pořádku, nejvíce ale maluje prostřední syn, který tak činí snad ještě raději, než si hraje na počítači (a to je co říct, protože dnes je éra počítačů a počítačových her)! Úžasné je pozorovat kvalitativní vývoj kresbiček - u pětiletého syna Káji to je snad nejvýraznější. Poměrně dost dlouho maloval jen samé čmáranice, čáry a používal jen tužku, maximálně pár pastelek. Pak se přehoupl do pátého roku a jeho kresby dostaly jiný rozměr. Téměř ze dne na den začal používat spoustu barev a jeho obrázky začaly „mluvit“ -obsahově i propracovaností do sebemenšího detailu.

Co říká dětská kresba

„Naše Soňa maluje vždycky sluníčko schované za horou a ještě vybarvené červenou barvou. U psycholožky jsem se dozvěděla, že to znamená její strach z otce. Je to pravda. Sonin otec je velice přísný a dost často ji trestá, i fyzicky,“ říká Slávka (35) ze středních Čech. Slunce hraje skutečně nezastupitelnou roli v našem životě a jeho přítomnost v dětské kresbě je vždy spojena s určitým hlubším významem. Ptáte se, zda musí každý obrázek něco vyjadřovat? I když to nedokážete odhadnout, vždycky je to tak.

I obyčejná čmáranice má svůj význam. „Pro děti to má smysl vždycky. Nemá cenu děti nutit kreslit něco podle skutečnosti nebo tak, aby v kresbě viděli smysl rodiče. Ať si předškoláci kreslí úplně po svém,“ tvrdí psycholožka. A podle obrázků se dá hodně určit i v případě, že má dítě nějaký vnitřní problém, který se musí řešit u psycholog. „Niterní problémy dítěte jeho kresba určitě bude signalizovat. Nedá se však všechno poznat z jediného obrázku, není to věštění z křišťálové koule. Ale kresba dítěte s problémy bude nejspíš jiná, než běžně bývají kresby stejně starých dětí.

Bude něčím nápadná... Je však třeba znát širší pozadí (v jaké rodině dítě žije, míru podnětů, které obvykle mívá a podobně) a vidět obrázků více. Co by u jednoho dítěte bylo neobvyklé, to kreslí druhé dítě pravidelně, tak je to pro něj typické. Každý má nějaký vlastní výtvarný projev. Pomocí kresby se určitě dají odhalit potíže a trápení dítěte. To, co dítě neumí říct, třeba promítne do svých obrázků. Kresba může odhalit vývojovou úroveň, ale třeba i jeho představivost, pozornost, soustředěnost. Úroveň vývoje jemné motoriky a kresba se používá i jako nástroj v psychoterapii,“ vysvětluje psycholožka Tereza Beníšková.


Pomůcky, které při malování určitě využijete:

  • malá krabička pastelek (sada 8-10 barev ze začátku úplně stačí)
  • pastelky jsou vhodné krátké a tlusté, ideální jsou voskovky (ořezané pastelky se lámou)
  • fixy (smývatelné)
  • vodovky, kelímky či kalíšky na barvu (můžete vyrobit z PET láhví)
  • dřevěné nebo plastové prkénko (pro práci s plastelínou)
  • štětce (na každou barvu jiný, nejmenším dětem stačí jedna barva, ale starší už malují dvěma až třemi najednou), začátečníkům vyhovují tlusté štětce, jemnější jsou už pro zdatnější malíře
  • hadřík na utírání, gáza nebo vatové tampony
  • papír (blok s tvrdším papírem, ale i s tenkým); máte-li možnost, použijte klidně popsané papíry z tiskárny - jedna strana na první pokusy stačí

Mezníky na cestě k tvořivosti:

1,5-2 roky

Čmáranice neznamenají nic určitého, ale nejsou ani náhodné, klikyháky vlevo jsou vyváženy něčím vpravo.

2-2,5 roku

Obrázky nemají žádný konkrétní obsah; pokud se dítěte zeptáte, co nakreslilo, podívá se a pak řekne, co si myslí, že kresba znamená. Když mu obrázek ukážete další den, odpoví třeba naprosto jinak.

2,5-3 roky

Dítě řekne, co bude malovat, ale když si myslí, že kresba připomíná něco jiného, svůj původní plán klidně změní.

3-3,5 roku

Kresby obsahují různým způsobem pospojované kruhy, čtverce, křížky, čáry a tečky. Tečky a křížky jsou často uzavřené v různých kruzích a čáry se mohou rozbíhat z kruhu ven. Jakmile si „malíř“ uvědomí, že kresba připomíná obličeje nebo postavy lidí, začne je tímto směrem záměrně formovat. Kreslí většinou větší počet nohou a části těla umísťuje nesprávně, například oči jsou v jednom rohu nebo dolní končetiny vycházejí z hlavy.

3,5-4 roky

Některé části těla mohou chybět, přítomné partie však na správném místě kreslí . Na trup někdy zapomene, ale dolní končetiny umístí dole a horní po stranách.

4-5 let

Kresby jsou propracovanější, každý nový detail nakreslí veliký a v nesprávném počtu,takže jsou přecpané lidé mají okny, tři ohromné oči znázorňuje prsty a domy spíše kroužky než tečkami, umí nakreslit vlasy, krk, knoflíky.

5-6 let

Obrázky jsou o trochu bohatší, převládají ale stále symboly viděného než věrná podoba skutečnosti. Dům může mít čtyři okna a vchod, i když malíř bydlí v bytě. Nakreslí třeba miminko v bříšku, umí namalovat židli se všemi detaily, ale člověkse nad ní vznáší.

-----

Maminčin odborník Mgr. Tereza Beníšková psycholožka, pracuje v pedagogicko-psychologické poradně v Kadani, zaměřuje se na diagnostiku dětí a dospělých

Kdy začít s kreslením?

Nejlépe hned, jakmile to začne dítě zajímat. Jakmile ho zaujme čára, kterou dělá tužka na papíře. Nenutit, ale nabízet. Kreslit se dá už i s miminky. Samozřejmě ne barvami, protože vše dávají do pusinky, ale lze s nimi kreslit prstíčkem pomocí například jahodového pyré a rozehřáté čokolády na bílý plastový talířek, to děti moc baví. Jsou děti, které kreslí velmi rády a ochotně, jiné děti kreslí s menším nadšením a i když jejich kresbičky nejsou tolik hezké, tak nad nimi okolí jásá a děti to motivuje kreslit dál. Některé děti jsou na kreslení méně šikovné než ostatní. Když se k tomu přidá úzkostná povaha dítěte, strach z neúspěchu a občasné negativní reakce okolí na jeho výtvory (nemusí to být doma, ale i v mateřském centru, ve školce, a nejen od dospělých, ale i od ostatních dětí), pak mohou tyto děti úplně odmítat kreslit. Třeba proto, že si myslí, že jim to nejde, že všechno zkazí. Mají výtvarně nadaného sourozence a připadá jim, že nejsou tak dobré jako on...

Ale myslím, že při správném motivujícím a oceňujícím přístupu už odmalička všechny děti budou alespoň kreslit či malovat s chutí. Je také třeba hledat techniky, které dítěti vyhovují a ve kterých se mu daří. Nenuťte dítě k nějaké vybrané technice, k používání barev, ani ke stylu vyjádření. Neříkejte mu, že sluníčko není modré a lidé že nemají zelené hlavy a ptáček že se tímto způsobem nekreslí. Třeba to dítě takhle vnímá. Na kreslení je cenná spontaneita dítěte a uplatnění fantazie. Když budete dítě svazovat svými představami, tak o spontaneitu přijde. Bude se snažit nakreslit jen to, co vy chcete. Pak už ale pro ně kreslení nebude tak příjemné, nebude při kresbě tak svobodně vyjadřovat své pocity. Takže klidně je nechte namalovat zeleného panáčka - koneckonců, Simpsonovi jsou žlutí a Šmoulové modří - proč by vaše dítě nemohlo nakreslit světoznámý komiks o zelených lidičkách a být slavné a bohaté... Tak mu jeho budoucí slávu nekazte a neříkejte, že lidé mají jinou barvu!

Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Batole, Šmoulové, Svátek matek, Simpson, Duše, Cesta, Dětská kresba, Výtvarná výchova, Hlavonožec, Čest, Čmáranice, Komunikační prostředek, Krásný obraz, Roční batole, Gáza, Slávka, Magnetka