[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Samozřejmě byste za své děti dýchali a bez rozmýšlení jim věnovali jakýkoli svůj tělesný orgán. Je proto přirozené, že se snažíte, aby měly co nejpohodlnější život, byly šťastné a nemusely řešit žádné problémy a nesnáze. Zkrátka pro ně chcete to nejlepší a je to tak naprosto v pořádku. Jenže právě tahle rodičovská snaha se může relativně snadno přehoupnout do extrémní polohy, kdy děti svou pozorností a ochraňováním dusíte a bráníte jim v přirozeném rozvoji.
„Jedna z velmi moudrých pouček říká, že dobrý rodič se pozná podle toho, že své dítě připraví na cestu a nikoli cestu na dítě. Bolest, neúspěchy, selhání, zklamání a pocity smutku jsou naprosto normální součástí života.
I když je pro každého rodiče těžké dívat se na to, jak je jeho dítě momentálně nešťastné, je velmi důležité, aby si tyto pocity každé dítě zažilo. V opačném případě se na ně nenaučí reagovat a nebude se s nimi umět vypořádat,“ říká psycholožka Eva Malá.
To přirozeně neznamená, že byste dítě nechránili nebo neutěšovali, když zažije nějakou negativní zkušenost. Nicméně postojem, kdy umíráte strachy, aby nespadlo z klouzačky, proto ho na ni raději ani nepustíte, mu extrémně škodíte.
„Děti přehnaně pečujících a úzkostných rodičů vyrůstají jako ve skleníku a o to bolestnější je pro ně potom náraz reality, ke kterému jednou nutně musí dojít,“ varuje psycholožka.
Patříte mezi zapálené příznivce velmi liberální výchovy? Zásadně dětem nic nezakazujete, nepřikazujete a necháváte vždy a zcela na jejich uvážení, co a jak se rozhodnou dělat nebo nedělat? I když se tak nejspíš snažíte předejít dětské frustraci a chcete nechat jejich osobnosti svobodu a volný prostor, ve skutečnosti jim tím ubližujete.
„Děti potřebují hranice a je logické, že žádné malé dítě si je nedokáže nastavit samo. Protože je logické, že děti chtějí dělat pouze to, co je jim příjemné a o co mají právě zájem. Je na rodičích, aby jim řekli, kde leží hranice, za kterou už se nechodí,“ upozorňuje psycholožka s tím, že za pojem liberální výchovy se často schovává i pohodlnost rodičů.
„Často je mnohem jednodušší a snazší dětem všechno povolit než absolvovat náročné vysvětlování a reagovat na negativní emoce, které odmítnutí v dítěti probudí.“
Možná si ale ani neuvědomujete, na jak velké problémy touto výchovnou chybou svým potomkům zaděláváte. Studie provedená v roce 2012 na National Academy for Parenting Research dokládá, že neschopnost rodičů stanovit dětem hranice vede u dětí k mnohem větší agresivitě, záchvatům vzteku, nezvladatelnosti a antisociálnímu chování.
I když si myslíte, že volnost a naprostá svoboda dětem vyhovuje, ve skutečnosti se cítí neukotvené, zmatené a nedokáží rozpoznat hranice, jejichž překročením mohou například někomu dalšímu ublížit nebo mu způsobit nepříjemné pocity. A to není úplně nejlepší vklad do budoucího života.
Stává se mi to dost často a nejsem na to nijak hrdá. V okamžicích mateřského a situačního zoufalství vyhrožuji, že pokud děti neposlechnou, nebude zmrzlina/fotbal/výlet... Když ale potom dojde na lámání chleba, vyměknu před smutným psím pohledem, který moje děti tak dokonale ovládají.
Nechce se mi být za matku-netvora a třeba i kompletně předělávat denní program, který jsem si svým neuváženým trestem narušila. Takže povolím a odložím splnění trestu na někdy příště. Jenže podle odborníků je to jedna z nejhorších věcí, které mohu sobě i dětem udělat.
„Stanovit pravidla nestačí, je potřeba také dohlížet na jejich dodržování a hlavně být důslední,“ upozorňuje psycholožka. „Pokud dítě vidí, že jeho rodiče sice něco řeknou, ale ve finále udělají stejně něco jiného, postupem času přestane jejich slovům přikládat váhu. Proč by mělo poslouchat, když stejně rodiče jen planě vyhrožují?
Navíc dítě potřebuje svým rodičům věřit, aby mělo pocit jistoty, a nedůslednost důvěru dítěte v rodiče podkopává.“ Kromě toho svou nedůsledností povzbuzujete v dětech nezodpovědné chování, protože budou mít tendenci testovat, kam až mohou zajít.
Přirozeně chcete pro své děti to nejlepší. Rádi byste, aby žily skvělý život bez starostí, byly úspěšné a zajištěné. Pozor ale, aby se tyto vaše touhy nepřehouply do nebezpečného stádia, kdy po nich začnete chtít to, co jste vy sami nedokázali (i když jste si to sami pro sebe moc přáli).
A tak začnete vychovávat děti nikoli podle toho, jaké ve skutečnosti jsou, ale podle toho, jaké byste je chtěli mít. Celou dobu si to sice omlouváte tím, že je to pro jejich vlastní dobro, ale ve skutečnosti tady velkou roli hrají vaše vlastní nesplněné ambice.
„Vyrovnaný rodič, který je spokojený se svým životem, nemá obvykle potřebu hnát své děti za svými nesplněnými cíli. Nechává jim prostor, aby si našly vlastní cestu, a respektuje jejich osobnost,“ říká psycholožka.
Zkuste si udělat malý test a zamyslete se nad tím, jaké věty svých rodičů si ze svého dětství pamatujete? Nejspíš mezi nimi budou i prohlášení: Na to jsi ještě moc malá. To pochopíš, až vyrosteš a tak dále. A jak jste na tom s jejich opakováním svým vlastním dětem? Také je od vás slýchají? Jenže tím jim vlastně sdělujete, že pro vás ještě nejsou plnohodnotným člověkem.
„Je samozřejmé, že děti mají jiné vnímání světa než dospělí, spoustu věcí nedokáží ještě rozumem uchopit a registrují je spíš na instinktivní úrovni. Na druhou stranu dospělí mají často tendenci děti podceňovat,“ tvrdí psycholožka. „Přitom projevení důvěry rodiče ve schopnosti dítěte je základním stavebním kamenem jeho budoucího sebevědomí.“
Nejspíš vás to bude stát spoustu trpělivosti a někdy i přemáhání, ale zkuste své děti nepodceňovat a přistupovat k nim s větší důvěrou. Chtějí si vyzkoušet nějakou typicky dospěláckou činnost, jako je například vaření? Přizpůsobte podmínky tak, aby si nemohly ublížit (třeba tak, že budou tvořit něco ze studené kuchyně) a dejte jim možnost, aby se realizovaly.
Byly svědkem nepříjemného konfliktu mezi vámi a vaší kamarádkou? Neodbývejte jejich otázky s tím, že je to záležitost mezi dospělými. Místo toho se jim pokuste vysvětlit, že konflikty jsou součástí mezilidských vztahů, a objasnit svůj úhel pohledu.
Dáváte jim tak nejen najevo, že jsou pro vás důležité a berete je jako plnohodnotné osobnosti, ale zároveň tak budujete jejich samostatnost, sebevědomí a sociální cítění. Navíc budete nejspíš velmi příjemně překvapeni, co všechno jsou děti schopné samy zvládnout a pochopit.
Profesor psychologie na Temple University in Philadelphia Laurence Steinberg shrnul ve svém rodičovském bestselleru The Ten Basic Principles of Good Parenting základní pravidla, kterými byste se měli při výchově dětí řídit.