Maminka.czChování a vztahy

Chci se rozvést. Ale bojím se, že ze mě bude socka

KK 20.  4.  2013
Chci se rozvést. Ale bojím se, že ze mě bude socka
Hned na úvod chci říct, že svého manžela jsem si nebrala pro peníze, ale z lásky. O tom, že je i celkem bohatý, jsem vůbec nevěděla. Byla jsem prostě mladá, hloupá, bláznivě zamilovaná – a přesvědčená, že moje první láska bude zároveň i tou jedinou a poslední. Vystřízlivění přišlo už pár měsíců po svatbě. Chci se rozvést, ale nemám vůbec nic a po rozvodu bych měla velké existenční potíže.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Vyrůstala jsem jen s mámou na malém městě. Vlastního otce ani neznám. Podle mámy byla jeho jediná role v jejím životě to, že mě zplodil, a pak už ho nikdy neviděla. Moc dobře vím, jak mě dětství a dospívání v malém chudém bytě se zahořklou stárnoucí mámou, která se snažila nás uživit z mizerného platu pracovnice v zahradnictví, ovlivnilo.

Neměla jsem buňky na nějaká velká studia, takže jsem se vyučila servírkou a jakmile to bylo možné, odešla jsem z našeho města do Prahy. Představovala jsem si, že tam na mě čeká nějaká velká budoucnost a princ na bílém koni. A ono to tak chvíli vypadalo!

Po několika měsících se mi podařilo uchytit v docela dobrém baru v centru města. Plat tam byl na tuhle profesi slušný, takže jsem se konečně z příšerné ubytovny mohla přestěhovat do skromného podnájmu. Za starý zatuchlý byt jsem ale platila skoro veškerý příjem a vydělávala jsem prakticky jen na to, abych měla kde bydlet. Ale byla jsem tam aspoň sama.

Okouzlil mě na první pohled

Jednou večer přišla do baru skupinka mužů, kteří evidentně zapíjeli nějaký úspěch. Bavili se dlouho do noci, utráceli jako diví, dokonce posílali panáky i nám servírkám. Jeden z nich se mi od začátku hrozně moc líbil, i když jsem si uvědomovala, že je mu určitě jednou tolik jako mně. Jenže když se mi poprvé podíval přímo do očí, byla jsem ztracená.

Do té doby jsem s nikým nechodila – tam, kde jsem vyrůstala, prostě nebylo s kým. O chlapech jsem nevěděla nic. Věděla jsem jen, že tenhle mě strašně přitahuje a že ho chci. On to poznal, přišel za mnou, stačilo pár slov – a byla jsem jeho.

Do Radima jsem se zamilovala naplno. Nedocházelo mi, že je to zkušený chlap, který přesně ví, co naivní mladá holka jako já chce slyšet. Zahrnoval mě dárky, lichotkami a já byla v sedmém nebi. Postupně jsem se dozvídala, že je rozvedený, má dvě děti a teď už několik let žije sám. Chodili jsme spolu teprve asi sedm měsíců, když jsem měla dvacáté narozeniny – a k nim jsem dostala zásnubní prstýnek.

Nepřemýšlela jsem ani vteřinu a začala plánovat svatbu. Radim tvrdil, že už je dost starý na to, aby věděl, co a koho chce, a nevidí důvod nad něčím otálet. Vzali jsme se za dva měsíce a já se definitivně nastěhovala do jeho krásného bytu. Jedinou rozepři jsme měli těsně před svatbou, kdy jednou domů přinesl jakési papíry. „Ne, že bych ti nevěřil, ale jednou jsem se už spálil a chci mít jistotu, že se nic podobného nestane znova,“ vysvětloval, když mi strkal předmanželskou smlouvu.

Nejsem v tomhle moc vzdělaná, ale zhruba jsem pochopila, že mám podepsat, že si v případě rozchodu nebudu dělat nárok vůbec na nic a půjdu s tím, s čím jsem přišla. Připadalo mi to takové divné, jako bych byla nějaká zlatokopka, ale nechtěla jsem se hádat, tak jsem souhlasila.

Já už žádné další dítě nechci!

První čtvrtrok po svatbě byl krásný, ale pak se to nějak začalo kazit. Radim se z pozorného partnera změnil na otráveného bručouna, který chce mít hlavně svůj klid a k tomu pravidelný přísun sexu a uklizený byt. To, co mi na něm předtím imponovalo – tedy jeho věk, zralost, mi postupně začalo vadit. Zatímco já chtěla chodit ven a bavit se, on byl od nevidím do nevidím v práci, a pak už se chtěl doma jen svalit k televizi a relaxovat. O víkendu jsme si maximálně zašli na televizi, jinak jsem se musela pořád zabavovat sama.

Doufala jsem, že až si pořídíme dítě, bude to jiné. Sice jsem si připadala dost mladá, ale proč to nakonec odkládat? Jenže Radim mě naprosto zaskočil. O dítěti nechtěl ani slyšet! „Já už dvě děti mám a to mi úplně stačí. Další v žádném případě nechci,“ řekl rezolutně. Tehdy jsme se poprvé opravdu zle pohádali. Připadalo mi to jako podraz. „Vzal sis mě, zavázal k sobě, a neobtěžoval ses mi říct tak podstatnou věc, jako že neplánuješ dítě?!“ ječela jsem. On kontroval tím, že to jsem od 40letého chlapa s dvěma dětmi mohla čekat.

Sama se jen stěží uživím

Ačkoli jsem původně myslela, že děti se mě budou týkat až za osm deset let, najednou jsem začala panikařit. Jak mám žít s někým, s kým mít děti nebudu? Já je přece chci mít! Nedokázala jsem myslet na nic jiného a postupně jsem zjistila, že už Radima nemiluju. Začala jsem v něm vidět jen překážku k tomu, mít dítě. A tak jsem začala uvažovat o rozvodu.

Do toho ale moji mámu propustili z práce a novou zatím nenašla. Prakticky ji už rok živí Radim (já sice do práce chodím, ale spíš pro to, abych se zabavila, než že by ty peníze k něčemu byly) a já to dobře vím. Posíláme jí peníze, ale jsou to jeho peníze, ne moje. Neumím si představit, že bych se teď najednou ocitla sama a začínala od nuly. Nedokázala bych uživit ani sebe, natož mámu.

Po rozvodu bych nedostala vůbec nic. Ačkoli Radim během našeho teď už skoro tři roky trvajícího manželství koupil nový byt, já vzhledem k podepsané smlouvě nemám na nic nárok, jak by to mu jinak bylo. Děti nemáme, takže by vše bylo rychle vyřešeno a já skončila zase na startovní čáře.

Přiznávám, že jsem si zvykla na určitý životní standard a neumím si představit, že jdu znovu do špinavé garsonky a v druhé půlce měsíce počítám, jestli si dám k večeři jen suchý rohlík, nebo i šunku. Navíc s vědomím, že z takové situace bych se svým „vzděláním“ těžko našla východisko. Bojím se také, že bych nedokázala najít partnera, který by na tom byl tak dobře, abychom mohli založit rodinu.

A tak zůstávám v manželství s mužem, kterého už dávno nemiluju, a přemýšlím, co dělat. Jestli dál zůstávat a doufat, že ho třeba ještě přiměju změnit názor na další dítě a znovu se do něj zamiluju, nebo se rozvést a skončit jako „socka“, která bude ráda, když bude mít vůbec kde bydlet…

Aneta, 25 let

Témata: Chování a vztahy, Nový byt, Bručoun, Mladá holka, Suchý rohlík, Jediná role, Životní standard, Boj, Pravidelný přísun, Uklizený byt