[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Někteří odborníci označují dnešní moderní společnost jako společnost bez otců. Tátové v rodinách chybí buď fyzicky, což znamená, že rodinu úplně opustili a odešli k jiné ženě, nebo emočně - v tomto případě v rodině zůstávají, ale jsou pro její členy prakticky nedostupní, protože většinu času tráví v práci. A když už se přece jen objeví doma, chtějí si hlavně odpočinout. Propast mezi nimi a dětmi často ještě zvětšují matky, když nabádají děti: „Nechte teď tatínka v klidu, on měl náročný den, potřebuje si oddychnout…“
„Kdybych to měla hodně zjednodušit, určitě je pro děti lepší nějaký otec (byť zaneprázdněný) než žádný. Ideální model to samozřejmě není, ale pro dítě je tato situace jednodušší v tom, že má tátu stejně jako většina dětí ve škole, a i když s ním netráví moc času, otec i přesto slouží dítěti jako mužský vzor… Jako někdo, ke komu dítě vzhlíží, s kým se identifikuje a často si ho samozřejmě i idealizuje,“ říká dětská psycholožka Kateřina Cidlinská.
Souhlasí s ní i psycholog Martin Jára, zakladatel Ligy otevřených mužů. Podle něj je otec ve vývoji dítěte důležitý od narození jako ten, kdo vykonává stejné činnosti jako matka (samozřejmě s výjimkou kojení), ovšem trochu jiným způsobem, možná méně úzkostlivě. „Už v batolecím věku a tím spíš později, zejména ve věku předškolním, napomáhá otec zdravé separaci od matky - hlavně tím, že je s dítětem sám. Důležitý je i jako první nositel autority a první soupeř v měření sil. Pro chlapce je vzorem chování k ženám, pro dcery vzorem chování k mužům,“ myslí si Martin Jára.
Už Sigmund Freud rozděloval vývoj dětí na tři základní etapy: dobu do šesti let, dobu od šesti do dvanácti let a následně dobu od dvanácti let do dospělosti. Všechny tři jsou přitom stejně důležité a ve všech mají děti své specifické potřeby. Do šesti let „patří“ dítě primárně matce, i když přínos otce je také důležitý. Nicméně právě v šesti letech se dítě identifikuje s rodičem stejného pohlaví a vytváří si s ním naprosto výlučný a jedinečný vztah.
Následuje fáze prostřední, kdy je otec klíčovou postavou zejména pro syna, který se k němu obrací s otázkami a chce skrze něj objevovat svět. Ve dvanácti letech přichází znovu na řadu matka, už v patnácti ale dochází k dalšímu sblížení potomka s otcem. „U dívek je toto sblížení zásadní pro následný partnerský a sexuální život. U chlapců jde především o proniknutí do mužského světa a osamostatnění se od matky,“ říká Kateřina Cidlinská. Přestože matka je synům stále nablízku, otec je teď důležitější a chlapec ho dychtivě pozoruje. Rozvíjejí se jeho schopnosti a dovednosti, zároveň i hravost.
A v této fázi se kluci často srovnávají se svou „mužskostí“ jako takovou. Podstata výchovy v úplné rodině však nespočívá jenom v tom, že si dcera vybere jako vzor matku a syn otce. Doplňování se a vyvažování ženských a mužských prvků ve výchově je to nejdůležitější, o co jde. Zatímco maminka syna pochválí za to, jak mu to šlo ten který den ve škole, tatínek bude nadšený z jeho prvního gólu ve školním fotbalovém týmu.
ČTĚTE TAKÉ: Postava, svoboda nebo peníze... Proč ženy nechtějí mít děti?
Zatímco maminka chrání a pečuje, tatínek oceňuje sílu, schopnost jít za vítězstvím, nastavuje autoritu a určuje pravidla. „Matčina náruč konejší, otcova působí spíš jako pevný val před nepřáteli. Matčina hra rozvíjí a dává pocit aktivity, otcova překonává výzvy a otevírá svět,“ píše psycholog Adam Suchý v článku Když dětem chybí mužský vzor zveřejněném v časopise Máma a já. Podle něj je největším rizikem jednoznačné ženské výchovy především jednostrannost - ochuzení světa a neodkrytí jeho druhé a důležité části.
Absence mužského vzoru je podle Kateřiny Cidlinské nejvíc pozorovatelná v pubertě potomků. Pokud děti žijí jenom s jedním rodičem, ve většině případů to bývá matka. A její role není právě záviděníhodná. I když se totiž snaží sebevíc, dříve či později přijdou momenty, kdy táta prostě chybí. „Co mám zkušenosti z poradny, matky samoživitelky většinou na svého potomka nestačí. Přece jen otcové bývají přísnější, důslednější, pro děti jsou přirozenou autoritou.
Pokračování článku: Absence otce ve výchově zapřičiňuje neschopnost navázat v dospělosti kvalitní vztah >>>