Přestože to mnohdy nemusíte myslet špatně, stejně jsou věci, které byste svému dítěti neměli říkat. Můžete tak učinit nemalou výchovnou chybu, která sníží pozici vaší nebo vašeho partnera, popř. ovlivní další vývoj dítěte. Nyní si představíme několik základních zakázaných vět a vysvětlíme si, co je na nich špatně.

Jsi celý po tatínkovi

Nikdy byste neměli dítě a zároveň partnera či jinou blízkou osobu ponížit tím, že budete jejich negativní vlastnosti navzájem spojovat. Např.: „Ty jsi celý tatínek s tou tvrdohlavostí, podívej, jak dopadl v práci!“. Ať váš motiv spočíval ve snaze, aby si dítě uvědomilo svou chybu, nebo ve snaze o vlastní ulevení, když dítě zlobí, takovouto větou nenapravitelně snižujete autoritu vzorové osoby a ponižujete dítě zároveň.

Po kom to dítě je?!

Pronesením něčeho takového výrazně otřásáte důvěru dítěte ve vás i v sebe sama. Dítě se bude nutně cítit vykořeněné, nechtěné, nezačleněné a nepochopené. Dáváte mu najevo, že vy jste od přírody v pořádku, zatímco ono je od přírody špatné. Jasně, že dítě je po vás a je důsledkem vaší výchovy. Je třeba si to uvědomit, než dítě pokoříte a odkazem na dědičnou biologii mu prakticky nedáváte možnost ke zlepšení.

Tatínkovi to neřekneme

Vytváření tajných komplotů a závazků mlčenlivosti před druhým z rodičů si lidé často snaží neférovým způsobem přivlastnit dítě na úkor druhého. Spolu s tím odsouvají partnera na druhou kolej, aniž by se mohl nějak bránit. Rovněž tím vzbuzujete nedůvěru dítěte v něj. Oba rodiče by se měli na výchově podílet co možná nejrovnoměrněji a být symetricky informováni o dětských úspěších i neúspěších. Zamlčovat něco před druhým a ještě do toho zatáhnout dítě je nevhodné.

Jen počkej, až přijde táta (máma) domů

Jiná verze výše uvedené zakázané věty. Akorát zde se snažíte vylepšit vlastní pozici místo tichého komplotu tím, že dítěti hrozíte vykonavatelem trestů v podobě partnera. Vy jste tak za toho lepšího, protějšek za toho trestajícího, z nějž je třeba mít strach. Zastávat pouze pozici hodného rodiče ale nelze. Nemůžete si z partnera udělat „zlého policajta“, zatímco váš přístup bude jen ten hodný, mazlící a chápavý.

ČTĚTE TAKÉ: Jak to vidí astrolog: Rok 2012

Protože jsem to řekl(a)

Další špatnou větou, s níž ve světě dospělých nepořídíte, je zdůvodnění pouze na bázi vlastní pozice, autority a moci. Nikoli fakta a rodičovský argument, ale protože jsem to řekl(a), je tím důvodem, kterým se má dítě řídit. Neschopnost či neochotu vysvětlení vlastního postoje se snažíte zamaskovat zdůrazněním své autority. Jak si má ale pak dítě odnést ze situace ponaučení a životní zkušenosti?

Snižování sebevědomí

Věty typu: „Na to se nehodíš“, „Nejsi zrovna kráska“, „Ty jsi nešikovný jak hrom do police“, „Podívej na tamtoho, to je úplně něco jiného než ty“ apod. vedou nutně k ponižování a srážení sebevědomí dítěte. Není samozřejmě ideální vychovat egoistického a namyšleného spratka, nicméně druhý extrém je také špatný. Místo podceňování či přeceňování byste měli za cílem vlastního dítka stát a podpořit jej. V případě neúspěchu politovat a utěšit, nikoli vymáchat v jeho selhání.

ČTĚTE TAKÉ: Nezletilé matky aneb Může dítě vychovat dítě?