Když si má můj osmiletý syn vybrat knihu pro čtení ve škole nebo pro náš příběh na dobrou noc, nastane vždy tentýž problém: on prostě nesnáší už jen pomyšlení na „tlustý balík papíru“ a to, že by to dokonce měl všechno přečíst. Úplně jiný obrázek popisuje matka Jonášovy spolužačky Katky, která má spíš problém dceru od čtení odtrhnout, protože ta miluje jakoukoli knihu, čím tlustší, tím lepší.

Je to tedy něco, co je typické pro holky a pro kluky, nebo my rodiče děláme něco špatně? Jako matka chlapce - ne zrovna nadšeného čtenáře - můžu díky výsledkům mezinárodních výzkumů pocítit mírnou úlevu. Podle těchto studií, jako jsou například PISA studie OECD, obě výše zmíněné děti nejsou žádnou výjimkou, ale spíš typickým případem čtecích zvyků dnešních chlapců a dívek.

Tyto studie na jedné straně ukazují, že děti opravdu čtou obecně méně knih než před dvaceti lety. Na druhou stranu je prokázán jasný rozdíl mezi frekvencí čtení chlapců a dívek: zatímco vysoké procento chlapců se snaží čtení vyhýbat, kdykoli je to jen trochu možné, většina dívek čtení knih miluje. Ale to samozřejmě neznamená, že chlapci jsou automaticky beznadějný případ. Alena Pospíšilová učí třetí třídu na Základní škole, Lyčkovo náměstí, v Praze-Karlíně. Vidí to také jako problém.

Děti dnešní doby mají víc možností zábavy a většina z těchto možností je méně „namáhavá“ než čtení. „Pro děti je mnohem jednodušší dívat se na nějaký příběh v televizi, než aby si ho samy přečetly. Ale nemyslím si, že by záviselo na pohlaví, jestli dítě často čte knihy nebo ne. Věřím, že to záleží taky na tom, zda je anebo není zvyklé knihy číst. Když rodiče už od začátku s dětmi hodně čtou, knihy se jednoduše stanou součástí každodenního života.“

Když si čtou miminka

Někteří rodiče mají pocit, že nemá moc smysl číst už s miminky, nebo si jen nejsou jisti, kdy mají se čtením začít. Myšlenka „miminka ještě ani neumějí mluvit, jaký má smysl jim ukazovat knihy“ je velmi rozšířená. Ale mezinárodní studie dávají za pravdu Mgr. Pospíšilové, která poukazuje na to, že miminka ráda sedí na klíně blízkého člověka, objímají se s ním a prohlížejí si knížku.

Pro taková „knížková miminka“ jsou knihy obvykle něco známého, něco, nač mají pěkné vzpomínky a příjemně se jim z nich učí. Ale miminka čtou jinak než větší děti. Nezaujmou je dlouhé příběhy, chtějí knihu prozkoumat všemi smysly. Chtějí knihu ohmatat, držet ji a dokonce do ní kousnout.

Líbí se jim, když se něco stále opakuje, protože ráda poznávají známá slova, rytmus nebo rýmy. Když si rodiče začnou už velice brzy s miminky prohlížet obrázkové knížky nebo hmatové knížky, je velká šance, že i později v dětství budou mít tyto děti knihy rády.

Děti potřebují motivaci

I když jsme četli našemu synovi a také četli s ním už od velmi raného dětství -a on byl jako miminko knihami doslova posedlý - nemůžu dnes popřít, že prostě nečte moc rád. „Myslím si, že je to všechno otázka motivace, ale neexistuje žádné univerzální řešení, které bych vám mohla dát, jakým způsobem děti ke čtení motivovat.

Každé dítě se zajímá o něco jiného a rodiče musí zjistit, jaký typ knihy je pro jejich dítě nejzajímavější,“ říká Alena Pospíšilová. I když to není ideální, komiksy mohou být dobrou vstupenkou do světa čtení pro děti, které vykazují příznaky bibliofobie. Nejlepší jsou samozřejmě skutečné knihy, protože komiksy stejně jako filmy předkládají hlavně obrázky, kdežto knihy nechávají dětem prostor pro fantazii.

Děti by měly zažít, jak je knihy mohou přenést do jiných světů a jak s nimi mohou prožívat mnoho dobrodružství: od ostrova po koňskou farmu, od pirátských lodí po zámky a princezny. Existuje spousta knih s nekonečnou variabilitou námětů a je to jen otázka hledání a času, než dítě najde něco, co je opravdu zaujme.

Svět za písmenky

Kromě nedostatku motivace je mezi dnešními dětmi obrovským problémem rostoucí skupina takzvaných sekundárních analfabetů. To jsou děti, které se naučily číst a umějí dokonale přečíst text, ale nejsou schopné vůbec pochopit jeho význam. Jenom skládají dohromady písmenka do slov a vět, ale nemají ani nejmenší ponětí, o čem ta slova vlastně jsou.

Alena Pospíšilová jako učitelka řeší tuto situaci i ve své třetí třídě a zná mnoho metod, jak se rodiče mohou pokusit proti tomuto vážnému problému bojovat: „Ve škole často čteme jen část příběhu a děti dostanou za úkol napřed příběh znovu převyprávět a v dalším kroku vymýšlejí možný konec. To je něco, co mohou rodiče dělat i doma. Je důležité se ujistit, že dítě opravdu rozumí textu, který čte a je schopné ho naplnit životem.“

Pokud jsou děti schopny číst a porozumět textu, který čtou, jejich život může být díky mnoha různým příběhům nesrovnatelně bohatší a barevnější. A čtení je kromě spousty zábavy i nesmírně důležité pro život. Pomáhá získávat a zpracovávat informace - a tím život velice usnadňuje.

ŘEKNI MI, CO ČTEŠ?

ONDRA 9 LET

Jeho rodiče mu začali velmi brzy v dětství číst knihy, někdy před jeho třetími narozeninami, jak říká jeho matka. Dodnes se snaží udržovat večerní rituál, kdy mu jeden z rodičů čte příběh na dobrou noc. Ale přesto čtení knížek není jeho nejoblíbenější činnost: „Knížky mohou být taky zábava, ale pro mě je ještě zábavnější hrát si s kamarády! Když čtu, tak se mi nejvíc líbí většina dobrodružných knížek nebo encyklopedie o zvířatech anebo různé komiksy jako Čtyřlístek nebo Kačer Donald. V týdnu čtu jenom ve škole, ale o víkendu taky někdy čtu i doma. Zrovna čtu Arthur a zapovězené město, dobrodružnou knížku. Film podle ní jsem viděl v kině. Moje zatím nejoblíbenější kniha je Planeta pokladů.“

JONÁŠ 8 LET

Ještě než uměl chodit nebo mluvit, měl svou první knížku pro miminka s obrázky, kterou si mohl prohlížet. Zakončení dne každovečerním příběhem na dobrou noc je dnes pro něj už zaběhnutým rituálem. Nicméně sám se čtení vyhýbá, jak jen je to možné. „Rád příběhy poslouchám, ale abych četl sám, to mě příliš unavuje. Nejlepší by bylo prostě poslouchat příběhy na kazetě. Zábavnější je hrát si s kamarády. Kdybych si měl vybrat knížku, líbí se mi většina těch dobrodružných, jako Správná parta, kterou zrovna s tátou čtu každý večer - nejdřív přečtu já pár stránek, potom on. Ještě víc se mi líbí komiksy o Pokémonech, to dokonce rád čtu i sám. Moje nejoblíbenější knížka dosud byla Wilde Kerle, o klukách, co milují fotbal - jako já.“

KATKA 9 LET

Když byla Katka ještě malé miminko, její rodiče si s ní prohlíželi obrázkové knížky, a než jí byly tři roky, začali jí číst krátké příběhy. Dnes je knihami úplně posedlá, a i když její rodiče pořád ještě dodržují tradici večerního příběhu, moc ráda už čte sama, dokonce i večer. „Pro mě je čtení opravdu zábavné. Na počítači si moc nehraju, ráda se setkávám s kamarády, ale kdybych si mohla vybrat, co udělat odpoledne po škole, zvolila bych četbu. Momentálně mám nejradši komiks Čtyřlístek. Radši si čtu sama, protože rodiče Čtyřlístek nebaví. Ve škole vždycky čteme, ale většinou čtu i doma několikrát během dne. Dětem bych doporučila Lililindu Superhvězdu a také se mi hodně líbil Skutečný příběh Cílka a Lídy od Františka Skály.“