Zatímco dnešní rodiče, kteří chtějí své dítě potrestat, nejčastěji sáhnou po zákazu oblíbené činnosti, pro minulou generaci rodičů byly trestem první volby facka nebo pohlavek. Výprask byl u minulé generace druhým nejčastěji používaným trestem, a to u 1/5 rodičů, dnes se k němu uchyluje při výchově pouhých 5 % rodičů.

„Většina dnešních rodičů si uvědomuje, že fyzický trest není dobrou výchovnou metodou,“ říká Ing. Zuzana Baudyšová, ředitelka Nadace Naše dítě. „Téměř polovina rodičů se navíc stále domnívá, že fyzický trest byl, je a bude součástí výchovy. Protože je ale zároveň polovina rodičů ochotna se ve své rodičovské roli dále vzdělávat, považuji to za pozitivní známku toho, že sami vidí možnost dalšího zlepšení. To mě utvrzuje v přesvědčení, že je nutné zejména nad otázkami spojenými s fyzickým trestáním dětí vést celospolečenskou diskuzi a ukázat rodičům konkrétní způsoby a praktické rady, jak se fyzickým trestům při výchově vyhnout,“ dodává Baudyšová.

Prohřešky, za které dnes nejčastěji následuje fyzický trest

Fyzický útok na rodiče nebo na jiné děti, lhaní, ničení či poškozování věcí – to jsou prohřešky, při nichž dnešní generace rodičů nejčastěji sahá k fyzickému trestu. Přesto pro necelou polovinu rodičů dětí do 11 let a dokonce pro 65 % rodičů dětí ve věku 12 - 18 let není fyzický trest přijatelný u žádného z typických prohřešků a v praxi se k němu, pokud možno, neuchylují, anebo jen výjimečně.

„Skladba prohřešků, za které následuje fyzický trest, se výrazně změnila,“ uvádí Hana Říhová, ředitelka pro obchod GfK Czech.

Kampaň Pozitivní rodičovství

„Největší posun jsme zaznamenali u prohřešků spojených se školní docházkou, jako jsou například pozdní příchody, špatné známky a špatné chování ve škole – zatímco dříve za ně ve skupině rodičů, kteří sahali k fyzickým trestům, trestala zhruba čtvrtina, dnes jsou to pouhé jednotky procent. Naopak se významně zvýšil počet rodičů, kteří fyzicky trestají své děti za fyzické napadání rodičů či jiných dětí, což lze pravděpodobně přičíst jak vzrůstající agresivitě dětí, tak i vnímání agresivity ze strany rodičů jako nepřijatelného chování,“ doplňuje Hana Říhová.

Mírně se také zvýšil počet rodičů, kteří své děti trestají za prohřešky typu šikana, krádeže, či kyberšikana, což je ale patrně dáno nárůstem těchto jevů mezi dětmi.

Stále nedostatečné je v České republice povědomí o pozitivním rodičovství. Přestože naprostá většina rodičů s jeho principy a zásadami souhlasí a považuje je za správné, jen necelá pětina z nich si pod pojmem pozitivní rodičovství spontánně vybaví konkrétní výchovné postupy či možnosti.