Maminka.czChování a vztahy

Hlídá Vám děti babička?

Kateřina Černá 20.  7.  2011
Pokud odpovíte na úvodní otázku kladně, pak Vám budou jistě mnohé maminky závidět. V dnešní době je spousta rodin, kterým prarodiče s hlídáním nepomáhají. Buď nemohou, nebo prostě nechtějí. Dneska babičky mnohdy ani nejsou v důchodu, když jsou jejich vnoučata malá, případně si důchod naplno užívají skrze své koníčky, cestování, atd. Pokud tedy máte k ruce babičku, která bydlí blízko, má pro vás spoustu času a ještě je ochotna vám hlídat, ba dokonce ráda, máte, zdá se, vyhráno. S jakými potížemi se však můžete setkat, když dáváte dítě na hlídání babičce?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Petra je manažerka v nadnárodní firmě, má manžela, dvouletou holčičku a šestiletého chlapce. Je velice pracovně vytížená a je ráda, když se alespoň sem tam dostane domů před šestou. Její maminka šla do důchodu shodou okolností ve stejnou dobu, kdy Petra nastupovala po mateřské do práce a hledala tak pro děti hlídání. Babička se s radostí nabídla, že vnoučátka bude hlídat. Postupně se však objevovaly první neshody. Petra trvala na určitých zásadách, například, že děti budou dostávat sladkosti pouze po obědě, nebo že na televizi se mohou dívat nejdéle hodinu denně.

Babička se však řídila vlastním stylem výchovy. Nikdo se jí nemohl divit, hlídala své vnoučky zadarmo a podle svého nejlepšího uvážení. Z těchto důvodů se ani Petra neodvážila mamince nic vyčítat. Kromě tohoto obvyklého babičkovského rozmazlování ji však začaly vadit další věci. Babička se na její vkus příliš začala angažovat do chodu domácnosti. Nemyslela to nijak špatně, nicméně Petra byla dávno dospělá a svou domácnost si chtěla vést po svém. Z toho důvodu se pak rozhodla pro chůvu. Potíž ovšem byla v tom, jak to říct babičce. I když se to snažila řešit nějak diplomaticky, moc to vzájemným vztahům neprospělo.

Další případem je Mirka, která si pořídila s manželem miminko, až když jim bylo oběma přes čtyřicet. Obě babičky se na vnoučka těšily, zvlášť, když na něj tak dlouho čekaly. S elánem se pak pustily do hlídání. Mirka jim byla vděčná, u mateřské pracovala, tak měla na své zaměstnání každý den alespoň chvíli času.

Drobné komplikace však na sebe nenechaly dlouho čekat. Babičky sice byly stále na vnoučka natěšené, jenže oběma už bylo kolem sedmdesátky a péči o dítě už fyzicky příliš nezvládaly. Než se vyšlo před dům na procházku, bylo nutné snést kočár i s dítětem po několika schodech. Při koupání byla zapotřebí jak síla, tak i pohotovost, aby se malý rarach nepřevrhl i s vaničkou. Situace se zhoršovala, když malý začal běhat a babičky mu už nestačily. Bohužel si toho však nebyly vědomy. Mirce bylo líto narušovat vztah mezi vnoučkem a babičkami, ale zároveň nebyla klidná, pokud byl malý Šimon svěřen do péče některé z nich. Pořídila si proto chůvu, která Šimonka hlídala spolu s babičkou.

Mnohé babičky jsou úžasné a jejich pomoc je nedocenitelná. Babičkám velmi záleží na tom, aby z jejich vnoučat vyrostli slušní a spokojení lidé, a budou se snažit podle toho je vychovávat. Svá vnoučata většinou velmi milují a jsou s nimi v kontaktu, dokud to jde. Vztah s prarodiči bývá pro děti mnohdy velmi významný a ovlivňující dítě na mnoho let. To jsou věci, ve kterých je těžko může nahradit chůva, byť profesionální, milá a snaživá. Na druhou stranu se málokterá babička bude do puntíku řídit tím, co si vy přejete, a bude vám k dispozici, kdykoliv budete potřebovat. A s tím je třeba předem počítat.

Témata: Děti, Chování a vztahy, Babička, Babi