[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle statistik totiž každé patnácté dítě trpí tzv. hyperkynetickou poruchou neboli ADHD. ADHD je anglickou zkratkou neurovývojové poruchy Attention Deficit Hyperactivity Disorder - přeloženo do češtiny jde o hyperaktivitu s poruchou pozornosti.
Jedná se o neurovývojovou poruchu charakteristickou především poruchou pozornosti, impulzivitou a hyperaktivitou. Všechny tyto příznaky se projevují už od raného dětství.
Je zajímavé, že příznaky impulzivity a hyperaktivity se projevují třikrát až pětkrát častěji u chlapců. Ti tak na sebe poutají mnohem větší pozornost, protože ADHD je u nich rozpoznatelná snáze než u opačného pohlaví. Okolím jsou pak považováni za „zlobivé“, „uličnické“ apod. Dívky častěji postihuje porucha pozornosti a společnost je proto vnímá spíše jako nenápadné, či „hloupé“.
Děti s hyperkinetickou poruchou mají inteligenci srovnatelnou s ostatními vrstevníky, bývají vnímavé a citlivé a přitom zažívají méně často pocit úspěchu než ostatní. Rodiče však bývají z chování těchto dětí nešťastní a vyčerpaní. Obávají se chodit na třídní schůzky, často se vzájemně obviňují z chyb ve výchově nebo se dohadují „po kom to dítě je“. Obvykle se snaží dosáhnout změny v chování u dítěte pomocí různých zákazů a trestů, které ještě více prohloubí napjatou atmosféru v rodině. Ambiciózní rodiče, kteří kladou na dítě přehnané a pro ně nesplnitelné požadavky, riskují, že u citlivého dítěte vzniknou pocity méněcennosti, sebeobviňování a úzkosti, u dětí s jiným povahovým založením se zase mohou objevit protestní postoje, odmítavost a poruchy chování, vysvětluje Prof. MUDr. Ivana Drtílková, CSc. z Psychiatrické kliniky FN v Brně.
Někdy je celý koncept ADHD zpochybňován, a to především neodborníky se svérázným pohledem na dětskou psychiku a výchovu. Často dávají vinu rodičům, někdy škole jako instituci, která se dětské chování snaží direktivně standardizovat a nerespektuje individualitu dětí. Tyto argumenty ale neberou v potaz skutečné změny v mozku postiženého dítěte. Stejně jako je někdo epileptik nebo trpí depresemi, ani v případě ADHD se nejedná o výmluvu. A pokyn dítěti „odnauč se takhle chovat“ k ničemu nepovede.
ADHD patří k poruchám, u kterých se příznaky a jejich intenzita mění během vývoje jedince. Rozdíly jsou také mezi chlapci a dívkami. Vždy je potřeba přihlížet k tomu, kolik je dítěti let a zamyslet se i nad tím, nemáme-li na něj například přehnané nároky.
U kojenců není ADHD ještě možné diagnostikovat,dají se však již vypozorovat určité projevy hyperaktivity. Hyperaktivní dítě mívá nápadně nepravidelný režim. Někdy prospí celý den, ale v noci je aktivní, projevuje se u něj zvýšená dráždivost, více křičí nebo pláče častěji a jakoby bez důvodu. U většiny takto se projevujících novorozenců stav postupně upraví a ADHD se u nich plně nerozvine.
Příznaky ADHD už mají konkrétnější obrysy. U dětí je možné pozorovat větší neklid, živost, nebo nevyrovnaný vývoj, kdy dítě například začíná lézt, aniž by umělo sedět, nebo dříve mluví a později chodí. Dítě vyžaduje od členů rodiny a zejména od matky více pozornosti kvůli svým nepředvídatelným reakcím, nebezpečí pádů a úrazů.
Předškolní hyperaktivní děti jsou velmi živé, neustále vyžadují pozornost okolí, kterou však není nikdo schopný naplnit. Některé děti mívají problémy při začlenění do předškolích zařízení, protože i zde je již po dítěti požadována schopnost podřídit se a odložit na chvíli bezprostřední uspokojení svých potřeb. Pro rodiče pak největší zátěží bývá zvýšená náladovost dětí a sklon k podrážděnosti, hněvu a neposlušnosti. Jakkoliv je však toto období pro rodiče těžké, většinou považují dítě stále ještě za zvladatelné.
Nejvíce dětí s ADHD je diagnostikováno právě mezi šestým a devátým rokem. S rostoucími nároky na dítě se výrazněji projevují poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Po dítěti se žádá ukázněnost, schopnost ovládat se, podat výkon, soustředit se.
Tyto požadavky však hyperaktivní dítě není schopno vzhledem ke svým problémům splnit. Výrazněji se projevují poruchy soustředění a neshody v kolektivu. Děti jsou pro různé přestupky velmi často napomínány. Za špatné školní výsledky a napomínání za různé přestupky je dítě vpodstatě trestáno dvakrát, jednou ve škole, jednou doma.
Obykle rodiče prožívají pocity výchovné bezradnosti a neúspěšnosti, často jeden druhému vytýkají buď velkou přísnost nebo benevolenci.
S příchodem adolescence se hyperaktivita zmírňuje. Stále však přetrvává nesoustředěnost, nedostatečná vytrvalost, nespolehlivost a další přidružené komplikace jako jsou deprese, úzkosti, poruchy chování a zneužívání návykových látek. Právě klesající hyperaktivita v tomto věku rozšířila mýtus o ústupu ADHD spolu s dospíváním. Současné průzkumy však jasně ukazují, že až u 80 procent adolescentů, kteří v dětství ADHD trpěli, projevy přetrvávají a až 60 procent pacientů může vykazovat některé příznaky ADHD i v dospělosti.
Dospělým trpícím ADHD dělá problémy soustředit se na konverzaci, ztrácejí a hledají běžné předměty, zapomínají na schůzky a termíny. Často selhávají při organizaci práce, postupují chaoticky, nedokončují úlohy. Jsou impulzivní, což se projevuje netrpělivostí, ukvapenými rozhodnutími a nákupy, kterých později litují. Na druhou stranu bývají kreativní.
Pravděpodobně se shodneme na tom, že co má být léčeno, musí být nejprve také diagnostikováno. Diagnózu ADHD ovšem není zcela snadné určit. Je totiž závislá na několika vzájemně souvisejících faktorech a na tom, do jaké míry zasahují do každodenního života jedince. Proto je nutné kromě fyzického a psychického vyšetření dítěte vyhodnocovat také informace od osob, se kterými přichází dítě do styku. Především pak od rodičů a učitelů.
"Diagnózu ADHD by měl vždy stanovit dětský psychiatr ve spolupráci s psychologem. V některých případech se provádí doplňující vyšetření, na příklad u dětského neurologa nebo pediatra, aby se vyloučily jiné příčiny potíží",podotýká MUDr. Drtlíková.
Psychiatr může doporučit léky vhodné k potlačení negativních příznaků ADHD. Dnešní léky nejsou žádnými uspávacími prostředky, ale pomáhají dítěti s udržením pozornosti a schopností soustředit se. Současně mu umožňují lépe ovládat vlastní chování a tlumí jeho neposednost a mnohomluvnost. Pro léčbu ADHD se používají přípravky Ritalin, Concerta a Strattera. U novějších preparátů na bázi metylfenidátu jejich účinky přetrvávají celý den (lék Concerta). Není tedy třeba brát tabletu více jak jednou denně. Obavy ze závislosti jsou zcela zbytečné – stovky klinických testů po celém světě spolehlivě dokazují, že pokud je celá léčba pod dohledem psychiatra, tak se neobjevuje. Naopak se snižuje riziko možné pozdější konzumace omamných látek.
Léky jako takové ale nefungují samostatně bez výchovné a psychoterapeutické podpory. Zásadní je změnit pohled rodičů a učitelů na chování dítěte a vytvořit pozitivní a důsledné výchovné prostředí. Individuální přístup je klíčový. To ale automaticky neznamená výhody a úlevy pro dítě! Dítě s ADHD by bylo velice rádo normální, zvládalo úkoly, které mu zadáváme, a užívalo si naší chvály. Jen mu to prostě nejde. Na to musí pamatovat všichni, kteří se s malým pacientem dostávají do styku. A především: nezavírat před příznaky ADHD oči a nemyslet si, že z toho dítě jednou vyroste. V sázce je totiž – kromě našich nervů - jeho budoucnost.
---
Tento článek byl připraven ve spolupráci s Asociací dospělých pro hyperaktivní děti. Další odborné informace naleznete na www.adehade.cz