Jak na výchovu syna?

Ach, to podvědomí...

Matce pak pomůže pochopit, proč nekomplikovaně miluje syna, který jako by vypadl z oka milovanému dědečkovi, zatímco na dceru, jejíž fotografii by možná zaměnila s dětskou podobiznou své tchyně, má o poznání větší nároky. Pokud si to matka uvědomí, má naději tenhle aspekt pohledu na děti vytěsnit a vztah k nim rovnoměrně vyvážit.

Velkou roli hraje také vžitá rodičovská představa, že ke všem svým dětem musíme být stůj co stůj stejně spravedliví. V praxi to pak vede až k absurdním situacím, kdy se dětem kupují zásadně stejné hračky, přestože jejich zájmy jsou zcela odlišné. Prosazování absolutní spravedlnosti pak končí rovnostářstvím čili vlastně nespravedlností.

Samozřejmě je velmi náročné přistupovat k věkově či povahově rozdílným sourozencům tak, aby všichni cítili stejné nároky i ocenění. Zvládnutí takového úkolu se dá bez nadsázky nazvat rodičovskou maturitou.

Mistryně světa v aerobiku, cvičitelka a moderátorka Olga Šípková má dvě děti – skoro dvacetiletého syna a šestiletou dceru. Její syn byl tedy do čtrnácti let jedináček. Olga připouští, že ke každému z dětí přistupuje s manželem jinak, je ale přesvědčená, že ani syna, ani dceru žádným způsobem neupřednostňuje.
„Máme mezi dětmi opravdu velký rozdíl – čtrnáct let.

Tím je i dáno, že samozřejmě přistupujeme ke každému úplně jinak, dáváme si na tom s manželem opravdu záležet. Máme několik pravidel. To nejdůležitější je, že my dva musíme být vždy zajedno ve výchovných metodách, aby se nám nestalo to, co známe z odstrašujících případů – táta něco zakáže a máma to obratem povolí,“ říká Olga.

„Jedno dítě ale nepreferujeme před druhým, tudíž ani já jako matka nestraním synovi. Mám obrovské štěstí, že pocházím ze tří dětí a rodiče nám všem měřili stejným metrem. Také jsem ve svém okolí zažila pár špatných příkladů preferování jednoho dítěte před druhým. Než se nám narodila Adélka, zařekla jsem se, že taková nikdy nebudu.

A nemám s tím problém – ctím odlišné vlastnosti našich dětí a obě bezmezně miluji. Dětství s rodiči, výchova a vše, co v mládí děti prožijí, je nejdůležitější výbava do jejich pozdějšího života. Vím, o čem hovořím – synovi je dvacet let a naši péči nám báječně vrací,“ dodává Olga Šípková.

Snacha vám bude vděčná

Některé dnešní ženy mají doslova fobii z představy, že vychovají ze svého syna nadutého macha, který se po příchodu domů svalí na gauč s novinami a nechá se obskakovat. Často tahle hrůza pramení ze vztahu prožitého právě s takovým exemplářem, takže se vlastně není čemu divit. Na druhou stranu i snaha vychovat dokonalého muže skýtá určitá rizika, například se můžete stát terčem kritiky či posměchu ze strany jiných matek.

„Moje známá málem upadla, když přišla ke mně na návštěvu a kávu nám přinesl můj desetiletý syn. Já jsem zase málem upadla, když mě osočila, že z něho vychovávám zženštilou karikaturu chlapa, které si žádná ženská nebude vážit,“ svěřila se nám čtyřicetiletá Monika. Sice nad hodnocením té ženy ještě dlouho přemýšlela, nakonec ale záležitost pro sebe uzavřela s tím, že nechybuje.
„Tadeáš má kuchyni odmalička rád. U nás totiž vaří manžel, takže synovi zřejmě přijde přirozené, že se v ní pohybuje. Leccos od manžela pochytil a některá lehčí jídla už dokáže i uvařit.

Dokonce upekli i bábovku. No a co? Baví ho to, přece mu v tom nebudu bránit. Kdybych ho k tomu nutila, pak by to bylo něco jiného, to ale nedělám. Na rozdíl od vynášení odpadků a uklízení špinavého oblečení,“ směje se Monika a dodává: „Nevidím na vaření nic zženštilého, je to domácí práce jako každá jiná. A podle mě by děti v domácnosti měly pomáhat. Moje snacha mi jednou poděkuje.“ To, že se rodinné prostředí a zvyklosti na našich dětech věrně zobrazí, je známý fakt. Potvrzuje jej i Olga Šípková.

„Mnoho let jsem pracovala s dětmi a bylo na nich až neuvěřitelně vidět, v jakém zázemí vyrůstají nebo jak se jim rodiče věnují. Je to pak poznat i na dospělých lidech,“ říká Olga. Své by o tom zajisté mohly vyprávět i učitelky v mateřských školách, které nezřídka rodičům svých žáčků vidí až do ložnice.

„Našeho Michala vychováváme tak, aby uměl spoustu věcí a nebránil se pomoci v domácnosti, takže nemá problém zastat mě v kuchyni,“ dodává Olga Šípková.
V současné společnosti už s tímto přístupem určitě není žádnou výjimkou, řada matek vede své syny k samostatnosti. Není tedy problém zakončit naše zamyšlení optimisticky – možná máme své chlapečky o chloupek raději, zároveň se je ale snažíme do života připravit tak, aby se s nimi naše holčičky měly co nejlépe...

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Maminka.