Protože máte pocit, že se jaksi nesluší nevyhovět. „V podtextu bývá prostá nechuť říkat ne a obava o vlastní sebeobraz. Jak bychom vypadali v očích druhých a jak ve svých, pokud bychom odmítli vyhovět tam, kde bychom to udělat mohli?“ říká psycholog Petr Šmolka.

Soucit ve smyslu sdílení pocitů a poskytnutí pomoci do mezilidských vztahů patří. Ale tento soucit se nesmí změnit v lítost, abychom začali dělat věci jenom proto, že „je nám někoho líto“.

Altruismus nemusí být motivován jen úmysly – může souviset s obavami, že bychom bez něj dali najevo svou zlobu, jindy může být formou manipulace s okolím. „Naše,dobrota‘ nám pak vlastně poskytuje jistou moc.

Vždyť by ty druhé ,musela hanba fackovat‘, pokud by někomu tak hodnému a pomáhajícímu měli cokoli odříct,“ vysvětluje Petr Šmolka. Lidé občas žádají od druhých laskavost nebo pomoc – jednou prosíme my někoho, podruhé on prosí nás – každý má však právo nejen pomoc žádat, ale zároveň i odmítnout žádosti vyhovět.

Když nás třeba někdo žádá o práci a my mu nechceme vyhovět, psycholog doporučuje mluvit o vlastních pocitech: „Nezlob se na mě, ale v tomhle já ti nevyhovím. Měl bych problém jednat s tebou jako s kýmkoli jiným. Bylo by pro mě hrozně těžké ti cokoli vytknout a už vůbec si nedovedu představit, jak bych se zachoval, pokud bych tě z nějakého důvodu musel třeba propustit.“

Skuteční přátelé pochopí a ti ostatní…opravdu chcete mít vedle sebe takové lidi? Prevence je nejlepší, ale co když už je pozdě? Půjčujeme peníze, známým šéfům doporučujeme známé podřízené nebo je dokonce k vlastní nespokojenosti sami zaměstnáváme – a vidina konce nikde.

Jediný způsob, jak zastavit tento kolotoč, je využít právě popisu vlastních pocitů – jak bídně se cítíte už jen proto, že je pro vás těžké chovat se ke známému stejně jako k ostatním – nebo jasného stanovení kritérii, která je třeba plnit.

„V zaměstnání si lze pomoci třeba tím, že mezi sebe a dotyčného začleníme do organizační struktury někoho, kdo jej povede, bude dohlížet na jeho výkon a případně podá návrh na potřebné změny, včetně eventuálního propuštění.

Pak ale musíme důsledně trvat na dané struktuře a nedopustit, aby náš známý onoho mentora obcházel a snažil se jednat přímo s námi,“ vysvětluje psycholog. Nejspíš sami cítíte, jak těžké je skloubit něco podobného s osobním přátelstvím. I proto je moudřejší už na začátku odmítnout, byť nám třeba „srdce krvácí“. A to nejen kvůli zachování přátelství, ale třeba také proto, aby se z nás nakonec nestal štvanec.

Další zajímavé články se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.