Samozřejmě není rozmazlování jako rozmazlování a v některých případech je to ku prospěchu. Záleží na okolnostech. Pokud jsou například doma kupované sladkosti zakázané a babička je pak nabízí svým vnoučatům, co hrdlo ráčí, není to dobré. Stejný princip funguje i ve výchově. Pro děti je totiž těžké pochopit a akceptovat, že doma platí jiná pravidla než u babičky s dědou. Naši nejmenší potřebují jednotnou výchovu a různé normy v nich vyvolávají zmatek.

Ovšem než se s prarodiči pohádáte, „že takto tedy ne“, raději si nechte poradit od psychologů a vytvořte si taktiku. Požádejte je, aby vám do výchovy nezasahovali a nekazili vám autoritu. Pokuste se vysvětlit jim to šetrně, bez výčitek a hněvu, abyste nevzbudili negativní emoce. Vzájemně se dohodněte na důležitých pravidlech, která budete společně dodržovat, přesto jim však nechte trochu prostoru, aby se cítili lépe. Základem je komunikace, vyříkejte si, co komu vadí, co ratolest smí a co ne a jak by měla výchova vypadat.

A trochu toho rozmazlování jim přece jen povolte. Pokud prarodiče nerespektují ani základní úmluvy, měla by matka s otcem stát při sobě a důsledně si trvat na svém. Nikdy však nezapomínejte na to, že děda s babičkou jsou pro děti důležití, a proto by o ně neměly být ochuzené kvůli malicherným rodinným sporům. Vždyť kdo by rád nevzpomínal na prázdniny u babičky, její výborné koláče a laskavé pohlazení?

Ano!

Jak to vidí čtenářka
Pavlína Sytná, Záhornice

Je naprosto přirozené, že babičky mají tendenci svá vnoučata rozmazlovat, ale samozřejmě by i zde mělo platit rčení všeho s mírou. Myslím, že rodiče jsou od toho, aby děti vychovávali, a prarodiče, aby do určité míry rozmazlovali. Nastat mohou dva problémy, buď babička nerespektuje výchovu rodičů a vnoučka rozmazluje i přes pravidla daná rodiči, nebo nastane druhý extrém, že se ho snaží vychovávat sama, protože výchova rodičů podle jejího názoru není taková, jaká by měla být a jak „školila“ děti ona.

To pak začíná boj o to, kdo bude vlastně ten vychovatel. Jistě není dobré, aby babička dovolila vše, ale aby se snažila a stále cítila být rodičem, to také není ono. Myslím, že ideální stav je tak něco mezi. Rozmazlovat, ale stanovit určité mantinely, a stanovit je s rodiči.

Ne!

Jak to vidí čtenářka
Miroslava Šimková, Liberec

Chtěla bych se podělit o svůj názor. Myslím si, že vůbec není v pořádku, když prarodiče rozmazlují své vnoučky. Vše má své hranice. Dobré je, když babičky pomohou, pohlídají, vnoučata něco naučí, předají jim své zkušenosti. I ony se tak mohou cítit užitečné. Ale „capit“ vnoučata, podstrkovat jim, co třeba jinak rodiče nedovolí, nebo jim kupovat přemrštěné dárky, to je podle mě špatné. Je mnoho způsobů, jak mohou být babičky užitečné, tak není třeba děti rozmazlovat.

ČTĚTE TAKÉ: Bára Petrová a Jan Šťastný: 20letý věkový rozdíl neřešíme!

Pro mě nejlepší vzpomínky na dětství byly, když jsem na celé prázdniny jela k babičce na venkov, kde se od rána tvrdě dřelo. Když se práce udělala, pochutnali jsme si na čerstvém mléku a krajíci chleba se škvarky. Dnes to vnímám jako nádherné dětství s krásnou vzpomínkou na svou babičku.

A jaký je váš názor? Podělte se s ostatními o své zkušenosti. (Hlasovat můžete v anketě umístěné napravo u článku.)