Maminka.cz

Jsem příliš pozitivní

Moje psychologie

23.3.2010 16:00 | Jana Benešovská | Moje psychologie
RUBRIKA: Chování a vztahy

Jsem příliš pozitivní
Jsem příliš pozitivní
Napůl prázdná, napůl plná… jakou sklenici vidíte vy? Tu poloplnou? Na optimismu a pozitivním myšlení není nic špatného - ba naopak. Na druhou stranu by ho nemělo být moc. Proč a jak krotit pozitivismus?

Nedávno jsem dočetla knihu The Secret - Tajemství, která je biblí pozitivismu. Nic není nemožné -získat zdraví, bohatství, spokojenost sám se sebou, když člověk bude pozitivně myslet. Pak mi zavolala spolužačka provdaná v USA. „Já s ním asi nemůžu žít. On je za každých okolností tak šííííleně pozitivní. Vždyť my se nemůžeme ani pořádně pohádat…“ stěžovala si. Někdo považuje pozitivní myšlení za jedinou cestu k úspěchu, jiný ho vnímá jako příliš americké a nefunkční. Pravda je taková, že zvykneme-li si ke všemu přistupovat negativně, svět se sám o sobě pozitivním nestane. Ovšem kde bychom skončili, kdyby všichni mysleli pozitivně? Vždyť co jiného než jistá míra nespokojenosti je pro nás motivací a hnacím motorem?

„Americké ,keep smiling‘ nás opravdu může někdy neskutečně popuzovat. Právem je vnímáme jako jistou situační necitlivost. Někdy i jako svého druhu provokaci, kterou nám druhý chce dát najevo svou převahu - na rozdíl od nás je přece nad věcí. Vedle takového člověka se pak nemůžeme cítit dobře, chybí nám elementární pocit duševního porozumění a schopnost sdílet i naše trápení,“ říká psycholog Petr Šmolka. Určitě už jste si sami na sobě vyzkoušeli, že když se snažíte v různých situacích myslet pozitivně, jeví se spousta věcí snazší - schůzka se šéfem má přijatelný výsledek, fronta na poště není tak hrozná, na parkovišti objevíte volné místo. Když přemýšlíte negativně, potkáváte se spíš s nezdary.

„Cesty k úspěchu jsou mnohdy velice křivolaké a je těžké po nich kráčet, pokud už a priori očekáváme nezdar. Pozitivní myšlení neboli snaha vidět okolo sebe co nejvíc dobrého je samozřejmě lepším vkladem do života i do vztahů s okolím než myšlení negativní, i zde však platí, že ,všeho s mírou‘,“ dodává psycholog. Nelze jednoznačně rozlišovat mezi optimisty a pesimisty, lidé jsou spíš smíšené povahy. Sklony k optimismu i k pesimismu jsou částečně dány geneticky, temperamentem a výchovou. Někteří kamarádi mluví o šéfech „nakažených“ dílky autorů snažících se za každou cenu - krize nekrize - vzbuzovat nadšení pro práci a jásot z povedeného, i toho méně úspěšného. „Naše a americká kultura jsou natolik odlišné, že některé postupy není snadné přenášet z jedné do druhé. Američané jsou paradoxně mnohem disciplinovanější než my.

Dostanou-li za úkol pozitivně myslet, tak se jej snaží plnit. Zatímco u nás bude stejný apel vyvolávat často spíš odpor. Zvlášť pokud je v příkrém rozporu s tím, jak se právě cítíme,“ vysvětluje Petr Šmolka. Pro optimisticky smýšlející je těžké rozlišit, kdy je pozitivismu akorát a kdy už příliš. Napovědět může okolí - když se ostatní ve vaší společnosti necítí dobře, asi to s pozitivním myšlením přeháníte. „Je důležité umět se druhých zeptat -co jim na nás vadí, čím je odrazujeme, proč se v naší blízkosti necítí dobře. Své vyladění možná změnit nedokážeme, ale krotit jeho vnější projevy se naučit můžeme,“ dodává odborník.

   

Související články

Nakažlivost šťastné nálady

Nakažlivost šťastné nálady

Většina z nás si spojuje slovo nákaza s nemocí a má i konkrétní představu, čím vším se může nakazit. Jak ..

Krize středního věku? Potká i vás!

Krize středního věku? Potká i vás!

Někdo se vydá na cestu kolem světa, jiný vymění svoji ženu. Proč právě teď přišla pravá chvíle od základ..

Kdybychom tak uměli mít rádi sami sebe

Kdybychom tak uměli mít rádi sami sebe

Pohled do zrcadla provázejí každé ráno totožné myšlenky: zklamání z toho, jak vypadám, jak se chovám a jak ..