[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Denně svého muže pozoruju. To, jak se cítí, chová, komunikuje… Je to běh na dlouhou trať…“ Ivona (28)
Z Ivonina dopisu byla cítit beznaděj. „Je to pár týdnů, co mi manžel přiznal, že bere drogy. Ztratila jsem pevnou půdu pod nohama, všechno, čemu jsem věřila, skončilo. Svého manžela miluju a nechci jej nechat padnout až na dno.“ Osmadvacetiletá Ivona netušila celé tři roky, po které její manžel drogy užíval, jak moc je situace vážná.
Později se jí manžel přiznal, jak moc se musel před ní i před dětmi kontrolovat. Jak přišel ke drogám muž, který pracoval v automobilce, vedl rodinný život a byl tátou dvou krásných kluků? Dvaačtyřicetiletý Zdeněk vyzkoušel drogy poprvé už před sedmi lety. K relativně nevinné marihuaně přibyl „drsnější“ pervitin.
Po nějaké době si dal znovu. A pak ještě… Až se dostal do fáze, kdy bez pervitinu nemohl vydržet ani měsíc. Pořád se mu ale dařilo celou věc před rodinou i okolím dobře tajit. „Zhruba před rokem jsme měli celkem velkou krizi, kterou jsme ale naštěstí zažehnali dalším početím.“ Tak idylické to ale zase nebylo. „Najednou jsem začala pozorovat, že s každou výplatou nosil manžel domů míň a míň peněz. Tušila jsem, že za tím bude buď nějaká jiná žena, nebo drogy.“
Ivona se pokoušela zůstat v pohodě především kvůli nenarozenému miminku. „Na internetu jsem hledala informace, jak se dá zjistit, jestli je dotyčná osoba bere a jak se to pozná.“ Měla obavy, jak bude manžel fungovat, když bude v porodnici. Někdo se přece musí postarat o jejich dva syny. „Po celou dobu jsem řešila, kde můžou být všechny peníze, které nám poslední dobu chybí, proč Zdeněk na návštěvě v porodnici usínal (naivně jsem to přisuzovala věku), proč neměl zájem pochovat si našeho syna. Když jsem přijela domů, manžel měl na návštěvě nějaké podivné lidi, které jsem ani neznala. To byl poslední hřebík do rakve.
Probrečela jsem tehdy tolik nocí, říkala jsem si, co jsem udělala špatně. Teď si myslím, že jsem dlouho přehlížela věci, které jsem přehlížet neměla. Štěstí v neštěstí bylo, že mi byl ochotný všechno říct, už v sobě neunesl tu obrovskou tíhu, to zapírání a přetvářku. Ovšem zjištění, že užívá pervitin (nejdřív ho jenom šňupal, nakonec si i píchal), pro mě bylo hodně bolestné. Byl rozhodnutý přestat, prý to zvládne sám. Moc jsem tomu bohužel nevěřila, ale šanci jsem mu dala.
Slíbil, že pokud znovu začne, navštívíme protidrogové centrum. Kdykoli jej můžu „otestovat“, musí mi dávat veškeré peníze, věnovat se víc dětem a především – KDYKOLI za mnou může přijít. Ví, že jsem tu pro něj. Nechci, aby se nám kvůli drogám rozpadla rodina!“ Drobné zlepšení na sebe nenechalo dlouho čekat. Děti najednou zjistily, že mají tátu, Ivona zase manžela. „Přestože se teď Zdeněk chová skvěle, každý den zažívám strach, jestli se to celé nespustí znovu. Nad vodou mě drží děti, kdybych je neměla, nevím, jestli bych dokázala být tak plná síly…
V tomto „pervitinovém“ příběhu figuruje zřejmě dlouhodobé, spíše občasné braní drog, které se dá opravdu těžko odhalit. Nedošlo ovšem k úplné destrukci osobnosti a potažmo ani vztahu. Zbytek zodpovědnosti a pudu sebezáchovy Ivonina manžela vedly k poměrně rychlému „happyendu“. Ovšem pozor, krize soužití se může opakovat, paměťová stopa v mozku na slast z drogy se může oživit kdykoli v budoucnu! Podobné „perníkové“ epizody prožilo mnoho mladších lidí, a dnes jsou v pořádku. Nebylo by od věci zajít se občas do poradny „pochlubit“, to by mohlo posílit schopnost abstinovat. Pozor také na přechod na jiné drogy, včetně alkoholu!
Pokračování >>>