Dětský svět není pouze bezstarostný, jak si o něm my dospělí někdy myslíme. Je velmi komplikovaný. A také velmi křehký. Stejně jako dospělí mají děti spoustu problémů a zažívají spoustu strachů. Na rozdíl od dospělých však mají podstatně omezenější možnosti, jak je řešit. Už proto by o nich rodiče měli vědět co nejvíc, protože především na nich a na jejich reakcích na dětské strachy záleží, jak je dítě zvládne, jestli se jich dokáže zbavit nebo s nimi alespoň nějak pracovat.

U devadesáti procent dětí se dříve nebo později vyvinou některé formy strachu, které odpovídají jeho věku a stadiu jeho vývoje, jsou zcela přirozené a které v dalším stadiu vývoje zmizí. U přibližně deseti procent dětí se objevují vážné formy strachu, které přerůstají ve fobie a silné úzkostné stavy a ovlivňují vývoj jejich osobnosti. Tyto děti se bez podpory a pomoci neobejdou.

Ovšem ani děti s běžnějšími formami strachu by na ně neměly být samy. Psycholožka Jane Goldman, autorka knihy „Jak přežít doma, ve škole a mezi kamarády“, zdůrazňuje: „Žádný dětský problém není bezvýznamný. Ke všem je třeba přistupovat vážně. Nezveličovat je a nedramatizovat, ale rozhodně je nebagatelizovat!“

Nezbytná součást života

Co je to vlastně strach? Karel Čapek napsal, že strach je nemoc špatného svědomí a že kdo žije čestně, nemá se čeho bát. Neměl pravdu. Se strachem se rodíme a strach nás do větší či menší míry provází celý život. Bioložka Olivia Judson tvrdí, že bez strachu by lidé ani živočichové nepřežili. „Strach se vyvinul proto, že se ukázal být jako evolučně výhodný. Kdo nemá z ničeho strach, riskuje život.“ Podobně o strachu mluví i psycholožka Anne Bacus v díle „Mé dítě si věří“: „Strach prožíváme jednoznačně negativně, ať je to tehdy, když nás zamrazí při sledování drsného filmu, když nás neznámý pronásleduje v noci temnou ulicí, nebo jsme účastníky nehody.

Protože to není příjemný prožitek, označujeme ho za špatný. Ale tento pohled je příliš povrchní. Jestliže mají strach zvířata a lidé ho pociťují od počátků své existence, je to proto, že hraje v evoluci důležitou roli. Strach vždycky varoval lidi i zvířata před nebezpečím. V určitých nebezpečných situacích je třeba bojovat, nebo utéct. Strach nám to umožňuje. Abychom to pochopili, stačí si uvědomit, jaké jsou fyziologické funkce strachu. Máme-li strach, uvolní se do krevního oběhu adrenalin.

Ten zvyšuje hladinu bdělosti a mobilizuje celý sympatický systém (srdce, játra atd.). Zrychluje se srdeční tep, zvyšuje se množství cukru ve svalech - člověk je připraven zaútočit, nebo utéci. Chápeme tedy jak emoce, jako je strach, pomáhaly člověku v průběhu vývoje přežít. Problém je, že dnes nebývá strach spojován ani s bojem, ani s útěkem. Veškerá takto nakumulovaná energie není využita, a může se tedy obrátit proti tomu, kdo ji vyprodukoval.

Pokračování >>>

SLEVÍN.CZ - Každý den nové slevy na jednom místě!