Devětadvacetiletý hudebník Petr se v kolotoči domácího násilí točil takřka dva roky. Od své přítelkyně se dočkal snad všeho špatného: urážek, ponižování, zesměšňování před lidmi, facek i kopanců.

„Uběhl asi měsíc od chvíle, kdy jsme se seznámili. Byli jsme zrovna v restauraci, když začala mluvit o nějaké Karolíně, o tom, že ji znám a že jsem ji s ní podvedl. Šlo o výmysl, žádnou Karolínu jsem neznal. Nadávala mi, hodně křičela, doma do mě kopala a mlátila do nábytku i do mě,“ popisuje Petr. Že se děje něco nepatřičného, si uvědomil okamžitě, jenže... Byl do své přítelkyně zamilovaný, a to rozhodlo.

„Co mě přimělo, že jsem zůstal? V první řadě zamilovanost. A taky snaha pomoct. Věřil jsem, že to byl nějaký hloupý zkrat, že se to změní, a věřil jsem přesto, že se podobná situace opakovala pak ještě tolikrát! Pak jsem najednou věřit přestal... Myslím, že jsem to vydržel, jak nejdéle to šlo,“ vypráví. S faktem, že ho přítelkyně týrá, se snažil vyrovnat nejprve sám, poté o tom opatrně začal mluvit před kamarády. „Jednou jsem navštívil psychologa, ale spíš jen proto, abych ty neuvěřitelné historky mohl někomu vyprávět. Nečekal jsem, že by mi nějak pomohl, spíš mi řekl, co jsem sám už věděl. Snažil jsem se o tom mluvit především s ní, jenže to k ničemu nevedlo, a tak jsem pak většinu času trávil sám, procházkami, abych si to všechno srovnal v hlavě,“ líčí.

Definitivní tečku za vztahem, který popisuje, udělal Petr po dvou letech. Žárlivé scény a útoky jeho přítelkyně dostaly takovou podobu, že musel několikrát zavolat policisty. Poslední incident viděli strážci zákona na vlastní oči, a protože Petrova přítelkyně byla cizinka, vyhostili ji z České republiky, což Petrovi celou situaci usnadnilo. I když mu několik měsíců poté zahlcovala telefon i e-mailovou schránku výhružnými zprávami, ulevilo se mu a už nikdy ji nekontaktoval.