<<< První díl článku

Ovšem správná ženská uvařila hrnec guláše a přikryla problémy zástěrou a slušný chlap zase věděl, že opustit rodinu se přece nedělá. Co by tomu řekli lidi…? Proboha! Ať už se milovali, nebo se brali jenom z ekonomických důvodů, patřili k sobě a nikoho nenapadlo na tom cokoli měnit.

Devadesátá léta a změna společenských poměrů položily rozum na lopatky. Generace dnešních třicátníků získala možnosti, které naši rodiče neměli: vyrazili jsme do světa, vrátili se vzdělaní, úspěšní, sebevědomí, finančně soběstační. Když takové ženy začaly kráčet v ústrety kamarádům svých otců, kteří znali ženu především jako multifunkčního domácího robota, děly se věci. „I dříve tu byli padesátníci a jejich partnerská neposednost.

Oproti těm dnešním se jim však nedostávalo receptivních spoluhráček, zajímavých nezadaných třicátnic. Tehdejší třicátnice byly dávno vdané, měly doma jedno či dvě děti a na nějakou dramatickou životní změnu většina z nich nepomýšlela. Navíc i ten padesátník se dost rozpakoval,uvázat si na krk‘ matku dvou dětí,“ upozorňuje Petr Šmolka. Z poznatků evoluční psychologie vyplývá, že zatímco ženy si vybírají muže podle vzorce: můj věk + něco, muži si vybírají ženu zpravidla 18 + něco.

Je tedy pochopitelné, že ač dnešní ženy kolem padesátky vypadají lépe než naše matky ve třiceti, muži v druhé míze vždycky sáhnou po ženě o generaci mladší. „Ruku na srdce - bylo by asi poněkud absurdní, pokud by dnešní padesátníci odcházeli kvůli ženám své generace. Mnozí z nich se domnívají, že tím jakoby,apgrejdují‘ stávající životní souputnice. Zůstanu-li u stejného přirovnání, pak jen málokdo si nechá instalovat do léta sloužícího počítače starší verzi programů nebo málokdo si po,chytrém‘ telefonu koupí mobil,hloupý‘,“ dodává Petr Šmolka.

Přivřít oči, nebo odejít?

Vyslechla jsem několik příběhů mužů, kteří podvádějí své manželky s mladšími s tím, že jejich ženy o tom snad dokonce i vědí, ale prostě to - po těch letech, jak se vyjádřil jeden - nechávají plavat podobně jako Simona Stašová v už zmíněném filmu Muži v naději. Psycholožky Laury Janáčkové se ženy v takové situaci ptají, jestli mají partnerovu o x let mladší milenku přijmout jako fakt a čekat, co z toho bude, nebo vytáhnout do boje.

„Ve své praxi se často setkávám s muži, kteří sice mají milenku, ale mají rádi i manželku a své děti a nechtějí opouštět rodinu. Často je to žena, která dává takzvaně nůž na krk a nevěrného manžela se zbavuje, přestože ho má ráda a je i dobrým otcem. Reálný život však ukazuje, že tyto ženy mají posléze menší možnosti při výběru nového partnera. Situace je tak pro ženu vždycky jednodušší, když nebude pátrat, podezírat, vyčítat. Když nic nevíme, nemá nás co trápit,“ říká psycholožka.

Řešení však nevidí ani v tichém přehlížení partnerovy nevěry, protože - ať si vědci tvrdí cokoli o neexistující monogamii - nevěra vždycky zásadně naruší důvěru ve vztahu. Takže co si počít? „Vždycky je třeba zvážit reálná rizika pro sebe i pro nejbližší okolí a zhodnotit vlastní podíl na vzniklé situaci. Těžko zobecňovat. Každá situace je úplně jiná a nelze než doporučit zkušeného terapeuta,“ tvrdí odbornice. Psycholog Petr Šmolka říká, že rozhodně nemá význam pokoušet se apelovat na zdravý rozum: „Pokud muž není úplně slaboduchý, pak i bez nás ví, že pro děti je lepší rodina úplná než neúplná.“

ČTĚTE TAKÉ: Bára Petrová a Jan Šťastný: 20letý věkový rozdíl neřešíme!

Někdy podle něj stačí chvíli počkat, až se přežene největší emoční smršť, a manželka nic nezkazí ani tím, pokud i ona pootevře soužití a dá muži prostor, aby ji taky někdy mohl trochu postrádat. „Velice účinná bývá, po vyčerpání všech ostatních možností, takzvaná strukturovaná separace. Jakýsi rozvod na zkoušku, kdy se muž zhruba na čtyři až šest měsíců z rodiny vzdálí, žije někde na neutrální půdě, případně i u své milenky. Domů pak nedochází, s dětmi se stýká jako rozvedený rodič, dohodnuty jsou příslušn,penězotoky‘. Je jen otázkou času, kdy začne trpět, kdy si uvědomí, co by mohl ztratit. Zhruba osm z deseti takto postižených mužů se k rodině vrací,“ uzavírá odborník.

Přirovnání k whisky a vodce vlastně není tak úplně od věci: jeden den máte pocit, že si přece musíte dát něco jiného než obvykle, vždyť jste celý život tak zoufale stereotypní! Ale možná, že když párkrát okusíte nějakou novinku, zjistíte, že správná byla ta původní volba, byť je to už tolik let, co jste se pro ni rozhodli. Ostatně jak nedávno prohlásil jeden můj kamarád: „První manželka je pro muže stejně nejlepší. Bohužel na to přijde až u té třetí.“