Mění internet náš životní styl?

„Cynik by řekl, že jsme se od televizí přestěhovali k počítačům, což ovšem pro naše páteře a klouby není žádný zvláštní pokrok,“ říká psychiatr Karel Nešpor, primář mužského oddělení závislostí Psychiatrické léčebny Bohnice, který se ve své praxi věnuje problematice závislosti na internetu. V tomto případě jde spíš o relativní pojem, protože internet nelze srovnávat s drogami či alkoholem, a tak spíš než o závislosti mluví odborníci o návykovém chování.

„Pokud ovšem internet začíná poskytovat uspokojení a neplní funkci pracovní ani žádnou jinou, bývá to na pováženou. Jestliže člověk není schopen emočního a sociálního kontaktu mimo počítač a fungování v přirozeném světě, může se jednat o problém,“ vysvětluje Karel Nešpor. Názory na tuto problematiku jsou různé, nicméně faktem zůstává, že internet vytvořil v podstatě celý nový svět k uspokojení téměř všech lidských potřeb, od sexuální až po potřeby uznání a seberealizace, a tak je v podstatě nemožné, aby na svých uživatelích a na jejich chování nezanechal vůbec žádné stopy. A stejně jako každý jiný vynález, i internet je mincí o dvou stranách. „Internet umožnil prakticky bleskový přístup k co největšímu množství informací a služeb, které bychom jinak museli poměrně náročně vyhledávat. Informace jsou součástí životního stylu, který se neustále zrychluje.

Když se chcete oblékat módně, měli byste vědět, co je v módě, což se dozvíte na internetu. Jeho používání může lidi dělat informovanějšími, schopnými se na základě posouzení informací rychleji a kvalifikovaněji rozhodnout. Je tématem diskuse a současně i její formou. Přibližuje lidi na základě virtuálního světa, kde neexistuje vzdálenost ani časové posuny. Stejně tak je ale může vzdalovat, pokud jsou jeho možnosti nadužívány,“ říká Vojtěch Bednář, sociolog zabývající se moderními komunikačními technologiemi.

Kdo jste, uživatelé?

Ruku v ruce s vývojem internetu se mění i struktura jeho uživatelů. „S rozvojem internetového připojení, pokrytím regionů a menších měst začali v posledních čtyřech až pěti letech přibývat uživatelé ve věku 45–54 let, ale i starší. V loňském roce dosáhla internetová populace v Česku hranice 5 milionů uživatelů,“ říká Kateřina Holmanová, marketingová manažerka Google ČR. Už neplatí, že internet je doménou lidí od pětadvaceti do pětatřiceti, na síti jsou stále častěji vidět i senioři. Chatují, mailují, hledají informace. A stejně zapáleně jako teenageři nebo lidé v produktivním věku. Jenže zatímco senioři dokážou svůj pohyb na internetu kontrolovat, u teenagerů je totéž podstatně obtížnější úkol. V poslední době se tak proto stále častěji hovoří o „generaci Y“, lidech narozených v letech 1982–1994, kteří neumějí žít, nejsou-li on-line, tedy nejsou-li připojeni k síti. Opovrhují klasickou televizí, místo toho dávají přednost sledování krátkých videoklipů na serveru YouTube.

Hudbu poslouchají zásadně ve formátu MP3, vlastní nejmodernější mobily s fotoaparáty a pochopitelně s přístupem na internet. Svým kamarádům píšou přes ICQ nebo nechávají vzkazy na Facebooku, volají zásadně Skypem. „Stačila by jedna silná ‚bouře‘, aby tito lidé pochopili, že bez internetu nejen žít mohou, ale i musí. Člověk má tendenci chovat se tak, aby uspořil co nejvíc fyzické energie, a sezení za monitorem je z tohoto hlediska lacinější než chodit po světě. Tito lidé ale stejně časem zjistí, že existují i jiné reality, než je jejich oblíbená klubová virtuální místnost. Určité odpoutání se od virtuální reality pak bude součástí přirozeného procesu jejich vývoje,“ domnívá se sociolog Vojtěch Bednář. Zároveň ovšem připouští, že lidé, kteří éru internetu a mobilní komunikace zažijí od začátku, budou brát v budoucnu technologie jako samozřejmost, což může jejich závislost spíš posilovat než mírnit.

Že by se z nich však staly síti zcela oddané bytosti, to si nemyslí. Brání tomu současný technický i obsahový vývoj, který směřuje k vylepšením, ovšem nikoli k zásadní revoluci. „Tahounem webových služeb jsou v současnosti servery označované jako Web 2.0. Ty zcela závisejí na uživatelích, kteří v nich vytvářejí obsah. Kdyby to byl obsah ‚hloupý‘, lidé by tyto služby opustili, a v konečném důsledku od internetu odešli. Internet také nedokázal a – přes některé temné vize podle mého názoru nedokáže – k sobě velké množství uživatelů připoutat natolik, aby přestali vnímat okolní svět. Ti, kterým se to stane, jsou výjimkami.“

Centrální mozek lidstva

Čím si nás vlastně získal internetový svět a jak je možné, že má tak obrovskou moc ovlivnit to, jak žijeme, jak se chováme, jak myslíme? Psychiatr Karel Nešpor to přičítá především interaktivitě. Internet není jen médiem nabízejícím zábavu, ale umožňuje každému jednotlivci podílet se na její tvorbě, a to je ten zásadní důvod! Vojtěch Bednář zmiňuje i extrémní množství možností a služeb, které jsou jednak značně různorodé, jednak přesto vzájemně dokonale propojené.

„Internet je přináší najednou, nevyžaduje od uživatele žádnou fyzickou nebo intelektuální námahu a přináší je bez čekání.“ Jenže jak už bylo řečeno, zpřístupnění takového množství možností a informací může mít na lidskou psychiku pozitivní i negativní dopady. Umožňuje sice pracovat mnohem rychleji a kvalitněji, na druhou stranu internet přináší informace v nepřetržitém přívalu, což příjemce nutí neustále sledovat, co se děje. Média předchozích generací nabízela jednorázový přísun zpráv. Ráno u snídaně si lidé přečetli nebo pustili rozhlas, večer se dozvěděli novinky z televize. Dnes se však přílivem informací rozptylují celý den. Nejen kvůli neustálému připojení, svou roli hraje i obava, aby náhodou nebyli vyloučeni ze sociální skupiny, do které patří a kde se nevědomost neodpouští… Vojtěch Bednář se přesto domnívá, že neustálý přísun informací neznamená, že je lidé všechny automaticky hltají. Naopak. Podle něj konzumují jen ty, které je zajímají, případně které se jim nejvíce nabízejí.

To v konečném důsledku vede k tomu, že jsou schopni informace rychleji analyzovat a taky se rychleji rozhodovat, i když kvůli snadné dostupnosti nejsou nuceni si je pamatovat. Projevuje se to například při nakupování. Spousta z nás má jasno v tom, co si v obchodě vezme z regálů, a umíme se lépe rozhodovat, je-li nám předložena další nabídka, ovšem už si nepamatujeme třeba informace o cenách, což nám v konečném důsledku může uškodit.

Informace? Chceme se bavit!

Přestože pro řadu lidí je internet synonymem nevyčerpatelné studny informací, vypadá to, že většina ho momentálně vnímá především jako zábavu a využívá coby hračku ve volném čase. Vyplývá to aspoň z analýzy dotazů, které každou vteřinu miliony lidí po celém světě sypou do internetového vyhledavače Google. Firemní analytici na konci každého roku výsledná data sečtou a vyhlásí v rámci rubriky nazvané Zeitgeist žebříček nejhledanějších pojmů v jednotlivých zemích a připojí i další informace. Ten loňský ukázal, že rokem 2008 hýbala v Česku i v celém světě zábava. Na prvních místech mezi nejvyhledávanějšími termíny u nás stojí MP3, hry a YouTube. Teprve poté přicházejí na řadu mapy a práce. „V tomto směru nejsou Češi nijak výjimeční, protože trendy, které jsou patrné u nás, vidíme i v zahraničí. Pokud bychom se detailně podívali i na ostatní země, například Velkou Británii, Německo, Polsko či Španělsko, zjistili bychom, že ve všech zemích se na prvních pěti místech objevují dotazy spojené se zábavou či trendem zábavního průmyslu,“ říká Kateřina Holmanová z Googlu. V Británii byl například nejvyhledávanější službou Facebook, v Německu Jappy nebo Wer kennt wen?, což jsou obdoby českých sociálních sítí typu Lidé.cz nebo Spolužáci.cz.

Také v Polsku se na první příčce ve vyhledávanosti umístila sociální síť Nasza klasa, do žebříčku pronikl ale i český zástupce. Postaralo se o to davové šílenství kolem Ivana Mládka a jeho písně Jožin z bažin objevené Poláky na YouTube. Při detailnějším pohledu na žebříček Zeitgeist překvapí, že Češi sice vyhledávají praktické informace, ale na rozdíl od zahraničí téměř žádné zpravodajské portály. Čím to? Že by nás informace nechávaly chladnými? Vůbec ne, jen jsme zvyklí dostávat se k nim jinou cestou. „V Česku se uživatelé chovají trochu jinak než například ve Velké Británii nebo Spojených státech amerických. Jsou naučeni přečíst si zprávy buď na hlavní stránce, kterou mají předem nastavenou, nebo procházejí zpravodajské servenoviny ry přímo – do svého prohlížeče píšou konkrétní adresu zpravodajského serveru,“ vysvětluje Kateřina Holmanová.

Kam kráčí internet?

Že je současný internet především zdrojem zábavy, potvrzuje i americký žebříček Zeitgeist. V první desítce nejvyhledávanějších pojmů se objevil mobilní telefon iPhone, služba Facebook, zpěvák David Cook, zábavní server YouTube a olympijské hry v Pekingu. „Když uvážíme, že v témže roce volili Američané prezidenta a že ač jméno vítěze v žebříčku zvítězilo a jméno kandidátky na republikánskou viceprezidentku bylo na sedmém místě, je to mezi zábavou jen skromná připomínka této události,“ myslí si Vojtěch Bednář. „A internet je tím více zábavou, čím je rychlejší a čím jednodušeji dokáže zpřístupnit multimediální obsah,“ dodává. Vývoj a další rozšiřování internetu s sebou pochopitelně nesou řadu kladných i záporných efektů. Ne všechny jsou měřitelné, protože v masovém měřítku nepoužíváme síť a veškeré její možnosti tak dlouho, aby před nás odborníci mohli položit jasná tvrzení. Každopádně před internetem není úniku a vůbec tím teď nemám na mysli cosi, co jsme na začátku nazvali závislým chováním.

Vzhledem k tomu, že pojmům hledaným na Googlu vévodí zábava a sociální sítě, kdy lidé komunikují mezi sebou, aniž by se zvedli od klávesnice počítače, je namístě úvaha, jak tento fakt zahýbá s naším sociálním chováním. Třeba jestli se z restaurací a hospod brzy nepřestěhujeme pouze na internet. A o čem si tam budeme povídat, když každý z nás se bude na síti bavit zcela ve své režii? O televizi se sice kdysi mluvilo jako o médiu, které přispívá ke klipovému vnímání světa, takže divák je schopen soustředit se jen na jednu věc, navíc velmi krátkou dobu, jenže na rozdíl od internetu, který nás učí vnímat kontextově, disponovala televize zcela zásadní věcí – vytvářela spojení s kolektivem. Nebo už se vám někdy stalo, že jste si o klipu z YouTube popovídali s přáteli úplně totožně jako o tom otřesném televizním pořadu, který včera dávali v televizi? A nezáleží na tom, kolik televizních programů máte.

CO VLASTNĚ HLEDÁME?

NEJHLEDANĚJŠÍ SLOVA NA INTERNETU V ČESKÉ REPUBLICE V ROCE 2008 PODLE GOOGLE ZEITGEIST:

1. MP3
2. hry
3. YouTube
4. mapy
5. práce
6. Praha
7. Brno
8. video
9. TV
10. program

NEJHLEDANĚJŠÍ ČESKÉ CELEBRITY:

1. Ewa Farna
2. Jarek Nohavica
3. Daniel Landa
4. Chinaski
5. Tři sestry

NEJHLEDANĚJŠÍ ZAHRANIČNÍ CELEBRITY:

1. Madonna
2. Rihanna
3. Nightwish
4. Avril Lavigne
5. Britney Spears

KRÁSA V ČECHÁCH:

1. účesy
2. kosmetika
3. fitness
4. tattoo
5. nehty

NAKUPOVÁNÍ V ČECHÁCH:

1. nábytek
2. obuv
3. shop
4. oblečení
5. hodinky

ZDRAVÍ A NEMOCI V ČECHÁCH:

1. těhotenství
2. dieta
3. rakovina
4. očkování
5. gynekologie