Jednou jsem narazila na větu, kde se diskutující ptala - jestl „mazleníčko s manžou nemůže ohrozit mimíska“.... děs běs. Taky to nemám ráda, všeho moc škodí. A co je další nářez, je používání množného čísla úplně všude i tam, kde to evidentně nesedí. Třeba „my dojedeme“ je ok, mluvíte za sebe a za dítě. Ale „my vážíme, my máme zaražené prdíčky, nám rostou zoubky“ je mimo....

Docela jsem se při čtení pobavila - musím říct, že i mě často při čtení různých „maminkovských“ diskusí na netu napadne, jestli se některé autorky příspěvků nezbláznily. Nebo třeba i při čtení některých inzerátů na dětské věci (např. taková „náááááádherňoučká mikinka, která vám udělá ještě dobrou službičku“ vysloveně potěší ). Myslím, že přesně o tomto článek byl - jedna věc je používat při komunikaci s kojencem a batoletem typické dětské výrazy typu hajat, papat, hačnout si, což je naprosto v normě - takové výrazy jsou bližší dětskému vnímání řeči a navíc je dítě zvládne brzy opakovat, takže se může zapojit do komunikace s rodiči, jiná věc je vymýšlet si prazvláštní výrazy (třeba právě ona zmiňovaná těhulka) a používat je v komunikaci s dospělými osobami. Vždycky se mi zdálo, že kamarádkám můžu normálně oznámit „jsem těhotná“ či „čekám dítě“ a nemusím je zasmajlíkovat oznámením „jsem těhulka“. Jsem doma už pět let (nyní s druhým dítětem) a zatím se mi nezdá, že by moje slovní zásoba zas až tak významně utrpěla (i když trochu jistě ano), což je nejspíš dáno právě tím, že s dospělými se bavím stále stejně „normálně“ jako před porodem prvního dítěte

A ještě na okraj - nepleťme si používání zdrobnělin a šišlání. Při použití zdrobněliny ještě vůbec nemusím šišlat - miminko, holčička, chlapeček., šatičky apod.jsou běžná zdrobnělá slova a se šišláním nemají nic společného. Zato pokud někdo např. miminku umývá vlášky, drží ho za lučičku či mu zpívá píšničku, pak šišlá, i kdyby zdrobnělinu nepoužil.
Stejně tak je omyl domnívat se, že nebudu-li na dítě mluvit dětskou řečí, bude hned a brzy správně vyslovovat všechny hlásky. To je spíš záležitost konkrétního dítěte a vývoje jeho mluvidel. Třeba správná výslovnost L je standardní tak kolem čtvrtého roku věku dítěte, R a Ř mezi pátým a šestým apod. Jak tu někdo psal, že dítě ve 20 měsících vyslovuje správně R. L a domníval se, že je to zásluha „nešišlání“, tak to je spíše velká výjimka a třeba právě u toho R je i pravděpodobnost, že ho dítě ještě časem začne vyslovovat špatně a znovu se naučí správně až standardně ve věku kolem pěti, šesti let, kdy jsou na výslovnost R mluvidla už správně vyvinutá (před tímto věkem je trvale správná výslovnost R opravdu spíše výjimečná. Většinou můžete na dítě mluvit jak chcete krásně a stejně se R, Ř naučí až kolem toho pátého roku, je to dáno vývojem mluvidel a artikulačních dovedností. i když výjimky samozřejmě existují). Ale to bylo je tak na okraj a souviselo to spíš s diskusními příspěvky než s článkem a mělo to trochu uklidnit maminky, které nešišlají a od dítěte se stejně správné výslovnosti jen tak nedočkají

kvokající slepice?... a co si pak myslet o chlapovi, který se mezi kamarádama(a nejenom tam) změní ve sprosté čuně...a začne se : kur.a , p..a, do haj..u, .......uffff, radši budu u těch těhulek jo jo, nemá se nic přehánět, to je jasné....ani já na děcko nikdy nešišlala, a nekomolila každé druhé slovo....čeho je moc, toho je příliš...ale na druhou stranu je to každého věc...a vám ať se zvedá kufr třeba ještě sto let ..hezké blití přeju .......jo, a předpokládám, že vy jste bezchybný/á ...a žádný zlozvyk nemáte..tomu pevně věřím a ještě si přidám smajlíka .......

myslím, že autor nezpochybňuje něžnosti při komunikaci s dítětem, ale přenášení zdrobnělin do diskuze s dospělými a sebeprezentace na netu. Naprosto souhlasím, že je to otravné číst. Sama mám 14 dní do porodu, a velkou většinu diskuzí jsem opustila právě z toho důvodu, že místo relevantních informací a zkušeností „k věci“ se většinou konverzace stočily k nepodstatnému žvatlání plnému pitomých výrazů s několika řádky !!! smajlíků (jeden OPRAVDU stačí, nejsme natvrdlé, abchom z něj nepoznaly, že máte opravdovou radost z dvou čárek na těhotenském testu).
Opravdová mdloba na mě ale přišla v momentě, kdy jsem zjistila že se tento komunikační mor přenesl i mezi zdravotnický personál. Na dotaz sestry, kdy mám termínek porodu, jsem měla velkou chuť odpovědět, že pátého březníčka. Bez smajlíku.

No nevím. Mám syna 20 měsíců a nikdy! jsem na něj nešišlala a když k tomu mělo okolí tendenci (hlavně babičky), tak jsem to rázně zatrhla a zvykly si. Krásně vyslovuje „R“, „L“, „S“ a další... Nepoužívám ani zdrobněliny jako „mimísek“, „těhulka“ atp...přijde mi to ujetý. Řeknu mu, že „jdeme papat“ to zase jo, ale to je tak v mezích. A šišlání fakt nechápu.