[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Muži to mají těžké. Pokud ženu o ruku požádají, mohou být odmítnuti, stejně tak ale může být jejich žádost přijata a kladně zpracována...
K jejich vlastní škodě. Jak poznáte, zda je vaše partnerka dobrý typ pro manželství a celoživotní závazek? Zeptali jsme se a zjistili zajímavé věci. Čtěte...
„Chodil jsem s holkou, která byla ve všem úplně skvělá. Chytrá, sečtělá, krásná. Jenže když jsme spolu začali žít, zjistil jsem, že je to zapálená vegetariánka. Domů nesměl ani kousek uzeniny (jak rád bych si dal gothaj), nad řízkem u mé matky se málem pozvracela a jako slavnostní večeři mi nabídla jáhly a šmakouna.
Tedy nešmakovalo mi to ani náhodou, ale myslel jsem si naivně, že ji předělám. Jenže pak jsem si na návštěvě u přátel všiml, že vykulené pětileté Helence hučí do ucha, jak je maso hnusné a jestli by chtěla, aby jí maminka k nedělnímu obědu uvařila jejího králíčka Pepíčka – domácího mazlíčka. Holčička se tenkrát poblinkala a já si uvědomil, že nechci, aby takto terorizovala naše vlastní děti. Po tomto incidentu jsme se rozešli, naštěstí bezdětní.
A já si našel slečnu, která umí řízky jedna báseň, biojídlo jí sice chutná, ale netrápí se hladovkou, když nic v biokvalitě nesežene, a hlavně žádným svým fanatismem neobtěžuje okolí. Vlastně ano. Fanaticky se chce vdávat a se stejným nadšením hlídá fotky z ultrazvuku na ledničce. Miminko se má narodit každým dnem. A těhotenské chutě? Především na řízky a uherák.“ Martin, 29
„Jsem kavárenský povaleč a nestydím se za to. Jenže moje partnerka je žena, se kterou by se srovnat krok nepodařilo jen tak někomu. Ráno místo snídaně vyrazí do fitka, v poledne běhá po parku, pracuje do noci a po návratu domů se se mnou chce procházet.
Do kavárny chodím sám, vlastně se divím, že se se mnou stihla seznámit. Inka je nesmírně sexy, milá, přátelská, jen jí občas nezapadám do rozvrhu. Nestíhá, nesvačí... nedokážu si představit, že by se jí do života vešly děti. Je mi to moc líto.
Byla by perfektní maminka. Na druhou stranu bych se bál, že bude dítě odmalička týrat pevným rozvrhem, že by se nekonalo rodinné ranní mazlení v posteli a všechny příjemnosti by nejspíš převálcovaly povinnosti.“ ...po roce:
„Jsme manželé. Inku jsem se sice o ruku požádat bál, nakonec to ale dopadlo tak, že si klekla ona přede mnou, ve čtvrtém měsíci těhotenství. Docela jsem se vyděsil, ale bylo to zbytečné. Inka postupně zpomalila, tedy jen na dobu těhotenství a svatby. Po porodu zase zrychlila. Koupila si funkční kočár a vyráží na pravidelné procházky do přírody. Malá Inuška je tak pořád venku. A nevypadá, že by strádala.
A mazlení a moje milovaná kavárna? I na tu teď občas dojde. Jen musím volit nekuřáckou a takovou, aby byla na trase výletu mojí ženy. Takže ano, i příliš akční žena zpomalí, ale jen je-li k tomu donucena okolnostmi. Nepočítejte s tím, že ji předěláte. Už jsem zjistil, že ženy si vždy a vše dělají po svém. Muže mají jen jako asistenty.“ Tadeáš, 33
Čtěte také: Váš příběh: Dcera miluje nevlastního otce! Co s tím?
„S Jitkou jsme se třikrát stěhovali. Nikdy se ale nevzdala svých plyšáků, které hromadí už od střední školy. Nejstaršího má dokonce od dvou let. Bydlíme spolu, bavíme se o rodině, ale o svatbě ne. Moje dítě se nenarodí mezi plyšové hračky staré dvacet a více let. Navíc, bavil by vás sex a plození, kdyby na vás z poličky koukali mončičáci, pamětníci jejích prvních lásek? Mě tedy ne...“ Miloš, 41
„Žena, která si vás plete s oblíbeným plyšovým mazlíkem, opravdu není ta, kterou bych chtěl za manželku. Oslovuje mě ,pejsku‘, chová se ke mně, jako bych byl infantilní magor, a já to vysloveně nesnáším. Je to vlastně jediný důvod, proč ji nejsem schopný požádat o ruku. Na druhou stranu uznávám, že Ilona je jako matka nepřekonatelná a směrem k dětem je její ,pápá‘ úplně dokonalé.
Umí se s nimi mazlit, hovořit na jejich věkové úrovni, ale měla by si uvědomit, že potenciální manžel není infantil. S Ilonkou máme dvojčata a jsme spolu sedm let. A mně celou tu dobu trvá vysvětlit jí, co se mi líbí a co ne.
Proto jí tvrdím, že teď není na svatbu vhodná doba, protože stavíme dům, buduju kariéru a nemůžu si vzít ani den volna atd. Výmluvy mi ale za chvíli dojdou a já už se vidím, jak jí říkám: ,Kiťulínko moje, pejsánek si tě ale opravdu nemůže vzít a pusinkovat před lidmi, protože nesnáší to tvé ňufání.‘“ Jirka, 35
„Našel jsem si úchvatnou partnerku. Byla úspěšná, pracovitá, nepověsila se na mě jako balvan a kromě společného života měla i svůj vlastní. Byl jsem pyšný na to, že se mi v pětatřiceti povedl takový úlovek. Jenže Šárka mě překvapila tím, že od počátku tvrdila, že děti nikdy nechce. Sobecky a naivně jsem byl přesvědčený, že během pár schůzek pozná moje skryté kvality a svůj vztah k dětem přehodnotí. Chyba lávky.
Spíš se stalo to, že jsme otěhotněli jaksi nechtěně. Naštěstí na potrat nešla, ale celých devět měsíců se neslo v duchu plánování. Měla grafy úplně na všechno, hlavně na to, aby jí pravidelné schůzky u gynekologa nezasahovaly do byznys povinností. Doufal jsem, že se to po porodu změní, ale mateřská láska se v našem případě nekonala.
Ještě v porodnici si nechala zastavit laktaci, obvolala všechny připravené chůvy a šestý den poté vedla mítink společnosti v Madridu. Dcera je pro ni dodnes někdo, s kým se pomazlí jednou týdně, a to asi stačí. Já ji opustit nechci, takže žijeme společně, ale manželé asi nebudeme. V diáři by na svatbu stejně neměla okénko.“ Kamil, 38
Další zajímavé články najdete v aktuálním vydání časopisu Maminka.