Maminka.czPorod

Nedělat mezi dětmi rozdíly? Někdy to jde těžko...

Ivana Ašenbrenerová 22.  3.  2012
Mateřská láska obvykle nedělá rozdíly a stejnou měrou naděluje všem našim dětem. Může se ale stát, že jedno dítě je nám přece jen trochu bližší… ať už vědomky či nevědomky. Jsou takové city normální nebo se někde stala chyba? Druhý díl článku...

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

< první="" díl="">

I když mi psycholožka říkala, že pouto se může vytvořit až později, třeba až v druhé polovině prvního roku, a že jde o složitý proces, který nezávisí na tom, jestli jsem dítě měla v prvních minutách na břiše. Uplynuly dva roky, a já mám pořád pocit, že druhou dceru miluji méně. Stydím se za to, ale prostě si nemůžu pomoct,“ říká dvaatřicetiletá Alena.

Láska na první pohled je asi něco, co vidíme jen ve filmech, a vytvořit a prohloubit lásku, která trvá celý život, obyčejně stojí úsilí, čas a také hodně trpělivosti. A to platí nejen o lásce mezi mužem a ženou, ale i mezi sourozenci či mezi matkou a dítětem. Fyzický kontakt těsně po porodu nezaručuje okamžitou citovou blízkost. Alena jistě není jediná matka, která tvrdí, že jedno dítě miluje více než druhé. Jen o tom ty další nemluví nahlas. „Každý člověk je originál, takže je docela klidně možné, že matka může mít jedno dítě raději než druhé nebo ostatní.

Vypadáme jinak, chováme se jinak, vzbuzujeme lásku různým způsobem, zapadají do sebe jiné kousky vztahové skládačky. Není to nic, za co by se maminka měla stydět. Dokonce to je přirozené a normální. Podle mě snad ani není možné, aby měl rodič rád více dětí úplně stejně a stejným způsobem. Podstatné je, aby měla matka každé své dítě dostatečně ráda (ale každé třeba za něco jiného a trochu jinak). V ideálním případě by měla mít matka ráda své děti láskou bezpodmínečnou, takovou, kterou si dítě nemusí zasloužit. Mít ho ráda jen pro to, že je,“ vysvětluje psycholožka Beníšková.

Nedělat rozdíly? Jde to těžko

Nikdy se nedá odhadnout, jaká matka z vás ve finále bude. Takže klidně teď můžete tvrdit, že byste nebyla dobrá máma, nebo naopak přesvědčovat okolí, že budete ta nejlepší. „Nedá se nijak dopředu zjistit, že právě vy budete mít s mateřskou láskou potíže. Proto nejde ani říct, že byste neměla mít děti. Je mnoho žen, které se na dítě příliš necítí, do jiného stavu přijdou spíše nedopatřením, ale pak jsou z nich vynikající maminky. To, že matka své dítě miluje, zároveň neznamená, že z něj není občas unavená, že na něj někdy není naštvaná, že si nechce hrát nebo povídat…

To všechno je normální. Samozřejmě se může stát, že pokud žena miluje jedno dítě výrazně více než druhé, bude mezi nimi dělat nějaké rozdíly. Pak je ale namístě se zamyslet a situaci řešit za pomoci odborníka. Dětem se nežije dobře s tím, že maminka je nemá ráda, že má mnohem raději bratra či sestru,“ radí psycholožka Beníšková. Jde samozřejmě o případ, že jedno dítě protežujete skutečně mnohonásobně víc než to druhé.

Pokud byste totiž tento problém neřešili, je možné, že si kvůli vašemu přístupu ponese „odstrkované“ dítě do života spoustu traumat. A taková traumata bývají hluboká a umí pronásledovat třeba až do smrti. Je možné, že jedno dítě milujete méně prostě proto, že jste se musela kvůli němu vzdát něčeho, co jste dělala ráda, že vám „narušilo“ vaše plány, třeba profesní, že vám zkomplikovalo život, nebo prostě proto, že vás právě v té době opustil partner. Může to být tisíce důvodů – ale nikdy by je nemělo pocítit dítě.

ČTĚTE TAKÉ: Soutěžte o 25 x hvězdný produkt Sensibio H2O od Biodermy

A věřte, že to jde. „Mám tři děti a každé s jiným mužem. Nikdy jsem mezi nimi nedělala rozdíly, přitom každé je naprosto jiné a s jinou povahou. S každým si jinam rozumím a s každým mám jiný vztah. Někdy je to těžké, hlídat si, abych neprojevovala k některému z nich více lásky, ale myslím, že se to dá zvládnout,“ vypráví čtyřicetiletá Martina. Z osobní zkušenosti mohu i já potvrdit, že v mém životě matky tří synů se občas vyskytly situace, kdy jsem si kladla otázku: „Mám je ráda všechny stejně?“ Většinou to ale bylo ve chvíli, kdy mě jeden z nich opravdu hodně naštval. Za deset minut pak bylo všechno jinak a moje city se vrátily tam, kde byly předtím.

Když se zamyslím a zeptám se znova, jestli náhodou nemám některého z nich raději, nejspíš vás zklamu – nemám. Ale každého mám ráda trochu jinak, jiným způsobem. Nejstaršího miluji pro jeho smysl pro humor, empatii a galantnost, prostředního miluji pro jeho rozvážnost, zodpovědnost a zvláštní lesk v očích a nejmladšího pro jeho upovídanost a šikovnost. A myslím, že všichni moc dobře vědí, že jejich máma je má ráda. Tak jak umí nejlépe, i když někdy zvýší hlas a rozzlobí se. Protože ani mámy nejsou dokonalé.

Témata: Děti, Porod, Předškolák, Novorozenec, Školák, Batole, Kojenec, Chování a vztahy, Časopis Moje psychologie, Mez, První minuta, Galantnost, Složitý proces