[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Mámo, kup mi to!“, když se nic nedělo, plácl mámu po břiše a začal křičet, dupat, plivat, válet se po zemi. Maminka byla bezradná, styděla se, a tak aby byl klid, přihodila do košíku vytoužené bonbóny a se spokojeným „andílkem“ utíkala k pokladně.
Takřka každé batole samozřejmě zkouší, kam až může v různých situacích zajít, co si může dovolit; jednoduše testuje hranice, vaše reakce a své i vaše možnosti. Nedělá to proto, že by bylo škodolibé, zlé a záludné, jen to zkrátka patří k jeho zdravému sociálnímu a emocionálnímu vývoji. Podvědomě po vás chce nejen bezbřehou lásku, ale i hranice, pravidla a řád, které mu dodávají pocit bezpečí.
„Pociťují-li malé děti zlost nebo frustraci, je výbuch vzteku stejně přirozenou reakcí organismu, jako je zívání při ospalosti,“ tvrdí renomovaný americký neuropsycholog Michael Potegal, který se výzkumem dětského vzteku a vzdoru zabývá řadu let. Zaleží však na temperamentu a osobnosti dítěte a v neposlední řadě také na vašich reakcích, jak se vše bude vyvíjet dál…
Alena je maminka jedináčka (zatím) a manželka velmi vytíženého podnikatele, který se na výchově Tobíka příliš nepodílí, protože zkrátka nemá čas. Tobiáš byl zhruba do 2 let úplně normální kluk, navíc hezký, zdravý, šikovný a bystrý – celé rodině dělal radost. Nyní jsou mu 3 roky a z andílka je čert. Vše musí být podle něj, je schopný donutit Alenu aby uvařila tři obědy, a nakonec obědvá rohlík s marmeládou, nakupování se stalo pro Alenu naprosto děsuplným zážitkem, kdy trne, co si Tobiáš poručí a jakou scénu kvůli tomu ztropí. Když není po jeho, je schopný nejen plakat, křičet, válet se po zemi, ale Alenu klidně i bouchá, štípe a v poslední době dokonce vyhrožuje: „Až budu velký, zbořím ti dům a rozbiju šaty!“ Alena je nešťastná a naprosto bezradná, stále víc se bojí konfliktů a dle psychologa se podvědomě snaží jim předcházet tím, že se synovi podbízí, vše mu dovolí, uplácí ho, prost pro něj není rodičem, natož autoritou, ale kamarádem a příležitostnou komornou. Tobík dle terapeuta „křičí o pomoc“, nechce slabou matku, bere mu to životní jistotu, je ztracený v moři její bezbřehé lásky a tolerance a zoufale volá o nastavení nějakých hranic a mantinelů. Tobiáš je malým drzým Davidem, který bez větší námahy udolává svého velkého Goliáše – maminku.
=====Když se období vzdoru poněkud zvrhne…=====
Tobiáš je v bouřlivém věku – v jednom z období vzdoru, kterých je v dětství a dospívání několik. Psychoterapeutka Eva Klemtová o období vzdoru tvrdí: „Dítě si začíná uvědomovat svou osobnost odděleně od rodičů a hledá její hranice. Chápe již, že může konat samo za sebe i proti rodičovské vůli. Navíc je fyzicky velmi zdatné a chce toho naplno využívat, objevovat svět a své fyzické možnosti, a to obvykle hned teď. Rodiče ho v tom však samozřejmě omezují…“
A dobře dělají; chtějí ho naučit společenskému chování, kompromisům a ohleduplnosti, chtějí ho ochránit v nebezpečných situacích, nebo prostě v tu chvíli opravdu nemají čas. Jestliže však budeme v tomto období naprosto vše podřizovat náladám a touhám dítěte, zaujmeme pasivní a naprosto liberální výchovný postoj, můžeme si být takřka jistí, že se období vzdoru poněkud zvrtne…
Mohlo by vás zajímat: VIDEO: Vztekajícímu dítěti dejte najevo, kdo je tady šéf
Velmi hezky vše popisuje psycholožka a maminka 3 dětí Anna Bacus: „Dítě nyní již chápe, že se od ostatních odlišuje, ověřuje si na nich, jakou moc má. Takové jednání se může někdy vykládat jako střídající se rozmary. V jednu chvíli je dítě poslušné a milé, ale za chvíli může být nepoddajné a panovačné…, jen obtížně přistupuje na vyjednávání nebo naslouchání a řeší tyto situace občas záchvaty vzteku a vzdorem.“