[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mám spousty bezdětných kamarádek na prahu třicítky či dokonce čtyřicítky, jenž tvrdí, že vůbec netuší, co je to ten pověstný tikot biologických hodin. Většina z nich má vážný vztah či manžela, dobrou práci, koníčky a bohatý společenský život. Jako například Maruška, kterou znám již od gymnázia. Vyrostla mezi dvěma mladšími sourozenci a tak si péči o dítě v praxi ještě stále vybavuje. „Rozhodně si neumím představit, že se budu jednou muset vzdát svého života, který se mi hodně líbí. Strašně dlouho jsem studovala a teď, když mám práci snů a super chlapa mám všechno zahodit a zahrabat se někam na pískoviště, jen prát, uklízet a nemoci si ani s mužem zajít na slušnou večeři? S Jirkou jsme se zatím shodli, že nám nebude vadit, když zůstaneme jen my dva.“
Další moje dlouholetá kamarádka Zuzka zas řeší, že se jí mateřství vlastně strašně zprotivilo. Podle ní v dnešní době matky totálně zblbly a měly by se léčit na psychiatrii. „Nechápu, proč ty ženské dělají kolem dětí takový cirkus. Pomalu zapomínají mluvit normálně, po porodu se z nich stávají jen tlusté kamarádky svých manželů a dětem se zcela obětují. Sdružují se na těch děsivých komunitních serverech a ve vymývání mozku se navzájem podporují. Nezajímá je už vůbec nic, dokonce ani sex a nové boty. Nikdy nechci takhle dopadnout,“ tvrdí.
A dále je tu ještě Gábinka, moje bývala kolegyně z práce, které táhne na čtyřicítku. Její práce ji baví natolik, že už ani nezajde na naše pravidelné vínečko. Když se výjimečně potkáme, vždy neopomene poznamenat, jak mě obdivuje, že mám dítě. Prý mě vůbec nechápe. „Děsí mě představa, že se stanu nesvobodnou, že mě bude někdo limitovat a ovládat. S dítětem bych byla jako s koulí u nohy a trápilo by mě, že se nemůžu zítra sbalit a odjet třeba na rok do Amsterodamu… Vidím kolem sebe jen uštvané ženské s velkým zadkem, jak jsou na pokraji nervového zhroucení. Tohle ve svém životě klidně dobrovolně vypustím…“
Jak je vidět, rozhodnutí nemít dítě pramení hodně často ze sobectví a neochoty se přizpůsobit, něco obětovat. I když v některých ohledech musím se svými kamarádkami souhlasit, nikdy mi nebude líto, že mám o pár kilo víc než ony a že si nebudu moci každý měsíc koupit dva nové páry bot a zajet si jen tak na prodloužený víkend do Říma. Dítě je investice hlavně citová a ta se mi už teď vrací a vracet bude. Vím, že být matkou není peříčko a chápu, když někdo na rovinu řekne: na tohle nemám. Je to každopádně lepší rozhodnutí, než pod tlakem okolí porodit a pak být celý život nešťastná. Dítě nikdy nepozná pravou mateřskou lásku, což by bylo moc zlé.