Je to rozhodně velice lákavý příslib – zbavit se jako mávnutím kouzelného proutku všech svých pochybností, nejistot, obav. Recept na to zní navíc úžasně jednoduše: mysli na dobré věci, věř a víra tvá tě uzdraví. Podle motta: „Víra hory přenáší.“

Vždy s úsměvem

Úspěšné lidi považujeme jaksi automaticky za šťastné. Jak by ne, když jejich ostentativně dobrá nálada budí dojem, že se jim všechno daří. Úspěch platí za známku toho, že dotyčný ví, jak na to. Odvážnou zkratkou tak lze dojít k závěru, že dobrá nálada je poznávacím znakem schopných lidí. Pak je srozumitelné, proč bychom měli být pořád dobře naladěni – nebo tak alespoň působit.

Vždyť ti nezdolně pozitivní Američané také stále znovu předvádějí, že optimismus a úspěch jdou ruku v ruce – z chudáka se může stát milionář, z kulturisty guvernér, z herce prezident. Jisté je, že guvernérem ani prezidentem se nestane člověk, který je přesvědčený, že na to nemá. Takový se ani nezačne snažit, tudíž skutečně nemá žádnou šanci. Nevěřit na něco je tedy zárukou toho, že to nenajdeme.

Když se vám třeba při služební cestě v Hamburku zasteskne po domově, možná by pomohla česká restaurace. Jestliže ale usoudíte, že nemá smysl ji hledat, pak tam pro vás žádná česká restaurace není. Optimista, který se vydá na obhlídku, ji možná nenajde, ale možná ano. Neznamená to ovšem, že jeho víra restauraci Praha v hamburské Dorotheenstrasse zázračně vykouzlila. On spíše jen nedovolil své nedůvěře, aby ho zablokovala, ještě než vůbec hledat začal.

Nikdo není dokonalý

Jenže co když restauraci hledá přesvědčený stoupenec pozitivního myšlení, který z chytrých knih vyčetl, že kdo bezpodmínečně věří v úspěch, dosáhne všeho? A nenajde. Zjištění, že zřejmě nevěřil dost silně, mu moc optimismu asi nedodá. Labilnější povahy podobná opakovaná „selhání“ můžou vrhnout do pochybností o nic menších než ty, před kterými se chtěli tzv. pozitivním myšlením zachránit. „Pozitivní myšlení je cesta do pekel,“ tvrdí Günter Scheich, autor stejnojmenné německé knihy.

Ve své psychoterapeutické praxi dává často dohromady rozhozené návštěvníky populárních seminářů, které slibují naučit každého, jak si přitáhnout úspěch, bohatství, krásu – optimismem a dobrou náladou. Vždy a všude. „Pro psychohygienu je to zhoubné. Zlost, hněv, agrese i pochybnosti jsou velmi důležité jak pro životní orientaci, tak pro psychické zdraví,“ varuje Scheich s tím, že ovlivněni jednoduchými hesly mnozí rádi uvěří, že během čtvrthodiny mohou změnit celý svůj život. „Tito lidé si myslí, že s minimálním nasazením lze dosáhnout všeho – jen když budou pozitivně myslet.“

Přestat si klást kritické otázky a ignorovat své slabiny vede ke ztrátě kontaktu s realitou, brzdí to i přirozený duševní vývoj, dokazují experimenty. „Už i někteří čeští manažeři termín ‚pozitivní myšlení‘ bytostně nesnášejí, zvláště pokud jde o klišé, že firma nesmí mít problémy a vše je po americku ‚challenge‘. Optimismus bez pesimismu neexistuje, přehnaný optimismus je spíše naivním idealismem,“ říká psycholog Martin Cipro.

V iluzi, že každý z nás je výsadním tvůrcem svého života, se skrývá i další nebezpečí. Kdyby platilo, že je v moci člověka samotného dosáhnout všeho, co skutečně chce, pak by musel být každý neúspěch také výhradně jeho dílem (pro mnohé přeloženo jako selháním či vinou). Jako by na každého z nás nepůsobila řada jiných vlivů.

Víra hory přenáší

Naše životy ovlivňuje také vůle jiných lidí, společnost nebo i náhoda. Věřit na všemohoucnost vlastních myšlenek znamená tedy programovat si nevyhnutelná zklamání. Na druhé straně ale náš (ne)úspěšný Čech v Hamburku ukazuje, jak mohou vlastní přesvědčení přece jen vytvářet naši realitu. Problém je, že tato přesvědčení si většina z nás ani neuvědomuje, protože nás řídí z podvědomí. Lze ale změnit něco, o čem v podstatě nevíme? Jeden z klasiků pozitivního myšlení Joseph Murphy vychází z toho, že na podvědomá negativní nastavení lze vyzrát vědomým používáním pozitivních autosugescí.

„Autosugesce skutečně zvyšuje šanci na úspěch v okamžiku, kdy o něm začneme vnitřně pochybovat. Typické příklady jsou známé z psychologie sportu, kdy například hokejisté deset sekund před koncem zápasu prohrávají o jednu branku. Trenér si vyžádá oddechový čas – nikoli proto, aby vymyslel strategii, ale aby tým pozitivně motivoval autosugesc,dáme gól‘. S touto vírou se hráči vrhnou na led a mlácením do puku hlava nehlava zvyšují šanci, že kotouč padne do soupeřovy branky,“ potvrzuje Martin Cipro. Takže hurá do nového dne s heslem „Dnes bude krásně, vždyť já jsem úžasný člověk a zasloužím si štěstí“?

Pozitivní myšlení nám pomůže překonat překážky.

Nepopírat realitu

Tato optimistická hesla nám často bohužel vydrží jen do první zácpy na silnici nebo šlápnutí na nohu v přeplněném autobusu. Pak už je, návody nenávody, jasné, že je hnusně a všechno děsné. A chytráka, který by nám v tuto chvíli radil „mysli pozitivně“, bychom považovali buď za ignoranta (copak nic nechápe?), nebo za sadistu (ještě si ze mě utahuje!).

Osobní zkušenost s tímto druhem „pomoci“ popisuje farář, k jehož práci patří i útěcha pozůstalých: „V takové situaci nikomu nepomůžou fráze jako,bude líp‘ nebo,vždyť máš zdravé děti‘. Naopak v něm spíš vzbudí dojem, že jeho smutku nerozumíme. V zásadě jsou takové útěchy snahou vyhnout se konfrontaci s těžko snesitelnými emocemi.“ Útěk z reality do lepšího světa je vždycky lákavý, je to ale popírání skutečnosti, ne pozitivní myšlení.

Takže když k zbláznění dlouho trčíme v koloně, je dost pochybné opakovat si, že „mně to vůbec nevadí“. Od negativního postoje se může člověk zkusit odpojit přesměrováním koncentrace na něco méně otravného – třeba plány na víkend. „Lidová moudrost říká, že co nemohu změnit, nemá smysl měnit.

Pak nezbývá než danou životní situaci přijmout a zaujmout k ní racionální postoj. To jde ale až po adekvátním vybití nakumulovaného vzteku a agrese z vlastní bezmoci a po vyzkoušení všech možných variant řešení, které jsou v mých silách,“ upřesňuje Martin Cipro.

Nekrmte energií negativní myšlenky

Velkým nedorozuměním je představa, že pozitivní myšlení znamená nalít si do hlavy pár optimistických hesel. Abychom jim mohli uvěřit, museli bychom přece přestat vnímat nejen realitu, ale i své pocity. Jak bychom se ale mohli cítit dobře, kdybychom se měli odstřihnout od svých pocitů? Co by bylo pozitivní myšlení, kdyby bylo založeno na absenci přemýšlení? Nejde o to, přestat cítit a myslet, nýbrž o to, vybírat si, na jaké myšlenky se chceme soustředit.

Ač si to neuvědomujeme, stejně to svým způsobem nevědomě děláme – náš mozek neustále třídí informace ve snaze nalézt vzorce, které mu zjednodušují orientaci – vybírá tedy ty argumenty, které do určitého vzorce zapadají. Mnohé myšlenky a přesvědčení se už staly návyky, podle založení každého z nás někdy více a jindy méně výhodnými pro život. Proč se tedy nezačít kamarádit raději s těmi myšlenkami, které nám neubližují?

Že toto nastavení je mnohem důležitější než to, co vlastníme nebo čím jsme, potvrzuje výzkum univerzity v Minnesotě: psychologové Andrew Miner, Theresa Glomb a Charles Hulin zjistili, že způsob života lidí velmi spokojených a velmi nespokojených je v podstatě podobný. Až na ten pocit. Doktor Cipro souhlasí: „Svět je takový, jaký si ho sami ve své mysli konstruujeme.“

Pozitivní myšlení je velmi tvořivé

Je otázkou, zda mají optimisté příjemnější život, protože si těžkosti tak neberou, nebo protože svým pozitivním naladěním skutečně přitahují více štěstí. Americká studie psycholožky Jennifer Pals ukázala, že dotazovaní, kteří se cítili sami se sebou spokojeni, po deseti letech pětkrát častěji uváděli, že mají dobrý partnerský vztah. Sice zase nevíme, co bylo první – slepice, nebo vejce, tedy štěstí a z něj pramenící optimismus, nebo naopak, ale souvislost obojího je zřejmá.

Jak se dostat na tu slunečnou stranu, vystihuje nizozemské přísloví: „Větru člověk nemůže poručit, může ale stavět mlýny.“ Škarohlíd na větrné hůrce bezmocně nadává na počasí, rádoby pozitivní člověk dělá, že je vlastně krásně, nebo aspoň snaží přesvědčit sám sebe, že mu ten vítr nevadí. Optimista přijme realitu, jaká je, a zamyslí se, jak ji využít pro své dobro. Měnit lze ovšem jen to, co existuje – proto lidé, kteří se brání vidět nepříjemné věci, nemají šanci je změnit. Bezmoc je přitom jedním z faktorů, které silně narušují pocit spokojenosti. Vidina změny naopak posiluje aktivitu, která je základem optimismu.

Proč být negativní?

Člověk s tendencí k pesimismu si teď asi povzdechne, že to všechno se lehce řekne, ale hůře udělá. „Optimismus a pozitivní myšlení souvisejí s osobností jedince. Je těžké překračovat stín svých osobnostních limitů,“ souhlasí doktor Cipro. Nebuďme k sobě ale tak nároční. Jestliže se naše návyky vytvářely desetiletí a často i generace, lze je měnit jen postupně a po malých krůčcích. Prvním by mohla být vaše soukromá hra na „co když je to jinak“.

Kamarádka se dlouho neozývá a vás napadne, že je naštvaná? A co když je to jinak? Přítel nevolá, tak už vás asi nechce. Co když je to jinak? Šéf si vás pozval na kobereček a vy se děsíte, že vás vyhodí. Co když... Proč by ty jiné varianty měly být méně pravděpodobné než ta, která vás napadne jako první? Myšlenky nejsou realita. Ovšem v okamžiku, kdy jim uvěříme, se jí pro nás stávají. Připustímeli tedy nové myšlenky, uvidíme možná i jiný svět.

JAK NEDAT NEGATIVITĚ ŠANCI

Vystopujte svou negativitu

Sledujte své myšlenky. Zkuste si zapsat svá negativní přesvědčení a zamyslet se, jestli je lze přeformulovat pozitivně. Proč trvat na tom, že sklenice je poloprázdná? Poloplná zní nadějněji.

Nesetrvávejte u negativních myšlenek

Když zaregistrujete negativní myšlenku, zamyslete se: Pomůže mi opravdu tato myšlenka? Nebo mě oslabuje, dělá ještě nespokojenějším? Trénujte se v myšlení na to, co vám dělá dobře a pomáhá nacházet řešení.

Nahrazujte je akčními

Když se přistihnete při negativních myšlenkách, stop! Začněte myslet znovu. Třeba myšlenku „to nemá smysl“ lze nahradit „zkusím to“. Nebo místo „všechno zkazím“ připustit „udělal jsem chybu – uvidíme, jak se dá napravit“. Prostě místo hubování na sebe shovívavost k sobě.

Přeprogramujte se

Pozitivní myšlení neznamená přehlížet potíže. Jde o to, naučit se vybírat z možností raději tu pozitivní. Pesimističtí lidé vnímají černě sebe, dosavadní zkušenosti, budoucnost. Často zevšeobecňují (nikdo mě nemá rád, nic neumím). Z neúspěchů viní sami sebe, štěstí naopak připisují náhodě. Podle principu „všechno, nebo nic“ je neuspokojí dílčí úspěchy. Takže – nezevšeobecňovat (vždycky, všichni, nikdy, nikdo), vnímat i malé úspěchy – „tohle jsem dobře zvládl“.

Naučte se vděčnosti

Buďte vděčni za všechno, co máte – protože právě u zdánlivých maličkostí to rádi a často přehlížíme. Mnoho nespokojenosti vzniká ze srovnávání s druhými – když zkoumáme, co všechno mají oni. Koncentrujte se raději na to, co máte vy.