[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Velmi častou otázkou řešenou v sexuologické literatuře a výzkumu je otázka sexuální orientace. Čím to je, že někteří z nás jsou eroticky orientováni většinově, tedy heterosexuálně, a jiní preferují stejnopohlavní partnery? V minulosti převládaly jednoznačné psychologické teorie vzniku sexuální orientace.
Příčiny homosexuálního vývoje odborníci hledali ve struktuře výchozí rodiny, v charakteristikách otce a matky, v učení na základě rodičovských modelů, v zážitcích z raného dětství či dospívání.
Populární byla třeba teorie vzniku homosexuality svedením. Tato teorie viděla příčinu v sexuálním zneužití dospívajícího muže či dospívající dívky dospělým pachatelem stejného pohlaví, a tím ospravedlňovala i existenci zákonů diskriminujících homosexuální chování vůči heterosexuálnímu – v bývalé ČSSR například hranicí osmnácti let pro konsenzuální homosexuální styk vůči patnácti letům u heterosexuálů.
V posledních desetiletích přibývá důkazů o tom, že příčiny homosexuality jsou naprosto nezávislé na výchově, modelu rodiny či zkušenostech v dětství a dospívání. Potvrzuje se, že sexuální orientace je záležitost vrozená a je určována biologickými faktory. Už v 50. letech F. J. Kallmann na základě studia jednovaječných dvojčat (tedy těch, která mají totožnou genetickou informaci) zjistil, že shoda sexuální orientace je u nich téměř devadesátiprocentní, zatímco u dvouvaječných byla tato shoda pouze necelých deset procent.
Pozdější výzkumy sice tak vysokou shodu nepotvrdily, ale i tak americké studie nacházejí vysokou, asi poloviční, shodu orientace u jednovaječných dvojčat, mužů i žen, a asi patnácti- až dvacetiprocentní shodu u dvouvaječných dvojčat. Obecně lze konstatovat, že bratři homosexuálních mužů mají až čtyřikrát větší pravděpodobnost, že budou rovněž homosexuální, než bratři mužů z heterosexuální kontrolní skupiny. Nadějné jsou v této souvislosti výzkumy sexuální orientace na chromozomální úrovni.
Už v 90. letech badatelé zjistili určitý gen na dlouhém ramínku X chromozomů, který pojmenovali Xq28 a jenž je podle nich odpovědný alespoň za některé případy mužské homosexuality. Spojitost tohoto genu s homosexualitou prokázali u 64 % zkoumaných mužů. Přenos sexuální orientace se tedy podle uvedených výzkumů děje z matky na syna (přes X chromozom). Tento mechanismus by pak vysvětloval i skutečnost, že u gayů je vyšší výskyt homosexuální orientace u strýců z matčiny strany, ale ne u jejich otců nebo u bratrů jejich otců.
Tyto genetické výzkumy potvrzují význam dědičných faktorů pro sexuální orientaci. Nicméně aby byly výlučnými důvody pro vznik homosexuality, musela by být shoda orientace u jednovaječných dvojčat stoprocentní.
Roli tedy hrají i jiné možné faktory – hormonální, anatomické, neurochemické. Jejich odhalení však zatím čeká na další generaci výzkumníků a na přesnější diagnostické metody, než máme k dispozici dnes.