Střídavá výchova nařízená soudně bez dohody rodičů je ústupkem rivalitě rodičů, rozhodně ne však zájmem dítěte. Více informací na www.jedendomov.cz

No to je zase článek...Hlavně ty argumenty proti střídavé péči. Typická česká vlastnost, být největší chytrolín v něčem, o čem nic nevím. Nejsme jediný stát, který má zavedenou střídavou péči, jako alternativní možnost, proč nečerpáte z článků a výzkumů z těchto zemí, proč jen opakujete stejné věci dokolečka? Rozvod je vždy něčím co nepřispěje dítěti, s vyjímkou týraných dětí apod. V článcích je vždy matka považována za bezchybnou a nejlepší...jak jinak

Kačko to je bezva článek. Nechceš také napsat nějaký článek o kvatové fyzice? Co na tom, že o tom nic nevíš, stejně jako o střídavé péči, ale napsat ho můžeš ne?

V České republice dostane při rozvodu dítě téměř vždy otec. S jistou nadsázkou se dá říct, že aby soud přemýšlel nad jinou variantou, musí být otec alkoholik, feťák, bezdomovec nebo jinak nezpůsobilý k výchově dětí. Poslední dobou se však hodně mluví o střídavá péči. Ta má spousty zastánců i odpůrců, a to jak z řad laické, tak i odborné veřejnosti. Jaké jsou jejich plusy a minusy pro jednotlivé zúčastněné?

Střídavou péči většinou preferují matky, pro které to je téměř jediná varianta, jak své děti vidět vůbec více než jednou za měsíc o víkendu. Usilují o ni za předpokladu, že o děti mají zájem a chtějí se o ně starat. V tom případě jim střídavá péče poskytne možnost mít na své děti vliv, trávit s nimi volný čas a podílet se na jejich výchově. Je možné, že se najdou i ženy, které usilují o střídavou péči proto, aby se pomstily manželům. To jsou však, doufám, pouze výjimky. Pokud má matka dítě ve střídavé péči, zpravidla za něj utratí víc, než by jí stály klasické alimenty.

Pro otce znamená oproti klasické plné péči ta střídavá finanční výhody. Matky se totiž často pod různými výmluvami, že nesehnaly lépe placenou práci apod. vyhýbají placení výživnému a při střídavé péči tak vynahrazují podíl na výživě dítěte. Otec navíc může své koníčky a povinnosti přesunout na týden bez dětí a další týden věnovat volný čas převážně jim. Nevýhoda střídavé péče je zde zřejmá, otec je týden bez svých dětí, což většinou špatně nese. Nutnou podmínkou při střídavé výchově je komunikace mezi rodiči. Pokud toho nejsou schopni, tato forma nebude fungovat. V takových případech pak může dojít až k exekucím dítěte, jak bylo v poslední době hojně prezentováno v médiích.

Nejčastěji zmiňovanou výhodou pro děti je, že nepřichází o maminku, ani o tatínka. Na to nelze nic namítat. Pokud není jeden z rodičů pro výchovu vysloveně nezpůsobilý, děti to zpravidla oceňují. Dalším argumentem zastánců střídavé výchovy je to, že dítě nepřijde o mužský ani ženský vzor. Zde je otázka, jestli je kvůli tomu nutné volit střídavou péči, jestli třeba pro ženský vzor nepostačí babička, otcova přítelkyně případně obrázek ženy v nějakém časopise (v pozdějším věku i erotickém). Obecně je pro děti hlavně obohacující, pokud mohou sledovat konstruktivní řešení problémů mezi rodiči při vleklých soudních jednáních, která se obvykle táhnou až do jejich dospělosti, což stejně střídavá výchova nevyřeší.

Málokteré dítě ovšem ocení, když si musí každý týden balit věci, že každý týden usíná v jiné posteli, snídá z jiné misky u jiného stolu. Ani se nelze divit při pomyšlení, kdo všechno spal v posteli u matky a jedl z misky, když bylo dítě u otce. Dítě často musí jeden z týdnů daleko dojíždět do školy či školky. Děti jsou často fixovány na určité předměty, snad každé z nich má od určitého věku svého oblíbeného „plejstešna“ a při soustavném stěhování by se mohl poškodit. Pokud se věci kolem dětí příliš často mění, málokterému to prospívá. Už jen pravidelné střídání dne a noci je pro ně silně traumatizující.

Pocit jistoty a stability se nepojí pouze k předmětům, ale samozřejmě i k lidem. Je přirozené, že si dítě vytváří specifickou citovou vazbu k jednomu konkrétnímu člověku, většinou k tomu, který o něj po většinu času pečuje. Ženy rády mění barvu vlasů, styl oblékání apod. Otázkou je, jak se dítě s vytvářením specifické citové vazby vyrovná, když se pečující osoba každý týden takto mění.