[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná už to víte: v Česku existují kurzy svádění, v nichž se muži i ženy učí setřást ostych a oslovovat opačné pohlaví. Semináře byly nejprve určeny pouze pro muže, ale od loňského roku existují i verze pro ženy.
Nejdéle působící školou svádění u nás prošlo už téměř tři sta lidí od topmanažerů po dělníky, od dvacetiletých po padesátileté, kteří mají všichni jeden a tentýž problém: stydí se navazovat kontakt s opačným pohlavím, protože zkrátka nevědí, jak na to a nechtějí působit vlezle, oplzle, trapně a tak podobně. Škola nabízí několik typů kurzů, já jsem v rámci přípravy tohoto textu navštívila ten základní – kurz svádění pro muže zaměřený na svádění v běžných situacích.
A jak takový seminář vypadá? Účastníci se sejdou na víkend. Během dne jim lektoři vysvětlí teorii a nacvičí si modelové situace s figurantkou. Večer pak skupina vyrazí do některého z klubů, kde muži zkouší oslovit ženy v reálném prostředí. Lektoři pochopitelně nechybí. Snaží se účastníky povzbudit a vysvětlit jim chyby, které dělají. Cílem není nabiflovat se teorii nebo odnést si z klubu co nejvíc telefonních čísel.
Muž by měl po kurzu získat sebevědomí a naučit se sám sebe prezentovat ženám trochu jinak než dosud – atraktivněji. Vladimír Hujer, zakladatel školy, často čelí narážkám, že kurzy navštěvují ztroskotanci neschopní sociálních interakcí. „Občas se někdo takový objeví, ale většinou sem chodí lidé profesně velmi úspěšní, kteří nemají na seznamování se ženami čas nebo to zkrátka neumějí. Byli tady úspěšní podnikatelé, manažeři, majitel finanční skupiny, chirurg,“ říká.
Mohu to potvrdit z vlastní zkušenosti – účastníci kurzu nebyli primitivové ani zoufalci hledající jakoukoliv sukni, ale vcelku milí chlapíci. Kamenem úrazu u většiny z nich je stydlivost při oslovování a neschopnost vést konverzaci se ženami. V den zahájení kurzu se nejčastěji skloňuje slovo nesmělost. Běžná nesmělost přitom může být docela roztomilá. „V současné době mají dokonce lehce nesmělí muži pro ženu větší přitažlivost než mnozí ‚supermani‘ s příliš odulým egem,“ míní psycholog a manželský poradce Petr Šmolka, ale zároveň dodává: „Přiměřeně nesmělý muž mívá problém dát první impulz, pokud však přijde od potenciální partnerky, je s to se osmělit. Přílišnou nesmělost však samotný partnerčin impulz zpravidla nerozpustí a její nositel ze sebe stejně není schopen vysoukat kloudnou větu.“
Další problém některých mužů je ten, že když už se přece jen dokážou seznámit a konverzovat se ženou, nakonec v drtivé většině končí jako její kamarádi a nikoliv partneři. „Netváříme se jako psychologická poradna. Naše škola nemůže u člověka, který má psychiatrický problém, nahradit odbornou péči. Účastníci kurzů nám musí písemně odsouhlasit, že to berou na vědomí a že to celé vnímají jako zábavu a hru.“ Zábava je to však poněkud drahá – nejlevnější kurz stojí sedm tisíc, nejdražší třináct tisíc osm set. Relativně vysoká cena má však podle Vladimíra své opodstatnění – automaticky vylučuje z kurzu nejrůznější podivné existence.
Řeklo by se, že seznámit se je dneska vůbec to nejjednodušší – máme mobilní telefony, internetové sociální sítě, nejrůznější rádiové a televizní reality show, seznamovací agentury. Víc forem seznamování sice přineslo víc možností k navázání partnerinzerce ského vztahu, realita je ale úplně jiná. Kolik z vás má kolem sebe pohlednou ženu a atraktivního muže, kteří jsou dlouhodobě bez partnera? Pominemeli singles, kteří žijí sami z vlastního přesvědčení, tak v čem je problém? „Problémy s navazováním kontaktů, zvláště pak s opačným pohlavím, mohou být jak objektivní, tak subjektivní.
Mezi objektivní může patřit nějaký zjevný handicap, výrazně snižující šanci na pozitivní odezvu, jakož i absence vhodných příležitostí. Kde si má třeba hledat partnerku atraktivní třicátník? Na diskotéce, kde mu může hrozit citlivé upozornění, že by se měl vrátit do hrobu? V práci, kde jediná nezadaná žena by mohla být jeho matkou?“ ptá se Petr Šmolka a pokračuje: „Jistě, jsou i doplňkové formy seznamování – agentury, internet, ale ne každý má náturu na ,kupování zajíců v pytli‘. Ještě více nás však limitují faktory subjektivní. Nesmělost, strach z odmítnutí. Ve spojení s absencí potřebných dovedností neboli gryfů, nás pak mohou zcela paralyzovat.“
S tím souhlasí i Lukáš – lektor školy svádění, který je původním povoláním ekonom. Ke kurzům svádění se dostal jednoduše tak, že jeden z nich sám absolvoval. Při pohledu na něj kroutím hlavou – šarmantní sebevědomý, chytrý, pohledný – o takového muže že ženy nejevily zájem?
„Ženy sice houfně tvrdí, že hledají hodného a milého partnera, takového Mirka Dušína, ale ve skutečnosti reagují na úplně jiné věci a láká je, když je pro ně muž výzvou. Doopravdy tak chtějí Jamese Bonda – a o to vlastně na kurzech jde – vštípit klientům aspoň základní principy chování, které ženy považují za atraktivní – a není to jen pouštění do dveří a podržení kabátu,“ tvrdí Lukáš. Namítám, že balení se naučit nelze, protože všechno přece závisí na chemii, jiskře, a když tohle chybí, nepomůže nic. A co na to on?
„Ano, závisí to sice na chemii a jiskře, ale tady mužům řekneme, jak se ta jiskra křesá. Stačí málo – formulovat jinak věty, použít jiný body-language, reagovat na její otázky trošku jiným způsobem.“ Na rozdíl od žen muži mají podle Lukáše zásadní výhodu – jiskra může vzniknout víceméně bez ohledu na fyzickou přitažlivost. Zkrátka a jednouše: muž dokáže ženu „ukecat“, i když za normálních okolností by si ho pravděpodobně nevšimla. Žena totéž nesvede. Když se muži primárně nelíbí, může se snainzerce žit jakkoliv, ale v konečném zúčtování má prostě smůlu a musí o dům dál.
V teoretické části kurzu rozděluje Lukáš svádění do sedmi etap, přičemž první je použití tzv. otvíráků, které mužům pomohou začít konverzovat, a poslední – jak jinak – sex. Použití otvíráků znamená přijít večer v baru za některou z nic netušících dívek a položit jí se zájmem, ale vlastně úplně banálně jakoukoliv originální otázku – třeba: „Bavíme se s klukama o seznamování přes internet a zajímal by nás ženský názor – co si o tom myslíš?“ Důležitější než otázka je však řeč těla – jak muž stojí a jak se tváří. Například není dobré gestikulovat rukama. A není dobré stoupnout si na baru naproti ženě.
„Bere to jako zbytečný zásah do vlastního prostoru i v případě, kdy muž stojí poměrně daleko. Pokud stojí vedle ní, nevnímá to tak negativně a navíc má muž prostor pro letmé dotyky,“ vysvětluje Lukáš. Po otvírácích následuje fáze „attraction“ neboli budování zájmů. Používá se k tomu metoda diskvalifikace aneb znevažování hodnoty ženy pomocí negů. „Když muž ženu osloví, tak jí automaticky dává větší hodnotu. To není z hlediska svádění dobře. Hodnotu ženy je nutné mírně snižovat a zároveň zvyšovat svoji hodnotu,“ líčí.
Negy neznamenají ženu urážet, ale chválit tak neobratně, aby to jako lehkou urážku nakonec stejně cítila. Pokud dobře tančí, může jí muž třeba říct, že po troše tréninku by z ní byla dobrá striptérka, doporučuje Lukáš. Přitom by samozřejmě neměl zapomínat na letmé doteky. Nemáli žena na ruce žádný prstýnek, může ji muž za jednu ruku vzít a upřímně se tomu podivit. Naopak má-li prstýnek, může ho obdivovat. Přiměřeně, pochopitelně – ženě totiž nesmí dávat až tak okatě najevo, že o ni stojí.
Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu Moje Psychologie.